7 C 195/2023-22 — Okresní soud v Tachově

1. Žalobkyně se po žalovaném domáhala zaplacení částky 12 727,18 Kč s úrokem a úrokem z prodlení a náhrady nákladů řízení. Žalobu odůvodnila tím, že právní předchůdkyně žalobkyně společnost [právnická osoba], [IČO], sídlem [adresa], a žalovaný uzavřeli dne 23. 71. 2003 smlouvu o poskytování bankovních produktů a služeb, v jejímž rámci se strany sjednaly vedení běžného účtu pro žalovaného a následně také poskytování kontokorentního úvěru Flexikredit k tomuto běžnému účtu. Žalovanému byl poskytnut úvěrový limit 10 000 Kč. Žalovaný nesplácel úvěr řádně a včas, proto právní předchůdkyně žalobkyně úvěr zesplatnila a vyzvala žalovanou k úhradě celého dluhu. Žalobkyně uzavřela se společností [právnická osoba] jako původním věřitelem smlouvu o postoupení pohledávek, jejímž předmětem bylo mimo jiné postoupení výše popsané splatné pohledávky za žalovaným. Žalovaný dlužnou částku ani přes výzvu žalobkyně nezaplatil. 2. Soud zaslal žalovanému na adresu trvalého bydliště uvedenou v informačním systému základních registrů výzvu, aby se ve smyslu § 114a odst. 2 písm. a) zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen„ o. s. ř.“) vyjádřil k žalobě. Výzva byla žalovanému doručena dne [datum] na základě tzv. fikce doručení v souladu s § 49 odst. 4 o. s. ř. Žalovaný na výzvu nereagoval. 3. Protože ve věci bylo možné rozhodnout na základě žalobkyní předložených listinných důkazů, soud ve smyslu § 115a o. s. ř. žalovaného vyzval, aby se ve stanovené lhůtě vyjádřil, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, přičemž pokud tak neučiní, bude mít soud podle § 101 odst. 4 o. s. ř. za to, že souhlas byl dán. Vzhledem k tomu, že žalobkyně s rozhodnutím věci bez nařízení jednání vyjádřila souhlas již v žalobě a žalovaná na shora uvedenou výzvu nereagovala, soud věc v souladu s § 115a o. s. ř. rozhodl, aniž by nařizoval jednání. 4. Žalobkyně prokázala, že je aktivně legitimována k podání žaloby, když ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] bylo zjištěno, že původní věřitel postoupil předmětnou pohledávku vymáhanou touto žalobou na žalobkyni, a to v souladu s ustanovením § 1879 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“). Žalovaný byl o postoupení pohledávky informován dopisem ze dne [datum]. 5. Ze smlouvy o poskytování bankovních produktů a služeb ze dne [datum] ve spojení s Dispozicí ke smlouvě ze dne [datum] soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaný uzavřeli smlouvu, na jejímž základě právní předchůdkyně žalobkyně poskytovala k běžnému účtu žalovanému [příjmení] s povoleným limitem 10 000 Kč s úrokovou sazbou ve výši 17,90 % p. a. a úrokovou sazbou pro nepovolený debetní zůstatek ve výši 30 % p. a. 6. V důsledku opakovaného porušování smluvních ujednání byl zesplatněn ke dni [datum], oznámení o zesplatnění bylo žalovanému zasláno dopisem ze dne [datum]. 7. Žalovaný byl vyzván k zaplacení dluhu předžalobní výzvou ze dne [datum]. 8. Soud má za prokázaný skutkový stav, jak je popsán výše. 9. Podle § 497 zákona č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník (dále jen „obchodní zákoník“) o. z. se smlouvou o úvěru zavazuje věřitel, že na požádání dlužníka poskytne v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a dlužník se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 10. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 11. Po právním posouzení zjištěného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným byla uzavřena smlouva o úvěru podle § 497 a násl. obchodního zákoníku, na základě které právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému finanční prostředky (úvěrový limit) ve výši 10 000 Kč. Žalovaný porušil smluvní povinnosti spočívajících zejména v překročení povoleného úvěrového limitu, čímž vznikl nepovolený debetní zůstatek na běžném účtu. Právní předchůdkyně žalobkyně proto využila svého práva ze smlouvy, zrušila poskytování kontokorentního úvěru a debetní zůstatek z běžného účtu převedla na nově otevřený úvěrový účet, který byl žalovaný povinen splácet v pravidelných měsíčních splátkách s úrokovou sazbou ve výši 30,00 % p.a. Žalovaný nesplácel úvěr řádně a včas, proto byl úvěr zesplatněn ke dni [datum]. Soud proto dospěl k závěru, že žaloba je důvodná a rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku, když žalobkyni přiznal i právo na zákonný úrok z prodlení ode dne následujícího po splatnosti a ve výši, která odpovídá § 1970 o. z. ve spojení s § 1 a 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. 12. O nákladech řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 142a o. s. ř. tak, že žalobkyni, která byla v řízení zcela úspěšná, přiznal náhradu nákladů řízení v plné výši, tj. v částce 2 252 Kč. Tato částka sestává ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 800 Kč, odměny advokáta za 3 úkony právní služby dle § 11 odst. 1 písm. a) a d) vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), dále jen„ advokátní tarif“, a to převzetí věci, žaloba a předžalobní upomínka, po 300 Kč dle § 14b odst. 1 advokátního tarifu a 3 náhrady hotových výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) advokátního tarifu. Právní zástupce žalobkyně je plátcem DPH, proto byla náhrada navýšena o DPH ve výši 21 % z částky 1 200 Kč, tj. 252 Kč. Povinnost uhradit náklady řízení v celkové výši 2 252 Kč má žalovaný dle § 149 odst. 1 o. s. ř. k rukám advokáta žalobkyně. 13. Lhůta k plnění byla v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř. stanovena v délce 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.