19 C 390/2022-18 — Okresní soud v Tachově

Žalobkyně se podanou žalobou po žalované domáhala zaplacení částky 15 878 Kč s příslušenstvím, s tím, že žalobkyně se žalovanou prostřednictvím prostředků komunikace na dálku uzavřeli Smlouvu o úvěru, na jejímž základě žalobkyně dne 17. 12. 2021 žalované poskytla částku 10 000 Kč, kterou žalovaná v dohodnuté lhůtě splatnosti nevrátila. Vedle jistiny dluhu se žalobkyně s odkazem na citovanou smlouvu dále domáhala zaplacení: - zákonného úroku z prodlení z částky 15 878 Kč - smluvního úroku ve výši 1 960 Kč - poplatků - smluvní pokuty ve výši 1 000 Kč. Žalovaná proti žalobě ničeho nenamítala. Účastníci řízení na základě výzvy soudu souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. Soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu věci: Žalobkyně s žalovanou prostřednictvím prostředků komunikace na dálku uzavřela Smlouvu o úvěru, na jejímž základě žalobkyně dne 17. 12. 2021 žalované poskytla částku 10 000 Kč, kterou žalovaná v dohodnuté lhůtě splatnosti do dne 22. 5. 2022 nevrátila. Dopisem naposledy ze dne 24. 6. 2022 byla žalovaná vyzvána k úhradě dluhu. Žalovaná se citovanou smlouvou zavázala k vrácení částky 10 000 Kč, po úhradě potvrzovací platbou ve výši 1 Kč, dlužné jistiny 9 999 Kč a dále: - poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 330 Kč - poplatku za expresní výplatu á 199 Kč - poplatků za bezpečnou splátku á 99 Kč, žalobkyně nárokuje tyto poplatky ve výši 495 Kč, účtované dne 17. 2. 2022, 17. 3. 2022, 17. 4. 2022, 17. 5. 2022 a 22. 5. 2022 - poplatků za SMS servis a 49 Kč, žalobkyně nárokuje tyto poplatky ve výši 245 Kč, účtované dne 17. 2. 2022, 17. 3. 2022, 17. 4. 2022, 17. 5. 2022 a 22. 5. 2022 - poplatku za prodloužení splatnosti„ korunovým odkladem“ dle evidence žalobkyně v celkové výši 990 Kč - úroku stanoveného pevnou částkou 490 Kč, kdy v rámci první a deváté až dvacáté čtvrté splátky se úrok nevynáší, dle evidence žalobkyně tak úrok v celkové výši 1 960 Kč s ohledem na prodlení žalované s úhradou dluhu - účelně vynaložených nákladů vymáhání, dle evidence žalobkyně ve výši 660 Kč - smluvní pokuty á 500 Kč za prodlení s úhradou splátky, dle evidence žalobkyně ve výši 1 000 Kč účtovaných dne 18. 5. 2022 a 14. 3. 2022 - zákonného úroku z prodlení z dlužné částky, dle evidence žalobkyně z částky 15 878 Kč. Žalovaná na předmětný dluh neuhradila ničeho. Vyúčtování předmětného úvěru včetně sjednaných poplatků, smluvní pokuty a úroku je patrné z výpisu čerpání, splátek a úhrad. Soud dospěl k následujícím právním závěrům: Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen „o. z.”) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 2048 o. z. ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém. Podle § 2049 o. z. zaplacení smluvní pokuty nezbavuje dlužníka povinnosti splnit dluh smluvní pokutou utvrzený. Podle § 1813 o. z. se má za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem. Podle § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Na základě shora uvedeného skutkového závěru, s odkazem na citovaná zákonná ustanovení, dospěl soud k právnímu závěru, že mezi žalobkyně a žalovanou (žalobkyně coby podnikatel a žalovaná coby spotřebitel; § 1810 o. z.) byla platně uzavřena spotřebitelská smlouva o úvěru podle § 2395 o. z. Žalované byl poskytnut úvěr ve výši 10 000 Kč, který měla vrátit do 22. 5. 