19 C 321/2023-23 — Okresní soud v Tachově

Žalobkyně se podanou žalobou po žalované domáhala zaplacení částky 5 290 Kč s příslušenstvím, s tím, že právní předchůdce žalobkyně se žalovanou uzavřeli Smlouvu o úvěru [číslo] na jejímž základě právní předchůdce žalobkyně ([právnická osoba]) dne 27. 9. 2020 žalované poskytl částku 12 000 Kč, kterou žalovaná v dohodnuté lhůtě splatnosti nevrátila. Smlouvou o postoupení pohledávky ze dne 21. 11. 2021 právní předchůdce žalobkyně postoupil pohledávku, která je předmětem tohoto řízení, na žalobkyni. Vedle jistiny dluhu se žalobkyně s odkazem na citovanou smlouvu dále domáhala zaplacení neuhrazené části sjednaných poplatků, úroku za dobu po řádné splatnosti úvěru a zákonného úroku z prodlení. Dále se žalobkyně podanou žalobou po žalované domáhala zaplacení částky 15 900 Kč s příslušenstvím, s tím, že právní předchůdce žalobkyně se žalovanou uzavřeli Smlouvu o úvěru [číslo] na jejímž základě právní předchůdce žalobkyně ([právnická osoba]) dne 22. 4. 2021 žalované poskytl částku 12 000 Kč, kterou žalovaná v dohodnuté lhůtě splatnosti nevrátila. Smlouvou o postoupení pohledávky ze dne 16. 6. 2022 právní předchůdce žalobkyně postoupil pohledávku, která je předmětem tohoto řízení, na žalobkyni. Vedle jistiny dluhu se žalobkyně s odkazem na citovanou smlouvu dále domáhala zaplacení neuhrazené části sjednaných poplatků, úroku za dobu po řádné splatnosti úvěru a zákonného úroku z prodlení Žalovaná proti žalobě ničeho nenamítala. Účastníci řízení na základě výzvy soudu souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. Soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu věci: Žalobkyně s žalovanou uzavřela Smlouvu o úvěru [číslo] na jejímž základě právní předchůdce žalobkyně ([právnická osoba]) dne 27. 9. 2020 žalované poskytl částku 12 000 Kč, kterou žalovaná v dohodnuté lhůtě splatnosti do dne 21. 11. 2021 nevrátila. Dopisem naposledy ze dne 25. 8. 2023 byla žalovaná vyzvána k úhradě dluhu. Žalovaná se citovanou smlouvou zavázala k vrácení částky 12 000 Kč a dále: - souhrnného poplatku ve výši 9 600 Kč sestávajícího z úroku 32,15 % kapitalizovaného za dobu řádné splatnosti úvěru částkou 2 400 Kč, odměny za administrativní činnost ve výši 2 400 Kč a poplatku za hotovostí inkaso splátek ve výši 4 800 Kč, kdy sjednaný souhrnný poplatek včetně jeho dílčích částí je sjednán zjevně a srozumitelně, současně je uvedena i celková částka k úhradě 21 600 Kč, s ohledem na zesplatnění dluhu žalobkyně současně nárokuje: - dle evidence žalobkyně činí aktuální dlužná jistina 4 114,44 Kč - na předmětném souhrnném poplatku není dle evidence žalobkyně uhrazena částka 1 175,56 Kč - dále nárokuje úhradu zákonného úroku z prodlení z dlužné částky, dle evidence žalobkyně z částky 4 114,44 Kč dlužné jistiny - smluvní úroku ve výši 23,79 % ročně z částky 4 114,44 Kč. Dále žalobkyně s žalovanou uzavřela Smlouvu o úvěru [číslo] na jejímž základě právní předchůdce žalobkyně ([právnická osoba]) dne 22. 4. 2021 žalované poskytl částku 12 000 Kč, kterou žalovaná v dohodnuté lhůtě splatnosti do dne 16. 6. 2022 nevrátila. Dopisem naposledy ze dne 25. 8. 2023 byla žalovaná vyzvána k úhradě dluhu. Žalovaná se citovanou smlouvou zavázala k vrácení částky 12 000 Kč a dále: - souhrnného poplatku ve výši 9 600 Kč sestávajícího z úroku kapitalizovaného za dobu řádné splatnosti úvěru částkou 2 400 Kč, odměny za administrativní činnost ve výši 2 400 Kč a poplatku za hotovostí inkaso splátek ve výši 4 800 Kč, kdy sjednaný souhrnný poplatek včetně jeho dílčích částí je sjednán zjevně a srozumitelně, současně je uvedena i celková částka k úhradě 21 600 Kč, s tím, že současně byl sjednán poplatek za životní pojištění ve výši 300 Kč s ohledem na zesplatnění dluhu žalobkyně současně nárokuje: - dle evidence žalobkyně činí aktuální dlužná jistina 12 000 Kč - na předmětném souhrnném poplatku není dle evidence žalobkyně uhrazena částka 245 Kč a 3 440 Kč - není dále dle evidence žalobkyně uhrazen poplatek za životní pojištění ve výši 215 Kč - dále nárokuje úhradu zákonného úroku z prodlení z dlužné částky, dle evidence žalobkyně z částky 12 000 Kč dlužné jistiny - smluvní úroku ve výši 20,79 % ročně z částky 12 000 Kč. Soud dospěl k následujícím právním závěrům: Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen „o. z.”) