3 C 353/2022-66 — Okresní soud v Tachově

Žalobce se v předmětném řízení domáhal po žalované o zaplacení dlužné částky s příslušenstvím, uvedených v záhlaví tohoto rozhodnutí. K dané věci sdělil, že původní věřitel společnost [právnická osoba], [IČO] uzavřel s žalovanou dne [datum] smlouvu o spotřebitelském úvěru [číslo]. Na základě uvedené smlouvy daný věřitel poskytl žalované finanční prostředky ve výši 50 000 Kč za sjednanou částku ve výši 49 480 Kč. Dané částky byly splatné v měsíčních splátkách po 4 145 Kč, počínaje dnem [datum]. Následně na základě smlouvy ze dne [datum] s účinností k témuž dni byla postoupena pohledávka původního věřitele žalobci. O tomto byl žalovaný uvědomen oznámením ze dne [datum]. Dle vyjádření žalobce žalovaný na úhradu závazků ze smlouvy zaplatil částku 49 695 Kč za celou dobu trvání smluvního vztahu. Žalované byla zaslána do datové schránky výzva ve smyslu ustanovení § 114a o. s. ř. a dále výzva ve smyslu ustanovení § 115a o. s. ř.. K daným výzvám žalovaná uvedla, že souhlasí s pohledávkou s tím, že žádala o splátkový kalendář. Poukázala na to, že je samoživitelka se dvěma dětmi a je na nemocenské od [datum]. Momentálně je bez zaměstnání. Žalobce souhlasil s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání. Soud proto ve věci rozhodl bez nařízení jednání a bez přítomnosti účastníků za stavu, kdy se žalovaná k výzvě ve smyslu ustanovení § 115a o. s. ř. nevyjádřila. Dle ustanovení § 1879 o.z., – věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě. Dle ustanovení § 1882 odst. 1 shora citovaného zákona – dokud postupitel dlužníka nevyrozumí, nebo dokud postupník postoupení pohledávky dlužníku neprokáže, může se dlužník své povinnosti zprostit tím, že splní postupiteli, nebo se s ním jinak vyrovná. V daném případě po provedeném důkazním řízení soud zjistil, že původní věřitel [právnická osoba], [IČO] uzavřel s žalovanou dne [datum] smlouvu o spotřebitelském úvěru [číslo] na základě níž se věřitel zavázal poskytnout žalované částku 50 000 Kč za poplatek 49 480 Kč, který tvořil úrok ve výši 37 480 Kč a administrativní poplatek v částce 12 000 Kč RPSN byla stanovena ve výši 111,32 %. Splátky byly vymezeny ve výši 4 145 Kč měsíčně. Celková částka k zaplacení činila 99 480 Kč. Žalovaná dle vyjádření žalobce na závazek z uvedené smlouvy uhradila částku 49 695 Kč, zůstatek zůstal neuhrazen. Následně na základě smlouvy ze dne [datum], jejíž součástí je i seznam postupovaných pohledávek, byla pohledávka ze smlouvy o úvěru za žalovanou postoupena žalobci. O tomto byla žalovaná uvědomena oznámením původního věřitele ze dne [datum]. Žalovaná byla vyzývána dne [datum] a poté dne [datum] původním věřitelem o zaplacení dílčích dlužných částek a také byla uvědomena o zesplatnění úvěru ke dni [datum]. Právní zástupce žalobce vyzýval žalovanou dne [datum] o úhradu celkové dlužné částky ve výši 51 514,82 Kč, nejpozději do [datum], bezvýsledně. Po zhodnocení shora uvedených skutečností s přihlédnutím k obsahu provedeného dokazování a k citovaným ustanovením výše uvedeného právního předpisu, dospěl soud k závěru, že návrhu žalobce lze vyhovět pouze zčásti a to tak, jak je uvedeno ve výroku I tohoto rozsudku. Pouze do částky uvedené v tomto výroku byla pohledávka původního věřitele platně smluvně za žalovanou postoupena žalobci. Splatnost dlužné částky a příslušenství pohledávky, které bylo žalobci přiznáno dle § 2 vládního nařízení číslo 351/2013 Sb. ve formě úroku z prodlení, kdy výši repo sazby stanovuje [ulice] národní banka, byla vymezena žalované ve lhůtě, která je uvedena v ustanovení § 160 odst. 1 o. s. ř.. Co do zbytku a to tak, jak je uvedeno ve výroku III tohoto rozsudku, byl návrh žalobce jako nedůvodný zamítnut. Zde soud poukazuje na obsah smlouvy o úvěru uzavřené mezi původním věřitelem a žalovanou, kdy ustanovení o výši celkových nákladů za poskytnutí jistiny úvěru ve výši 50 000 Kč, je v rozporu s dobrými mravy dle ustanovení § 1 odst. 2 o. z. s tím, že daná smlouva o úvěru je z uvedeného důvodu dle ustanovení § 580 odst. 1 o. z., zcela neplatná. Proto žalobci původně příslušelo bezdůvodné obohacení ve smyslu ustanovení § 2991 o. z., následně postoupené žalobci ve výši dlužné částky. O nákladech řízení soud rozhodl dle ustanovení § 142 odst. 3 o. s. ř., kdy žalovaná, která byla z převážné části úspěšná ve věci, náhradu nákladů řízení nepožadovala