4 C 109/2026-69 — Okresní soud v Tachově

1. Žalobce se domáhal po žalovaném zaplacení dlužné částky s příslušenstvím, uvedených ve výroku tohoto rozhodnutí. K odůvodnění žaloby uvedl, že mezi právním předchůdcem žalobce (, právnická osoba, ., IČ , IČO, ) a žalovaným byla uzavřena smlouva o revolvingovém úvěru č. , hodnota, , na základě které se banka zavázala poskytnout žalovanému peněžní prostředky až do limitu 20 000 Kč. Úroková sazba byla sjednána na 16,90 %, žalobce však požaduje řádně úrok z úvěru ve výši, která odpovídá právním předpisům upravujícím spotřebitelské úvěry, a to ve výši 11,50 % ročně. Žalovaný se dále zavázal hradit cenu za využití účtu ve výši 50 Kč měsíčně. Žalovaný čerpal úvěr až do limitu 20 000 Kč. Žalovaný porušil své závazky ze Smlouvy zejména tím, že nehradil splátky řádně a včas. Banka proto využila svého práva a dopisem úvěr zesplatnila ke dni , datum, . Pohledávka za žalovaným byla postoupena žalobci na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, s účinností ke dni , datum, . Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno dopisem zaslaným doporučeně dne , datum, . Žalobce požaduje po žalovaném zaplacení dlužné jistiny úvěru ve výši 19 900,50 Kč, poplatků ve výši 3 051,02 Kč, kapitalizovaných úroků z úvěru ve výši 1 814,40 Kč, kapitalizovaných úroků z prodlení ve výši 394,13 Kč, úroků ve výši 11,50 % ročně z dlužné jistiny ve výši 19 900,60 Kč od , datum, do zaplacení a úroků z prodlení v zákonné výši 11,50 % ročně z částky 22 951,620 Kč (dlužná jistina úvěru a dlužné poplatky) od , datum, do zaplacení. Na zaslanou předžalobní upomínku žalovaný nereagoval.2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil.3. Na výzvu soudu k doplnění tvrzení ohledně prověřování úvěruschopnosti žalovaného žalobce doplnil svou žalobu tak, že při posuzování úvěruschopnosti žalovaného u úvěru ve výši 20 000 Kč vycházela Banka z údajů poskytnutých žalovaným. Žalovaný deklaroval čistý měsíční příjem ve výši 28 108 Kč s tím, že je zaměstnán u zaměstnavatele , Anonymizováno, , právnická osoba, ., bydlí v nájmu, je svobodný, nemá vyživovací povinnost vůči dalším osobám., právnická osoba, nařízenému jednání se žalovaný nedostavil. Soud proto věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti žalovaného. Podle § 101 odst. 3 o.s.ř vycházel soud z obsahu spisu a provedeného dokazování.5. Na základě žalobcem předložených důkazů má soud za prokázané, že mezi právním předchůdcem žalobce (, právnická osoba, .) a žalovaným byla uzavřena Smlouva o revolvingovém úvěru ze dne , datum, , na základě které byl žalovanému poskytnut úvěr do celkové výše úvěrového limitu 20 000 Kč s možností opakovaného čerpání splacené částky úvěru až do výše tohoto limitu s úrokovou sazbou 16,90 % ročně, RPSN činilo 18 %. Úvěr byl splatný v pravidelných měsíčních splátkách po 600 Kč. Dle platební historie k úvěrovému účtu a výpisu z úvěrového účtu se žalovaný dostal do prodlení. Dopisem ze dne , datum, vyzvala Banka žalovaného k úhradě dluhu po splatnosti. Dopisem ze dne30. 7. 2025 oznámila Banka žalovanému zesplatnění úvěru ke dni , datum, a vyzvala žalovaného k úhradě celkové dlužné částky ve výši 24 372 Kč.6. Dle výpisu z běžného účtu žalovaného činil příjem žalovaného ze zaměstnání za předcházejících 12 měsíců částku 28 108 Kč. Banka provedla lustraci v insolvenčním rejstříku, databázi CBCB ověřila předchozí splátkovou morálku žalovaného. Žalovaný sdělil v žádosti o poskytnutí úvěru výdaje ve výši 0 Kč a nájemné ve výši 7 500 Kč. Banka pak vycházela z částky 12 284 Kč, kdy životní výdaje byly určeny na základě dat sdělených žalovaným v kombinaci s interními informacemi banky včetně využití statistických údajů a aktuálních údajů životních nákladů a normativních nákladů na bydlení. Bylo zjištěno, že žalovaný splácí spotřební úvěru u , právnická osoba, . splátkou 4 656 Kč a má kreditní kartu s limitem 70 000 Kč a s orientační splátkou 2 100 Kč. Splátka nového úvěru činila 600 Kč a nové splátkové zatížení tak činilo 7 756 Kč. Příjem žalované tak byl dostatečný k pokrytí splátek i životních výdajů.7. