5 C 161/2025-21 — Okresní soud v Tachově

1. Podanou žalobou se žalobce domáhal po žalovaném zaplacení částky 20 000 Kč s příslušenstvím. K odůvodnění žaloby žalobce uvedl, že žalobce uzavřel se žalovaným dne , datum, smlouvu o zápůjčce finančních prostředků ve výši 20 000 Kč, které se žalovaný zavázal žalobci vrátit do , datum, (dále jen „smlouva“). Peněžní prostředky byly žalovanému poskytnuty v hotovosti při podpisu smlouvy o zápůjčce, kdy převzetí těchto peněžních prostředků žalovaný potvrdil podpisem dané smlouvy. Žalovaný dlužnou částku žalobci nevrátil a ani ho nekontaktoval za účelem domluvy její úhrady v jiném termínu. Žalobce žalovaného vyzval k úhradě zapůjčené částky předžalobní výzvou ze dne , datum, .2. Žalovaný na výzvu, která byla na adresu jeho trvalého pobytu doručena postupem dle § 46b písmeno a) zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř.) ve spojení s § 49 odst. 2 a 4 téhož zákona, aby se ve smyslu § 114a o. s. ř. vyjádřil k žalobě, nereagoval.3. Účastníci řízení na základě výzvy soudu svým postojem dali najevo souhlas s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí.4. Žalovaný netvrdil ve smyslu § 101 odst. 1 písm. a) o. s. ř. ani neprokázal ve smyslu § 120 odst. 1 o. s. ř. existenci skutečností, které by zčásti nebo zcela vyvracely žalobou uplatněný nárok. Soud tak vycházel z tvrzení a důkazů předložených žalobcem.5. Na základě předložených listinných důkazů má soud za zjištěné a prokázané, že žalobce a žalovaný uzavřeli dne , datum, smlouvu o zápůjčce, na jejímž základě byly žalovanému poskytnuty peněžní prostředky ve výši 20 000 Kč, které žalovaný převzal v hotovosti v den uzavření smlouvy. Úrok byl sjednán ve výši 0 % ročně a RPSN činilo 0 %. Smluvní úrok z prodlení byl sjednán ve výši 25 % ročně. Žalovaný byl povinen peněžní prostředky vrátit do , datum, . Žalovaný ničeho neuhradil. Předžalobní výzva byla žalovanému zaslána dne , datum, .6. Podle § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.7. Vzniklý právní vztah mezi žalobcem a žalovaným posoudil soud jako vztah vyplývající z uzavřené smlouvy o zápůjčce podle § 2390 a násl. o. z., podle které vznikla žalobci jako zapůjčiteli povinnost poskytnout žalovanému peněžní prostředky a žalovanému jako vydlužiteli povinnost tyto peněžní prostředky vrátit. Žalovaný však dlužnou částku neuhradil. Soud proto žalobě v plném rozsahu vyhověl. Žalobci byly přiznány úroky z prodlení ode dne následujícího po splatnosti, a to ve výši sjednané smlouvou o zápůjčce.8. Vzhledem k tomu, že se žalobcem předloženými listinnými důkazy podařilo prokázat tvrzení obsažená v žalobě, rozhodl soud s odkazem na citovaná zákonná ustanovení tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku.9. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobci, jenž byl v řízení zcela úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 9 330,50 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 20 000 Kč sestávající z částky 1 900 Kč za každý ze tří úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 450 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 7 050 Kč ve výši 1 480,50 Kč.