7 C 48/2023-22 — Okresní soud v Tachově

1. Žalobkyně se po žalovaném domáhala zaplacení částky 4 455 Kč s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 689,78 Kč a nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 64 Kč, vyplývající z Rámcové dohody ze dne [datum], uzavřené mezi žalobkyní a společností [právnická osoba], a dále náhrady nákladů řízení ve výši 1 126 Kč. Žalobu odůvodnila tím, že žalovanému jako držiteli televizního přijímače vznikla povinnost přihlásit se do příslušné evidence jako poplatník televizního poplatku. Tuto svou povinnost žalovaný splnil dne [datum], avšak v rozporu se zákonem za období od října 2019 do června 2022 řádně neuhradil televizní poplatky a dluží tak žalobkyni částku 4 455 Kč představující nezaplacené televizní poplatky za 33 měsíců po 135 Kč a částku 64 Kč představující náklady na zaslání upomínky žalovanému k úhradě dlužných televizních poplatků. Žalovaný dlužnou částku ani přes výzvy žalobkyně nezaplatil. 2. Soud zaslal žalovanému na adresu trvalého bydliště uvedenou v centrální evidenci obyvatel výzvu, aby se ve smyslu § 114b zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) vyjádřil k žalobě. Výzva byla žalovanému doručena dne [datum] na základě tzv. fikce doručení v souladu s § 49 odst. 4 o. s. ř. Žalovaný na výzvu nereagoval. 3. Protože ve věci bylo možné rozhodnout na základě žalobkyní předložených listinných důkazů, soud ve smyslu § 115a o. s. ř. žalovaného vyzval, aby se ve stanovené lhůtě vyjádřil, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, přičemž pokud tak neučiní, bude mít soud podle § 101 odst. 4 o. s. ř. za to, že souhlas byl dán. Vzhledem k tomu, že žalobkyně s rozhodnutím věci bez nařízení jednání vyjádřila souhlas již v žalobě a žalovaný na shora uvedenou výzvu nereagoval, soud věc v souladu s § 115a o. s. ř. rozhodl, aniž by nařizoval jednání. 4. Podle § 157 odst. 4 o. s. ř. v odůvodnění rozsudku, proti němuž není odvolání přípustné, soud uvede pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci. 5. Z listinných důkazů předložených žalobkyní učinil soud následující závěr o skutkovém stavu. Žalovaný se v prosinci 2012 přihlásil jako držitel televizního přijímače a poplatník televizního poplatku do příslušné evidence. Z přehledu předpisů a plateb je zřejmé, že žalovaný televizní poplatky neuhradil za období od října 2019 do června 2022, celkem v částce 4 455 Kč (33 x 135 Kč). Předžalobní upomínkou ze dne [datum], jejíž součástí byl i přehled neuhrazených předpisů, byl žalovaný vyzván k úhradě dluhu. V Rámcové dohodě mezi žalobkyní a společností [právnická osoba], evidované v registru smluv pod ID [číslo], bylo v příloze [číslo] dohody - Specifikace předmětu plnění - sjednáno pod písm. A a B odst. 3, že společnosti [právnická osoba] zabezpečí pro žalobkyni rozesílání upomínek doporučeným dopisem s dodejkou. V příloze [číslo] dohody - Položkový rozpočet - byla sjednána cena za jednu upomínku ve výši 62 Kč bez DPH a 2,39 Kč bez DPH za tisk + kompletaci. Žalobkyně požaduje úhradu nákladů ve výši 64 Kč. 6. Po právním posouzení zjištěného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že se žalovaný v souladu s § 3 odst. 2 zákona č. 348/2005 Sb., o rozhlasových a televizních poplatcích a o změně některých zákonů (dále jen„ zákon o rozhlasových a televizních poplatcích“), stal od prosince 2012 poplatníkem televizního poplatku, a proto byl povinen dle § 7 odst. 2 ve spojení s § 6 zákona o rozhlasových a televizních poplatcích platit měsíční televizní poplatek ve výši 135 Kč, a to ve lhůtě nejpozději do 15. dne každého kalendářního měsíce. Protože žalovaný televizní poplatky za říjen 2019 až červen 2022, tj. za období 33 měsíců, neuhradil, dluží žalobkyni celkem částku ve výši 4 455 Kč spolu s úrokem z prodlení v souladu s § 10 zákona o rozhlasových a televizních poplatcích. Vzhledem ke všem shora uvedeným skutečnostem soud žalobě vyhověl a výrokem I. uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku 4 455 Kč s kapitalizovaným úrokem z prodlení ke dni podání žaloby ve výši 689,78 Kč vypočteným v souladu s § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve spojení s § 1 a 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., vždy ode dne následujícího po splatnosti jednotlivého poplatku (tj. od 16. dne každého měsíce) do dne [datum]. Současně soud přiznal žalobkyni náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 64 Kč, které byly prokázány rámcovou dohodou shora, a zároveň se jedná o částku nižší, než kolik činí paušální náhrada nákladů podle vyhlášky č. 254/2015 Sb. 7. O nákladech řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 142a o. s. ř. Žalobkyně měla ve věci plný úspěch a soud jí proto přiznal náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování jejího práva. Soud neshledal účelným náklady vynaložené žalobkyní na právní zastoupení advokátem, a to s odkazem na konstantní judikaturu Ústavního soudu (např. nález Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. I. ÚS 3344/12). Žalobkyně se na poli svého působení těší výsadnímu postavení (k čemuž má vytvořené specifické podmínky), a lze tak na ni v určitých ohledech klást srovnatelné nároky jako na orgány státní moci. Jakožto subjekt s vlastním právním oddělením by měla být dostatečně materiálně i personálně vybavena k tomu, aby byla sama schopna uplatňovat nároky z titulu nezaplacených televizních poplatků, když vymáhání úhrady televizních poplatků v tomto případě nelze dle názoru soudu považovat za činnost pro žalobkyni natolik právně složitou, aby ji musela realizovat prostřednictvím specializovaného právního zástupce. V souladu se závěry vyslovenými v nálezu Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. IV. ÚS 2434/19, soud žalobkyni jakožto ve věci úspěšnému účastníku řízení přiznal toliko náhradu nákladů řízení ve výši zaplaceného soudního poplatku ve výši 400 Kč a režijního paušálu za učiněný úkon (podání žaloby) podle § 151 odst. 3 o. s. ř. ve spojení s § 13 odst. 4 advokátního tarifu ve výši 100 Kč. Povinnost uhradit náklady řízení v celkové výši 500 Kč má žalovaný dle § 149 odst. 1 o. s. ř. k rukám advokáta žalobkyně. 8. Lhůta k plnění byla v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř. stanovena v délce 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.