3 C 453/2022-67 — Okresní soud v Tachově

1. Žalobce se v předmětném řízení domáhal po žalované o zaplacení dlužné částky ve výši 9 305,83 Kč s příslušenstvím a částky 1 023,64 Kč jako smluvní pokuty. K dané věci sdělil, že žalovaná uzavřela se společností [právnická osoba], [IČO] dne [datum] smlouvu o úvěru [číslo] jejíž přílohu [číslo] tvořil předpis splátek úvěru. Žalovaná obdržela finanční hotovost ve výši 10 000 Kč, což potvrdila ve smlouvě svým podpisem. Spolu s jistinou se žalovaná zavázala uhradit příslušenství úvěru ve výši 8 592 Kč Celkem tedy žalovaná měla uhradit částku 18 592 Kč. Žalovaná uhradila na závazek ze smlouvy částku 1 400 Kč s tím, že zůstatek zůstal neuhrazen. Následně byl závazek ze smlouvy o úvěr zesplatněn ke dni [datum]. Dne [datum] byla uzavřena mezi původním věřitelem a žalobcem rámcová smlouva o postoupení pohledávek ve znění pozdějších dodatků, kdy prostřednictvím dílčí smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum], s účinností ke dni [datum] byla pohledávka původním věřitelem za žalovanou postoupena žalobci. O tomto byla žalovaná uvědoměna. Dále žalobce požaduje po žalované smluvní pokutu, vyplývající ze smlouvy o úvěru ve výši 0,1 % z dlužné částky za každý den prodlení. 2. Žalované byla zaslána na adresu, uvedenou v záhlaví tohoto rozhodnutí, výzva ve smyslu ustanovení § 114a o. s. ř.. Žalovaná k věci uvedla, že bydlí na adrese, uvedené v záhlaví tohoto rozhodnutí, je zabezpečena sociálními dávkami ve výši 524 EUR. Bydlí s vnučkou [jméno], matka vnučku nenavštěvuje. Dále byla žalované zaslána výzva ve smyslu ustanovení § 115a o. s. ř. s žádostí, zda souhlasí s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání a zda se vzdává práva na projednání věci před soudem. Na tuto výzvu žalovaná nereagovala s tím, že žalobce se ohledně výzvy ve smyslu ustanovení § 115a o. s. ř. vyjádřil kladně již v návrhu na zahájení řízení. Proto soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání a bez přítomnosti účastníků. 3. Dle ustanovení § 1879 o.z. – věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě /postupníkovi/. 4. Dle ustanovení § 1882 odst. 1 citovaného zákona – dokud postupitel dlužníka nevyrozumí, nebo dokud postupník postoupení pohledávky dlužníku neprokáže, může se dlužník své povinnosti zprostit tím, že splní postupiteli, nebo se s ním jinak vyrovná. 5. V daném případě po provedeném důkazním řízení soud zjistil, že původní věřitel a [právnická osoba], IČ 24 24 37 44 uzavřel s žalovanou [celé jméno žalované] dne [datum] smlouvu o úvěru [číslo] na základě níž daný věřitel poskytl žalované finanční prostředky ve výši 10 000 Kč za celkové náklady spotřebitelského úvěru ve výši 8 592 Kč, to vše splatné po splátkách 1 328 Kč měsíčně. Žalovaná dle vyjádření žalobce zaplatila na závazek ze smlouvy o úvěru částku 1 400 Kč, zůstatek zůstal neuhrazen. Následně na základě rámcové smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] a dílší smlouvy ze dne [datum], jejíž součástí je i seznam postupovaných pohledávek jako přílohy [číslo] byla pohledávka za žalovanou tehdy ve výši 17 192 Kč postoupena žalobci. O tomto byla žalovaná uvědomena původním věřitelem oznámením ze dne [datum]. Žalovaná byla vyzývána právním zástupcem žalobce dne [datum] o úhradu částky 25 358,37 Kč, avšak bezvýsledně. 