3 C 242/2023-40 — Okresní soud v Tachově

1. Žalobce se v předmětném řízení domáhal po žalované o zaplacení dlužné částky s příslušenstvím, uvedených v záhlaví tohoto rozhodnutí. K dané věci sdělil, že mezi právním předchůdcem žalobce společností [právnická osoba], [IČO] byla uzavřena dne [datum] smlouva o úvěru [číslo] kdy se jednalo o úvěr spotřebitelský. Na základě dané smlouvy byly žalované poskytnuty finanční prostředky ve výši 15 000 Kč v hotovosti, kdy se žalovaná zavázala ve smlouvě uhradit žalobci poplatek v částce 3 435 Kč. Žalovaná však řádným způsobem poskytnutý úvěr nesplácela. ZN tento úvěr zaplatila pouze částku 1 700 Kč, zůstatek zůstal neuhrazen. Následně na základě smlouvy ze dne [datum] s účinností ke dni [datum] byla pohledávka původního věřitele za žalovanou postoupena žalobci. O tomto byla žalovaná uvědoměna. Žalovaná dlužnou částku do současné doby neuhradila. 2. Žalované byla zaslána na adresu, uvedenou v záhlaví tohoto rozhodnutí, výzva ve smyslu ustanovení § 114a o. s. ř., ke které se nevyjádřila. Dále jí byla zaslána výzva ve smyslu ustanovení § 115a o. s. ř. s žádostí zda souhlasí s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání a zda se vzdává práva na projednání věci před soudem. Na tuto výzvu žalovaná taktéž nereagovala s tím, že žalobce na výzvu ve smyslu ustanovení § 115a o. s. ř. reagoval kladně. Proto soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání a bez přítomnosti účastníků. 3. Dle ustanovení § 1879 o.z. – věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvu jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě /postupníkovi/. 4. Dle ustanovení § 1882 odst. 1 shora citovaného zákona – dokud postupitel dlužníka nevyrozumí, nebo dokud postupník postoupení pohledávky dlužníku neprokáže, může se dlužník své povinnosti zprostit tím, že splní postupiteli, nebo se s ním jinak vyrovná. 5. V daném případě po provedeném důkazním řízení soud zjistil, že původní věřitel [právnická osoba], [IČO] uzavřel s žalovanou dne [datum] smlouvu o spotřebitelském úvěru [číslo] na základě níž byly žalované poskytnuty finanční prostředky ve výši 15 000 Kč za poplatek v částce 3 435 Kč. Žalovaná však řádným způsobem úvěr nesplácela, kdy splátky činily 1 676 Kč měsíčně. Dle vyjádření žalobce žalovaná na závazek ze smlouvy o úvěru uhradila částku 1 700 Kč, zůstatek zůstal neuhrazen. Následně na základě smlouvy ze dne [datum] s účinností ke dni [datum] byla pohledávka za žalovanou původním věřitelem postoupena žalobci. O tomto byla žalovaná uvědoměna oznámením původního věřitele ze dne [datum]. Ke smlouvě o postoupení pohledávky náleží i seznam postupovaných pohledávek, kdy pohledávka za žalovanou pod číslem smlouvy o úvěru byla postoupena žalobci. Žalovaná byla právním zástupcem žalobce upomínána dne [datum] o úhradu dlužné částky ve výši 21 628,01 Kč nejpozději do [datum], avšak bezvýsledně. 6. Po zhodnocení shora uvedených skutečností s přihlédnutím k obsahu provedeného dokazování a k citovaným ustanovením shora uvedeného právního předpisu dospěl soud k závěru, že návrhu žalobce lze vyhovět pouze zčásti a to tak, jak je uvedeno ve výroku I tohoto rozsudku. Pohledávka původního věřitele ve výši částky 13 300 Kč byla platně smluvně za žalovanou postoupena žalobci. Proto soud uložil žalované uhradit danou dlužnou částku a s poukazem na prodlení s úhradou této částky dále soud uložil žalované zaplatit také příslušenství pohledávky ve formě úroků z prodlení v zákonné výši dle § 2 vládního nařízení číslo 351/2013 Sb., kdy výši reposazby stanovuje [ulice] národní banka. Splatnost dlužné částky s příslušenstvím a nákladů řízení byla žalované vymezena ve lhůtě, která je v souladu s ustanovením § 160 odst. 1 o. s. ř.. 7. Co do zbytku a to tak, jak je uvedeno ve výroku II tohoto rozsudku, byl návrh žalobce jako nedůvodný zamítnut. Zde soud poukazuje na znění smlouvy o úvěru, jejíž ujednání o výši poplatku za poskytnutí jistiny úvěru je v rozporu s dobrými mravy dle § 1 odst. 2 o.z. s tím, že daná smlouva je z uvedeného důvodu ve smyslu ustanovení § 580 odst. 1 o.z. zcela neplatná. Proto původnímu věřiteli příslušeno pouze bezdůvodné obohacení ve smyslu ustanovení § 2991 o.z. ve výši částky, uvedené ve výroku I tohoto rozsudku, následně postoupené žalobci. 8. O nákladech řízení soud rozhodl dle ustanovení § 142 odst. 2 o. s. ř. s odkazem na procesní výsledek řízení, kdy žalobci, který byl zčásti úspěšný ve věci, byla přiznána náhrada nákladů řízení ve výši 1 842 Kč, což je 81,80 % z celku. Původní náklady řízení ve výši 2 252 Kč se sestávaly ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 800 Kč, dále 3 úkonů á 300 Kč účtovaných dle § 14b odst. 1 písm. a), b), bod 2) vyhlášky č. 177/1996 Sb., 3 režijních paušálů á 100 Kč dle odst. 5 písm. a) shora citovaného paragrafu shodné vyhlášky s tím, že zůstatek tvořil 21 % DPH - § 137 odst. 3 o. s. ř..