2022. Jelikož žalovaná poskytnuté peněžní prostředky nevrátila, uložil jí tuto povinnost soud rozsudkem. Úprava spotřebitelských smluv má svůj původ v právu Evropské unie (viz § 1810 a násl. o. z.), národní úpravu, třebaže neprovádějící nebo nedostatečně provádějící směrnici, je nutné v co největším rozsahu interpretovat ve světle znění a účelu směrnice, aby bylo dosaženo výsledku uvedeného ve směrnici, nezbytnost ochrany je dána nerovným postavením ve vztahu spotřebitel – podnikatel (profesionál), vnitrostátní soud musí posuzovat zneužívající charakter určité smluvní klauzule z úřední povinnosti, přičemž ochrany spotřebitele se dosahuje zejména zákazem určitých typových smluvních ujednání (k tomu srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 33 Cdo 1201/2012, který přehledně uvádí judikaturu Evropského soudního dvora týkající se spotřebitelského práva). Základ národní (vnitrostátní) právní úpravy ochrany spotřebitele představují ustanovení § 1810 a následující o. z., která jsou recepcí šesti směrnic Evropských společenství do právního řádu České republiky, mimo jiné i směrnice Rady 93/13 EHS ze dne 5. dubna 1993 o nepřiměřených podmínkách ve spotřebitelských smlouvách. Vymezení pojmu nepřiměřených podmínek (zneužívajících klauzulí) obsahuje § 1813 o. z. Oproti příloze směrnice ustanovení § 1814 o. z. mezi demonstrativně vyjmenovaná nepřípustná ujednání (zneužívající klauzule) výslovně nezahrnuje požadavek na spotřebiteli, který neplní svůj závazek, aby platil nepřiměřeně vysoké odškodné písm. e)). Smluvní ujednání odporující nejen § 1813 o. z., ale i směrnici Rady 93/13 EHS s přílohou je absolutně neplatné dle § 580 odst. 1 o. z., přičemž k takové neplatnosti soud přihlíží z úřední povinnosti. Optikou citovaných zákonných ustanovení a judikaturních závěrů soud posuzoval další ujednání účastníků, obsažených ve smlouvě o úvěru podle § 2395 o. z. Mezi ujednání týkající se odměny za poskytnutí peněžních prostředků se řadí jednak poplatek za uzavření smlouvy, jednak úroky. V rozporu s dobrými mravy (§ 580 odst. 1 ve spojení s § 1 odst. 2 o. z.) je zpravidla výše úroků, která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček (k tomu srovnej například rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 21 Cdo 1484/2004). Pokud soud přepočte poplatek za uzavření smlouvy ve výši 330 Kč na roční procentní úrok, je uvedené ujednání souladné s dobrými mravy, a proto soud v této části žalobě vyhověl. Sjednaný smluvní úrok ve výši kapitalizované 490 Kč, kdy v rámci první a deváté až dvacáté čtvrté splátky se úrok nevynáší, dle evidence žalobkyně tak úrok v celkové výši 1 960 Kč, je odpovídající citované judikatuře, a proto soud žalobě v této části vyhověl. Mezi ujednání týkající se placení odškodného spotřebitelem, který neplní svůj závazek, se řadí smluvní úrok z prodlení, jednorázová smluvní pokuta, smluvní pokuta vyjádřená v závislosti na délce porušování závazku a rovněž poplatky za upomínku. V případě sjednaných poplatků: - poplatku za expresní výplatu á 199 Kč - poplatků za bezpečnou splátku á 99 Kč, žalobkyně nárokuje tyto poplatky ve výši 495 Kč, účtované dne 17. 2. 2022, 17. 3. 2022, 17. 4. 2022, 17. 5. 2022 a 22. 5. 2022 - poplatků za SMS servis a 49 Kč, žalobkyně nárokuje tyto poplatky ve výši 245 Kč, účtované dne 17. 2. 2022, 17. 3. 2022, 17. 4. 2022, 17. 5. 2022 a 22. 5. 2022 - poplatku za prodloužení splatnosti„ korunovým odkladem“ dle evidence žalobkyně v celkové výši 990 Kč soud akcentoval jejich sjednanou výši ve vztahu k výši poskytnutých peněžních prostředků 10 000 Kč a k účelu, který mají plnit, tedy uhradit v paušální formě náklady žalobkyně vzniklé či představovat odměnu za„ drobnou“ dílčí službu. V tomto směru soud nepokládá ujednání za nepřiměřené a žalobě v této části vyhověl. Při zkoumání platnosti ujednání o smluvní pokutě z hlediska dobrých mravů je nutno uvážit funkce smluvní pokuty (funkce preventivní, uhrazovací a sankční). Přiměřenost výše smluvní pokuty je třeba posoudit s přihlédnutím k celkovým okolnostem úkonu, jeho pohnutkám a účelu, který sledoval. V úvahu je třeba rovněž vzít výši zajištěné částky, z níž lze také usoudit na nepřiměřenost smluvní pokuty s ohledem na vzájemný poměr původní a sankční povinnosti (k tomu srovnej např. rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 33 Odo 438/2005). Soud uvážil výši poskytnutých peněžních prostředků 10 000 Kč, výši sankční povinnosti 2x 500 Kč a dospěl k závěru, že sjednaná smluv