3 C 112/2023-68 — Okresní soud v Tachově

1. Žalobce se v předmětném řízení domáhal po žalovaném o zaplacení dlužných částek s příslušenstvím, uvedených v záhlaví tohoto rozhodnutí. K dané věci sdělil, že původní věřitel [právnická osoba], [IČO] uzavřel s žalovaným dne [datum] smlouvu o úvěru [číslo] na základě níž byly žalovanému poskytnuty finanční prostředky ve výši 20 000 Kč za poplatek v částce 16 000 Kč, splatné po splátkách 600 Kč týdně. Na závazek ze smlouvy uhradil žalovaný pouze částku 7 350 Kč, zůstatek zůstal neuhrazen. Následně na základě smlouvy ze dne [datum] s účinností k témuž dni byla postoupena pohledávka za žalovaným původním věřitelem žalobci. O tomto byl žalovaný uvědomen a dále upomínán o zaplacení dané postoupené pohledávky, avšak bezvýsledně. Dále shodní účastníci tzn. původní věřitel a žalovaný uzavřeli dne [datum] smlouvu o úvěru [číslo] na základě níž byly žalovanému poskytnuty původním věřitelem finanční prostředky ve výši 30 000 Kč za poplatek ve výši 24 000 Kč, splatné po splátkách 900 Kč týdně. Dle vyjádření žalobce na závazek z této smlouvy uhradil žalovaný částku 36 350 Kč, zůstatek zůstal neuhrazen. Následně na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] s účinností k témuž dni byla pohledávka ze smlouvy o úvěru za žalovaným postoupena žalobci. O tomto byl žalovaný také uvědomen oznámením a upomínán o zaplacení dlužné částky z této smlouvy, avšak taktéž bezvýsledně. 2. Žalovanému byl v řízení dle § 29 odst. 3 o. s. ř. ustanoven opatrovník, uvedený v záhlaví tohoto rozhodnutí, neboť současné bydliště žalovaného se soudu nepodařilo zjistit. Opatrovník poukázal na to, že smlouvy o úvěrech jsou neplatné, neboť odporují dobrým mravům s poukazem na výši vyčíslených poplatků. Opatrovník navrhl, aby žalovaný byl povinen zaplatit jen to, co skutečně obdržel, tzn. částku 6 650 Kč, a co do zbytku byla žaloba zamítnuta. Dále souhlasil s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání. Žalobce taktéž souhlasil s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání ve smyslu ustanovení § 115a o. s. ř.. Proto soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání a bez přítomnosti účastníků. 3. Dle ustanovení § 1879 o. z. – věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). 4. Dle ustanovení § 1882 odst. 1 shora citovaného zákona – dokud postupitel dlužníka nevyrozumí, nebo dokud postupník postoupení pohledávky dlužníku neprokáže, může se dlužník své povinnosti zprostit tím, že splní postupiteli, nebo se s ním jinak vyrovná. 5. V daném případě po provedeném důkazním řízení soud zjistil, že původní věřitel společnost [právnická osoba], [IČO] uzavřel s žalovaným dne [datum] smlouvu o úvěru [číslo] na základě níž byly žalovanému poskytnuty daným věřitelem finanční prostředky ve výši 30 000 Kč za poplatek ve výši 24 000 Kč, to vše splatné po týdenních splátkách 900 Kč. Na závazek z uvedené smlouvy dle vyjádření žalobce uhradil žalovaný částku 36 350 Kč s tím, že zůstatek zůstal neuhrazen. Následně na základě smlouvy ze dne [datum], jejíž součástí je i seznam postupovaných pohledávek, byla pohledávka za žalovaným pod číslem smlouvy o úvěru postoupena žalobci. O tomto byl žalovaný uvědomen oznámením původního věřitele ze dne [datum]. Žalovaný byl vyzván o úhradu dané dlužné částky dne [datum], bezvýsledně. Dále dne [datum] uzavřel původní věřitel s žalovaným smlouvu o úvěru [číslo] na základě níž byly žalovanému poskytnuty finanční prostředky ve výši 20 000 Kč za poplatek ve výši 16 000 Kč, to vše splatné po týdenních splátkách ve výši 600 Kč. Na danou smlouvu dle vyjádření žalobce žalovaný uhradil částku 7 350 Kč s tím, že zůstatek zůstal neuhrazen. Následně na základě smlouvy ze dne [datum] s účinností k témuž dni byla postoupena pohledávka za žalovaným původním věřitelem dle čísla smlouvy o úvěru žalobci. Toto bylo žalovanému oznámeno a taktéž byl vyzýván právním zástupcem žalobce dne [datum] o úhradu dané dlužné částky, avšak bezvýsledně. 6. Po zhodnocení shora uvedených skutečností s přihlédnutím k obsahu provedeného dokazování a k citovaným ustanovením shora uvedeného právního předpisu dospěl soud k závěru, že návrhu žalobce je možno vyhovět a to pouze do částky 6 300 Kč s tím, že do této částky byla pohledávka původního věřitele z obou smluv platně postoupena žalobci. Proto soud uložil žalovanému uhradit danou dlužnou částku a s poukazem na prodlení s úhradou této částky dále soud uložil žalovanému zaplatit také příslušenství pohledávky ve formě úroku z prodlení v zákonné výši dle § 2 vládního nařízení číslo 351/2013 Sb., kdy výši reposazby stanovuje [ulice] národní banka. 7. Co do zbytku a to tak, jak je uvedeno ve výroku III tohoto rozsudku, byl návrh žalobce jako nedůvodný zamítnut. Zde soud poukazuje na znění obou smluv o úvěru, jejichž ujednání o výši poplatku za poskytnutí finančních prostředků jako jistiny je v rozporu s ustanovením § 1 odst. 2 o. z. tzn. dobrými mravy s tím, že obě dané smlouvy o úvěru jsou z uvedeného důvodu dle ustanovení § 580 odst. 1 o.z. zcela neplatné. Proto žalobci příslušelo původně pouze bezdůvodné obohacení dle ustanovení § 2991 o. z. ve výši dlužné částky, která byla následně postoupena žalobci. Proto byla část návrhu, uvedená ve výroku III tohoto rozsudku, tak jak již bylo uvedeno shora, jako nedůvodná zamítnuta. 8. O nákladech řízení soud rozhodl dle ustanovení § 142 odst. 2 o. s. ř., kdy každý z účastníků byl ve věci úspěšný pouze zčásti za stavu, kdy žalovaný úhradu nákladů řízení nežádal.