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 1813 o. z. se má za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem. Podle § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Na základě shora uvedeného skutkového závěru, s odkazem na citovaná zákonná ustanovení, dospěl soud k právnímu závěru, že mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovanou (právní předchůdce žalobkyně coby podnikatel a žalovaná coby spotřebitel; § 1810 o. z.) byla platně uzavřena spotřebitelská smlouva o úvěru podle § 2395 o. z. Žalované byl poskytnut úvěr ve výši 12 000 Kč, který měla vrátit do 21. 11. 2021 a úvěr ve výši 12 000 Kč, který měla vrátit do 16. 6. 2022. Jelikož žalovaná poskytnuté peněžní prostředky nevrátila, uložil jí tuto povinnost soud rozsudkem. Pohledávka, která je předmětem tohoto řízení, byla na žalobkyni postoupena v souladu s § 1879 o. z. Úprava spotřebitelských smluv má svůj původ v právu Evropské unie (viz § 1810 a násl. o. z.), národní úpravu, třebaže neprovádějící nebo nedostatečně provádějící směrnici, je nutné v co největším rozsahu interpretovat ve světle znění a účelu směrnice, aby bylo dosaženo výsledku uvedeného ve směrnici, nezbytnost ochrany je dána nerovným postavením ve vztahu spotřebitel – podnikatel (profesionál), vnitrostátní soud musí posuzovat zneužívající charakter určité smluvní klauzule z úřední povinnosti, přičemž ochrany spotřebitele se dosahuje zejména zákazem určitých typových smluvních ujednání (k tomu srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 33 Cdo 1201/2012, který přehledně uvádí judikaturu Evropského soudního dvora týkající se spotřebitelského práva). Základ národní (vnitrostátní) právní úpravy ochrany spotřebitele představují ustanovení § 1810 a následující o. z., která jsou recepcí šesti směrnic Evropských společenství do právního řádu České republiky, mimo jiné i směrnice Rady 93/13 EHS ze dne 5. dubna 1993 o nepřiměřených podmínkách ve spotřebitelských smlouvách. Vymezení pojmu nepřiměřených podmínek (zneužívajících klauzulí) obsahuje § 1813 o. z. Oproti příloze směrnice ustanovení § 1814 o. z. mezi demonstrativně vyjmenovaná nepřípustná ujednání (zneužívající klauzule) výslovně nezahrnuje požadavek na spotřebiteli, který neplní svůj závazek, aby platil nepřiměřeně vysoké odškodné písm. e)). Smluvní ujednání odporující nejen § 1813 o. z., ale i směrnici Rady 93/13 EHS s přílohou je absolutně neplatné dle § 580 odst. 1 o. z., přičemž k takové neplatnosti soud přihlíží z úřední povinnosti. Optikou citovaných zákonných ustanovení a judikaturních závěrů soud posuzoval další ujednání účastníků, obsažených ve smlouvě o úvěru podle § 2395 o. z. Mezi ujednání týkající se odměny za poskytnutí peněžních prostředků se řadí jednak poplatek za uzavření smlouvy, jednak úroky. V rozporu s dobrými mravy (§ 580 odst. 1 ve spojení s § 1 odst. 2 o. z.) je zpravidla výše úroků, která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček (k tomu srovnej například rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 21 Cdo 1484/2004). Pokud soud u první ze smluv přepočte na roční procentní úrok souhrnný poplatek ve výši 9 600 Kč sestávající z úroku 32,15 % kapitalizovaného za dobu řádné splatnosti úvěru částkou 2 400 Kč, odměny za administrativní činnost ve výši 2 400 Kč a poplatku za hotovostí inkaso splátek ve výši 4 800 Kč, kdy sjednaný souhrnný poplatek včetně jeho dílčích částí je sjednán zjevně a srozumitelně, současně je uvedena i celková částka k úhradě 21 600 Kč, je uvedené ujednání souladné s dobrými mravy, a proto soud v této části žalobě vyhověl. Pokud soud u druhé ze smluv přepočte na roční procentní úrok souhrnný poplatek ve výši 9 600 Kč sestávající z úroku kapitalizovaného za dobu řádné splatnosti úvěru čás