6. Po zhodnocení shora uvedených skutečností s přihlédnutím k obsahu provedeného dokazování a k citovaným ustanovením shora uvedeného právního předpisu dospěl soud k závěru, že návrhu žalobce lze vyhovět pouze zčásti a to tak, jak je uvedeno ve výroku I tohoto rozsudku. Pouze do částky v tomto výroku uvedeném, to je 8 600 Kč jako zůstatku jistiny úvěru, byla pohledávka původního věřitele platně smluvně za žalovanou původním věřitelem postoupena žalobci. Proto soud uložil žalované uhradit částku ve výši 8 600 Kč s příslušenstvím pohledávky ve formě úroku z prodlení v zákonné výši pro prodlení žalované s úhradou této částky s tím, že úrok z prodlení je v souladu s ustanovením § 2 vládního nařízení číslo 351/2013 Sb., kdy výši reposazby stanovuje [ulice] národní banka. 7. Co do zbytku a to tak, jak je uvedeno ve výroku III tohoto rozsudku, byl návrh žalobce jako nedůvodný zamítnut. Zde soud poukazuje na znění smlouvy o úvěru, konkrétně ujednání o výši celkových nákladů souvisejících s poskytnutím daného úvěru s tím, že toto ustanovení je v rozporu s § 1 odst. 2 o.z., tj. dobrými mravy. Z uvedeného důvodu je proto smlouva o úvěru uzavřená mezi žalovanou a původním věřitelem zcela neplatná ve smyslu ustanovení § 580 odst. 1 o.z. Proto žalobci původně příslušelo bezdůvodné obohacení v částce, která je uvedena ve výroku I tohoto rozsudku dle § 2991 o.z., následně postoupené žalobci. Ustanovení smlouvy o úvěru je formulářově předtištěno a neumožňuje jednoznačně slabší straně a to žalované modifikaci dané smlouvy, čímž tato smlouva skýtá možnost vyvolání nepříznivých následků na straně žalované, jak ve sféře právní, tak i osobní. Postup, kdy je žalované vnucováno smluvní ujednání v podobě stanovení nákladů spotřebitelského úvěru ve výši, která představuje 85,92 % poskytnuté jistiny úvěru, nelze považovat za přijatelné ani za stavu, kdy žalovaná smlouvu podepsala. Lze je jednoznačně označit za neplatné pro rozpor s dobrými mravy. S odkazem na výše uvedené je proto smlouva o úvěru jako celek neplatná vzhledem k okolnostem, za nichž byla sjednána tzn. z důvodu stanovení nepřiměřeně vysokých nákladů za poskytnutí spotřebitelského úvěru. Dále lze říci, že smlouva o úvěru uzavřená mezi původním věřitelem a žalovanou je v rozporu s obecnou představou spravedlivého uspořádání vzájemných práv a povinností mezi účastníky a vytváří zřejmou nerovnováhu k tíži strany, která byla při uzavření smlouvy v objektivně slabším postavení a které soukromé právo poskytuje zvýšenou ochranu. Proto byla část návrhu, uvedená ve výroku III tohoto rozsudku, jako nedůvodná zamítnuta. 8. Splatnost dlužné částky s příslušenstvím, uvedených ve výroku I tohoto rozsudku, byla žalované vymezena ve lhůtě, která je v souladu s ustanovení § 160 odst. 1 o. s. ř.. 9. Pro procesní výsledek řízení / § 142 odst. 2 o. s. ř. byla žalobci přiznána na nákladech částka 1 875 Kč, kdy žalobce byl úspěšný ve věci ve výši 83,26 % z celku. Původně účtovaná částka činila 2 252 Kč, představující zaplacený Sop ve výši 800 Kč úkony á 300 Kč - § 14b odst.1 písm a a b, bod 1 vyhl. č.177/96 Sb. RP á 100Kč citované vyhl. a 21 % DPH v částce 252 Kč - §137 odst3 obč.s.ř.