7 C 159/2023-21 — Okresní soud v Tachově

1. Žalobkyně se po žalovaném domáhala zaplacení částky 5 955 Kč s úrokem z prodlení a náhrady nákladů řízení. Žalobu odůvodnila tím, že žalovaný jako vlastník vozidla se zdvihovým objemem válců nad 1 850 cm3 do 2 500 cm3, [registrační značka], neměl v období od [datum] do [datum] uzavřeno pojištění odpovědnosti z provozu vozidla, čímž mu za uvedené období vznikla povinnost uhradit zákonný příspěvek za nepojištěné vozidlo ve výši 5 655 Kč a poplatek spojený s mimosoudním vymáháním ve výši 300 Kč. Žalovaný dlužnou částku ani přes výzvy žalobkyně nezaplatil. 2. Žalovaný je občan Bulharska, členského státu Evropské unie, tím je dán mezinárodní prvek. Mezinárodní příslušnost soudu České republiky je dána článkem 4 bod 1 nařízení 1215/2012 o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech podle bydliště žalovaného. Podle článku 4 bod 1 nařízení č. 864/2007 o právu rozhodném pro mimosmluvní závazkové vztahy (Řím II) je rozhodným právem právo země, kde škoda vznikla, když příspěvek je nutno vykládat v tomto smyslu. 3. Soud zaslal žalovanému na adresu trvalého bydliště uvedenou v informačním systému základních registrů výzvu, aby se ve smyslu § 114a odst. 2 písm. a) zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen„ o. s. ř.“) vyjádřil k žalobě. Výzva byla žalovanému doručena dne [datum] na základě tzv. fikce doručení v souladu s § 49 odst. 4 o. s. ř. Žalovaný na výzvu nereagoval. 4. Protože ve věci bylo možné rozhodnout na základě žalobkyní předložených listinných důkazů, soud ve smyslu § 115a o. s. ř. žalovaného vyzval, aby se ve stanovené lhůtě vyjádřil, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, přičemž pokud tak neučiní, bude mít soud podle § 101 odst. 4 o. s. ř. za to, že souhlas byl dán. Vzhledem k tomu, že žalobkyně s rozhodnutím věci bez nařízení jednání vyjádřila souhlas již v žalobě a žalovaný na shora uvedenou výzvu nereagoval, soud věc v souladu s § 115a o. s. ř. rozhodl, aniž by nařizoval jednání. 5. Podle § 157 odst. 4 o. s. ř. v odůvodnění rozsudku, proti němuž není odvolání přípustné, soud uvede pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci. 6. Z listinných důkazů předložených žalobkyní učinil soud následující závěr o skutkovém stavu. Žalovaný byl od [datum] vlastníkem a provozovatelem vozidla [registrační značka] o objemu válců motoru nad 1 850 cm3 do 2 500 cm3, přičemž v době od [datum] do [datum] nebylo vozidlo předmětem pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla. Žalobkyně dne [datum] zaslala žalovanému výzvu k úhradě příspěvku za nepojištěné vozidlo se splatností do 60 dnů od doručení. Splatnost příspěvku nastala dne [datum]. Žalovaný byl opakovaně vyzýván k úhradě vyčíslené dlužné částky, naposledy předžalobní upomínkou ze dne [datum]. 7. Po právním posouzení zjištěného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že žalovaný provozoval v období od [datum] do [datum] (87 dní) shora uvedené vozidlo bez pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla, a to v rozporu s § 4 odst. 1 zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla), dále jen„ zákon o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla“, dle kterého jsou vlastník tuzemského vozidla a jeho provozovatel společně a nerozdílně povinni zaplatit žalobkyni příspěvek za každý den porušení povinnosti podle § 1 odst. 2; to neplatí, bylo-li vozidlo odcizeno. Žalovanému tak vznikla povinnost zaplatit žalobkyni příspěvek za nepojištěné vozidlo, který se podle § 4 odst. 3 zákona o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla vypočte jako součin počtu dní, kdy byla porušována povinnost podle § 1 odst. 2, a výše denní sazby podle druhu vozidla, v tomto případě dle § 2 odst. 1 písm. h) vyhlášky ministerstva finanční č. 205/1999 Sb. ve výši 65 Kč, tj. celkem částku ve výši 5 655 Kč (87 x 65 Kč). Podle § 4 odst. 4 zákona o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla je osoba povinná k zaplacení příspěvku povinna zaplatit též náklady spojené s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek, které činí dle § 2a vyhlášky ministerstva finanční č. 205/1999 Sb. částku ve výši 300 Kč. Soud proto rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku, když žalobkyni přiznal i právo na zákonný úrok z prodlení ode dne následujícího po splatnosti a ve výši, která odpovídá § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve spojení s § 1 a 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. 8. O nákladech řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 142a o. s. ř. tak, že žalobkyni, která byla v řízení zcela úspěšná, přiznal náhradu nákladů řízení v plné výši, tj. v částce 1 489 Kč. Tato částka sestává ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 400 Kč, odměny advokátky za 3 úkony právní služby dle § 11 odst. 1 písm. a) a d) vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), dále jen„ advokátní tarif“, a to převzetí věci, žaloba a předžalobní upomínka, po 200 Kč dle § 14b odst. 1 advokátního tarifu a 3 náhrady hotových výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) advokátního tarifu. Právní zástupkyně žalobkyně je plátcem DPH, proto byla náhrada navýšena o DPH ve výši 21 % z částky 900 Kč, tj. 189 Kč. Povinnost uhradit náklady řízení v celkové výši 1 489 Kč má žalovaný dle § 149 odst. 1 o. s. ř. k rukám advokátky žalobkyně. 9. Lhůta k plnění byla v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř. stanovena v délce 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.