19 C 63/2024-17 — Okresní soud v Tachově

Žalobkyně se domáhala vydání rozhodnutí, jímž by žalovanému byla uložena povinnost zaplatit žalobkyni , částka, s příslušenstvím rovněž tak povinnost nahradit vzniklé náklady řízení s odůvodněním, že nárok vznikl z titulu bezdůvodného obohacení vzniklého užíváním pozemku st. p. č. , hodnota, , jehož součástí je stavba , adresa, , a pozemku st. p. č. , hodnota, , jehož součástí je stavba bez čísla popisného či orientačního - garáž, a pozemku p. č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, zahrada, vše v k. ú. , adresa, , vedeno u Katastrálního úřadu pro Plzeňský kraj, Katastrální pracoviště , adresa, , v období od ledna 2023 do září 2023 bez platné smlouvy.Protože bylo možné věc rozhodnout na základě listinných důkazů obsažených ve spise, účastníci s tímto souhlasili, rozhodoval soud ve smyslu ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) bez nařízení jednání.Z nájemní smlouvy dne , datum, má soud za prokázané, že žalobkyně uzavřela s manželkou žalovaného smlouvu na nájem pozemku st. p. č. , hodnota, , jehož součástí je stavba , adresa, , a pozemku st. p. č. , hodnota, , jehož součástí je stavba bez čísla popisného či orientačního - garáž, a pozemku p. č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, zahrada, vše v k. ú. , adresa, , vedeno u Katastrálního úřadu pro Plzeňský kraj, Katastrální pracoviště , adresa, , na dobu určitou, kdy tato byla dodatkem prodloužena do , datum, . V daném případě je žalovaným manžel nájemkyně neboť manželům vzniklo společné nájemní právo dle § 775 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „OZ“). Nájemné bylo nájemní smlouvou dohodnuto ve výši , částka, . Nájemní vztah zanikl uplynutím doby, na kterou byla nájemní smlouva uzavřena, když tato nebyla dodatkem prodloužena po , datum, .Dle § 2201 OZ se nájemní smlouvou pronajímatel zavazuje přenechat nájemci věc k dočasnému užívání a nájemce se zavazuje platit za to pronajímateli nájemné.Dle § 2213 OZ je nájemce i bez zvláštního ujednání povinen užívat věc jako řádný hospodář k ujednanému účelu, nebo není-li ujednán, k účelu obvyklému, a platit nájemné.Dle § 2217 odst. 1 OZ se nájemné platí v ujednané výši, a není-li ujednána, platí se ve výši obvyklé v době uzavření nájemní smlouvy s přihlédnutím k nájemnému za nájem obdobných věcí za obdobných podmínek.Dle § 2225 odst. 1 OZ při skončení nájmu odevzdá nájemce pronajímateli věc v místě, kde ji převzal, a v takovém stavu, v jakém byla v době, kdy ji převzal, s přihlédnutím k obvyklému opotřebení při řádném užívání, ledaže věc zanikla nebo se znehodnotila; odevzdáním se rozumí i předání vyklizené nemovité věci. Byl-li při odevzdání věci nájemci pořízen zápis obsahující popis věci, přihlédne se při odevzdání věci pronajímateli také k němu.Dle § 2991 odst. 1 OZ kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Dle odst. 2 téhož ustanovení bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.Protože bylo nájemní smlouvou prokázáno, že mezi účastníky trval ve výše uvedeném období právní vztah založený smlouvou o nájmu, a dále bylo prokázáno, že žalovaný za výše uvedené období nezaplatil nájem, tak soud žalobě v plném rozsahu vyhověl, když žalobkyně požadovala nájemné ve výši sjednané v souladu se shora uvedeným ustanovením § 2201 a § 2217 OZ.Za období po skončení nájemní smlouvy náleží žalobkyni podle ustanovení § 2991 OZ částka odpovídající bezdůvodnému obohacení, které na straně žalovaného vzniklo tím, že užíval předmětný nebytový prostor bez právního důvodu. Protože z povahy věci vyplývá, že bezdůvodné obohacení nelze vydat, náleží žalobkyni peněžitá náhrada. Při stanovení výše tohoto bezdůvodné obohacení vycházel soud z částky, kterou si účastníci sjednali v původní smlouvě, kterou proto lze považovat za obvyklou v daném místě a čase. Z přiznané částky bezdůvodného obohacení byly taktéž přiznány úroky z prodlení v zákonné výši.Na základě výše uvedeného rozhodl soud tak, jak je uvedeno ve výroku pod bodem I. tohoto rozsudku.O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce , částka, . Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce , částka, a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši , částka, sestávající z částky , částka, za každý ze tří úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po , částka, dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky , částka, ve výši , částka, .