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, došlo k postoupení předmětných pohledávek na žalobce s účinností ke dni , datum, . Tato skutečnost byla žalovanému oznámena dopisem ze dne , datum, odeslaným dne , datum, . Předžalobní výzva byla zaslána žalovanému prostřednictvím právního zástupce dne , datum, .8. Soud na základě shora uvedených skutečností dospěl k závěru, že žaloba je důvodná.9. Vzniklý právní vztah mezi právním předchůdcem žalobce a žalovaným posoudil soud jako vztah vyplývající z uzavřené úvěrové smlouvy podle § 2395 a násl. o.z., podle kterého vznikla právnímu předchůdci žalobce jako úvěrujícímu povinnost poskytnout žalovanému peněžní prostředky a žalovanému jako úvěrovanému povinnost tyto peněžní prostředky vrátit a zaplatit sjednané úroky. V uvedeném rozsahu však žalovaný tuto povinnost neplnil, čímž se dostal do prodlení a žalobci vzniklo právo žádat ode dne následujícího po zesplatnění úroky z prodlení dle § 1970 o.z. a § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Soud přiznal žalobci i sjednaný úrok.10. Soud se dále zabýval otázkou prověření úvěruschopnosti žalovaného dle § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Z provedeného dokazování vyplynulo, že právní předchůdce žalobce při posuzování úvěruschopnosti žalovaného shromáždil a vyhodnotil informace o jeho příjmech, výdajích, závazcích a rodinné situaci, a to jak z údajů uvedených žalovaným v žádosti o úvěr, tak z interních a externích databází. Banka provedla kontrolu registrů klientských informací, posoudila existující závazky žalovaného, porovnala deklarované příjmy s obvyklými náklady na domácnost dle metodiky založené na historických datech ČSÚ a provedla výpočet disponibilního příjmu. Soud proto dospěl k závěru, že úvěruschopnost žalovaného byla řádně prověřena a úvěr nebyl poskytnut v rozporu s odbornou péčí ve smyslu § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Soud rovněž neshledal, že by ve smlouvě o úvěru byly jakékoli zneužívající ujednání ve smyslu ust. § 1813 a § 1814 o.z.11. , právnická osoba, . uzavřela s žalobcem smlouvu o postoupení pohledávky dle ustanovení § 1879 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, kdy s pohledávkou přechází její příslušenství a práva s ní spojená z postupitele (, právnická osoba, .) na postupníka (zde žalobce).12. Žalobce měl ve věci plný úspěch, proto mu dle ust. § 142 odst. 1 občanského soudního řádu vůči žalované vzniklo právo na náhradu nákladů řízení. Náklady řízení tvoří soudní poplatek ve výši 919 Kč dle ust. § 13 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, odměna advokáta za 3 úkony právní služby (po úkonu za převzetí věci, předžalobní upomínku, žalobu) po 400 Kč dle ust. § 14b odst. 1 AT v celkové výši 1 200 Kč, odměna ze 2 úkony právní služby (doplnění žaloby a jednání dne , datum, ) po 2 020, za 3 náhrady hotových výdajů po 100 Kč dle ust. § 14b odst. 6 písm. a) advokátního tarifu v celkové výši 300 Kč a za 2 náhrady hotových výdajů po 450 Kč dle ust. § 14b odst. 6 písm. b) advokátního tarifu. Advokát žalobce je registrován k placení daně z přidané hodnoty, soud proto žalobci ve smyslu § 137 odst. 3 o.s.ř. přiznal i právo na náhradu této daně ve výši 21 % z odměny advokáta, náhrady hotových výdajů. Celková výše nákladů řízení tak činí částku 8 711,40 Kč. Povinnost uhradit náklady řízení má žalovaný dle § 149 odst. 1 o.s.ř. k rukám advokáta žalobce.