5 C 160/2025-23 — Okresní soud v Tachově

1. Podanou žalobou se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 105 200 Kč s příslušenstvím uvedeným v bodě I. výroku tohoto rozsudku. K odůvodnění žaloby žalobkyně uvedla, že dne , datum, byla mezi žalobkyní a žalovaným uzavřena Smlouva o povoleném přečerpání č. , Anonymizováno, ve znění jednoho dodatku (dále jen „smlouva“). Dne , datum, došlo k navýšení limitu povoleného přečerpání z původní částky 5000 Kč na částku 106 200 Kč. Nedílnou součástí smlouvy byly Všeobecné obchodní podmínky pro zakládání a vedení účtu, Podmínky pro povolené přečerpání pro fyzické osoby a Sazebník. Čerpání úvěru bylo poskytnuto na běžném účtu žalovaného vedeném u žalobkyně na základě smlouvy o vedení běžného účtu. Povolené přečerpání bylo poskytnuto jako spotřebitelský nezajištěný úvěr, úrok byl sjednán ve výši 16,9 % ročně, RPSN činí 18,32 %. Žalovaný dlouhodobě využíval povolené překročení finančních prostředků a řádně plnil podmínky smlouvy, a to až do , datum, , kdy se dostal do prodlení s úhradou nesplacené jistiny. Poté byl opakovaně upomínán k obnovení plateb. Následně žalobkyně od úvěru odstoupila s účinnosti ke dni , datum, , přičemž dlužná částka činila na jistině částku 105 200 Kč, na smluvním úroku částku 11 797,23 Kč a úroku z prodlení ve výši 25 888 Kč. Žalovaný byl vyzýván k úhradě, naposledy předžalobní výzvou žalobkyně ze dne , datum, .2. Žalovaný na výzvu, která byla na jeho adresu trvalého pobytu doručena postupem dle § 46b písmeno a) zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“) ve spojení s § 49 odst. 2 téhož zákona, aby se ve smyslu § 114a o.s.ř. vyjádřil k žalobě, nereagoval.3. Protože ve věci bylo možné rozhodnout na základě žalobkyní předložených listinných důkazů, soud ve smyslu § 115a o. s. ř. žalovaného vyzval, aby se ve stanovené lhůtě vyjádřil, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, přičemž pokud tak neučiní, bude mít soud podle § 101 odst. 4 o. s. ř. za to, že souhlas byl dán. Vzhledem k tomu, že žalobkyně s rozhodnutím věci bez nařízení jednání vyjádřila souhlas již v žalobě a žalovaný na shora uvedenou výzvu nereagoval, soud věc v souladu s § 115a o. s. ř. rozhodl, aniž by nařizoval jednání.4. Žalovaný netvrdil ve smyslu § 101 odst. 1 písm. a) o.s.ř. ani neprokázal ve smyslu § 120 odst. 1 o.s.ř. existenci skutečností, které by zčásti nebo zcela vyvracely žalobou uplatněný nárok. Soud tak vycházel z tvrzení a důkazů předložených žalobkyní.5. Soud má za prokázané, že žalobkyně a žalovaný uzavřeli smlouvu a dodatek, na jejichž základě byl žalovanému postupně poskytnut úvěr ve výši 105 200 Kč. Čerpání úvěru bylo umožněno na běžném účtu žalovaného. Dodatkem č. , Anonymizováno, ze dne , datum, došlo ke změně úvěrového limitu na 106 200 Kč, byl sjednán úrok z povoleného přečerpání ve výši 16,9 % ročně a RPSN 18,32 %. Dle podmínek pro povolené čerpání (kontokorent), bod 2.4. měl být úvěr splácen převodem peněžních prostředků na běžný účet, ke kterému bylo povolené přečerpání zřízeno. Žalovaný byl povinný ke konci zúčtovacího cyklu zajistit na svém účtu dostatek disponibilních peněžních prostředků k automatické úhradě měsíčních splátek formou inkasa (bod 2.4.3.). V čl. IV. smlouvy byla sjednána povinnost žalovaného pro případ prodlení s úhradou jakékoliv částky uhradit žalobkyni poplatky, smluvní pokuty nebo jiné platby v souladu se sazebníkem žalobkyně. Z výpisu konta žalovaného za období březen 2018 až květen 2024 vyplývá průběh čerpání úvěru a jeho splácení, přičemž dlužná částka k , datum, činí 105 200 Kč. Žalobkyně prostřednictvím právního zástupce vyzvala žalovaného předžalobní výzvou ze dne , datum, k úhradě dlužné částky.6. Vzniklý právní vztah mezi žalobkyní a žalovaným posoudil soud jako vztah vyplývající z uzavřené úvěrové smlouvy podle § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), podle které vznikla žalobkyni jako úvěrující povinnost poskytnout žalovanému peněžní prostředky a žalovanému jako úvěrovaném povinnost tyto peněžní prostředky vrátit a zaplatit sjednané úroky. V uvedeném rozsahu však žalovaný tuto povinnost nesplnil, čímž se dostal do prodlení a žalobkyni vzniklo právo žádat ode dne následujícího po zesplatnění úvěru úroky z prodlení dle § 1970 o. z. a § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Soud přiznal žalobkyni i úroky, které žalobkyně kapitalizovala ke dni odstoupení od smlouvy částkou 37 685,8 Kč.7. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 25 225,70 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 4 208 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 105 200 Kč sestávající z částky 5 340 Kč za každý ze tří úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 450 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 17 370 Kč ve výši 3 647,70 Kč.