4 C 213/2024-16 — Okresní soud v Tachově

1. Podanou žalobou se žalobce domáhal na žalované zaplacení částky , částka, . Žalobu odůvodnil tvrzením, že na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, mezi společností , právnická osoba, , IČ , IČO, a žalobcem, nabyl žalobce pohledávku za žalovanou. Původní věřitel uzavřel se žalovanou dne , datum, smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , tel. číslo, (dále jen „smlouva“), podle které mu poskytl úvěr ve výši , částka, , který měl být splacen v 18 pravidelných měsíčních splátkách. Společně s částkou úvěru se žalovaná zavázala zaplatit poplatek za zpracování spotřebitelského úvěru ve výši , částka, . Žalovaná úvěr čerpala, avšak do data splatnosti dne , datum, poskytnuté peněžní prostředky nevrátila. Žalovaná byla upomínána k úhradě dluhu upomínkami odeslanými původním věřitelem a následně i formou předžalobní upomínky. Ze strany žalované nebyla uhrazena žádná částka a žalobce proto požaduje celkem , částka, nejpozději splatných dne , datum, .2. Žalovaná na výzvu, aby se ve smyslu § 114a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“), vyjádřila k žalobě, nereagovala. Žalobce i žalovaná dali souhlas k tomu, aby soud ve věci rozhodl ve smyslu § 115a o.s.ř., bez nařízení jednání.3. Žalovaná je občankou Bulharska, členského státu Evropské unie, tím je dán mezinárodní prvek. Mezinárodní příslušnost soudu České republiky je dána článkem 18 bod 2 nařízení 1215/2012 o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech podle bydliště žalovaného. Podle článku 6 nařízení č. 593/2008 o právu rozhodném pro smluvní závazkové vztahy (Řím I) je rozhodným právem právní řád České republiky, neboť spotřebitel má na území České republiky své obvyklé bydliště.4. Žalovaná netvrdila ve smyslu § 101 odst. 1 písm. a) o.s.ř. ani neprokázala ve smyslu § 120 odst. 1 o.s.ř. existenci skutečností, které by zčásti nebo zcela vyvracely žalobou uplatněný nárok. Soud tak vycházel z tvrzení žalobce a předložených důkazů.5. Z předložených listin má soud za prokázané, že právní předchůdce žalobce a žalovaná uzavřeli smlouvu o úvěru, na základě které byly žalované poskytnuty finanční prostředky ve výši , částka, , a to v hotovosti v den uzavření smlouvy. Ze smlouvy dále vyplývá, že se žalovaná zavázala uhradit vedle zapůjčené jistiny částku , částka, , která představuje součet kapitalizovaných úroků za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši , částka, , částku za zpracování zápůjčky ve výši , částka, a částku za službu komfortního a flexibilního splácení ve výši , částka, . Celková částka byla splatná v hotovosti v 18 měsíčních splátkách po , částka, . RPSN činilo 134,48 %. Žalovaná však úvěr řádně nesplácela, do dne postoupení neuhradila žádnou částku. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, bylo zjištěno, že žalobce vstoupil do práv a povinností ohledně pohledávek za žalovanou s účinností k témuž dni. Postoupení bylo žalované písemně oznámeno dne , datum, . Žalovaná byla vyzvána k úhradě právním zástupcem žalobce dne , datum, .6. Podle ustanovení § 1879 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o.z.“), věřitel může celou pohledávku, nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).7. Podle § 1880 odst. 1 o.z., postoupením pohledávky nabývá postupník také i její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění.8. V řízení žalobce listinnými důkazy prokázal, že je ve sporu aktivně legitimován.9. Vzniklý právní vztah mezi právním předchůdcem žalobce a žalovanou posoudil soud jako vztah vyplývající z uzavřených smluv o úvěru. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.10. Podle § 580 odst. 1 o.z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.11. V daném případě má soud za prokázané, že mezi účastníky byla uzavřena smlouva o úvěru dle ust. § 2395 a násl. o. z. Na základě smlouvy byl žalované poskytnut úvěr ve výši , částka, , vrácena měla být kromě jistiny částka , částka, , výše roční procentní sazby nákladů na spotřebitelský úvěr činila 134,48 %. Smlouva o úvěru obsahuje řadu poplatků a sankcí, včetně smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z dlužné částky. Smluvní pokuta byla sjednaná v nejvyšší přípustné výši dle § 122 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Soud tedy posuzoval, zda poskytnutá plnění a sjednané náklady za úvěr neodporují dobrým mravům a dospěl k závěru, že tomu tak je. Ačkoliv výše sjednaných úroků není v daném případě nepřiměřená, v souhrnu se sjednanými poplatky činí náklady na úvěr 104 % poskytnutého úvěru. Posuzovaná smlouva o úvěru je proto jednáním, které se příčí dobrým mravům, kdy obsah spotřebitelské smlouvy vytváří zřejmou nerovnováhu k tíži strany, která je v objektivně slabším postavení a které i soukromé právo poskytuje zvýšenou ochranu. Soud proto dospěl k závěru, že smlouva o úvěru je absolutně neplatným právním jednáním dle § 580 o. z.12. Jelikož soud učinil závěr, že uzavřená smlouva je absolutně neplatná a má prokázáno, že původní věřitel, společnost , právnická osoba, poskytl žalované finanční prostředky v celkové výši , částka, , jedná se o plnění bez právního důvodu, které je ten, kdo jej přijal, povinen vydat (§ 2991 o. z).13. Soud zjistil, že z úvěru ve výši , částka, neuhradila žalovaná dle tvrzení žalobce žádnou částku. Soud proto žalobě vyhověl pouze ohledně nesplacené jistiny ve výši , částka, se zákonným úrokem z prodlení. Ve zbývající části byla žaloba jako nedůvodná zamítnuta.14. O nákladech řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o.s.ř., kdy žalobce měl v řízení převážný úspěch (98 %) a soud mu proto přiznal 96 % náhrady nákladů řízení (98 – 2 = 96). Náklady řízení tvoří soudní poplatek , částka, dle § 13 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen „AT“), odměna advokáta za 3 úkony právní služby (převzetí věci, předžalobní výzva a žaloba) po , částka, dle § 7 AT v celkové výši , částka, a 3 náhrady hotových výdajů po , částka, dle § 13 odst. 4 AT. Advokát žalobce je registrován k placení daně z přidané hodnoty, soud proto žalobci ve smyslu § 137 odst. 3 o.s.ř. přiznal i právo na náhradu této daně ve výši 21 % z odměny advokáta a náhrady hotových výdajů s výjimkou soudního poplatku, jehož úhrada je osobní povinností žalobce. Celková výši nákladů řízení činí , částka, , z čehož 96 % činí , částka, . Povinnost uhradit náklady řízení má žalovaná dle § 149 odst. 1 o.s.ř. k rukám advokáta žalobce.15. Dále soud uložil žalobci povinnost zaplatit doplatek soudního poplatku ve výši , částka, dle Položky 2 bod 2 Sazebníku poplatků, jelikož v řízení nebyl vydán elektronický platební rozkaz.