4 C 139/2026-83 – Okresní soud v Tachově

1. Žalobce se domáhal po žalované zaplacení dlužné částky s příslušenstvím, uvedených ve výroku tohoto rozhodnutí. K odůvodnění žaloby uvedl, že mezi právním předchůdcem žalobce (, právnická osoba, ., IČ , IČO, ) a žalovanou byla uzavřena smlouva o úvěru, na základě které se banka zavázala poskytnout žalované peněžní prostředky ve výši 200 000 Kč. Úroková sazba byla sjednána na 16,99 %, žalobce však požaduje řádně úrok z úvěru ve výši, která odpovídá právním předpisům upravujícím spotřebitelské úvěry, a to ve výši 11,50 % ročně. Žalovaná se dále zavázala hradit poplatky za úkony související s poskytnutím a správou úvěru, ve výši dle Smlouvy a aktuálního Sazebníku. Žalovaná porušila své závazky ze Smlouvy zejména tím, že nehradila splátky řádně a včas. Banka žalovanou několikrát písemně upozornila na nápravu stavu. V důsledku porušení smluvních povinností ze strany žalované, využila banka svého oprávnění a dopisem úvěr zesplatnila ke dni , datum, . O tomto byla žalovaná vyrozuměna dopisem ze dne , datum, . Pohledávka za žalovanou byla postoupena žalobci na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, s účinností ke dni , datum, . Postoupení pohledávky bylo žalované oznámeno dopisem zaslaným doporučeně dne , datum, . Žalobce požaduje po žalované zaplacení dlužné jistiny úvěru ve výši 163 295,53 Kč (neuhrazený zůstatek úvěru ve výši 160 174,43 Kč a připsané neuhrazené úroky z úvěru ve výši 3 121,10 Kč), poplatků ve výši 1 558 Kč, kapitalizovaných úroků z prodlení ve výši 2 660,65 Kč, úroků ve výši 11,50 % ročně z dlužné jistiny ve výši 160 174,43 Kč od , datum, do zaplacení, úroků ve výši 11,50 % ročně z připsaných neuhrazených úroků z úvěru ve výši 3 121,10 Kč od , datum, do zaplacení a zákonných úroků z prodlení ve výši 11,50 % ročně z částky 164 853,53 Kč (dlužná jistina úvěru a dlužné poplatky) od , datum, do zaplacení. Na zaslanou předžalobní upomínku žalovaná nereagovala.2. Žalovaná uvedla, že nezpochybňuje vznik závazku ani skutečnost, že došlo k prodlení se splácením. Žalovaná se dostala do finančních obtíží v důsledku nepříznivé životní a pracovní situace a ztráty příjmů.3. Na výzvu soudu k doplnění tvrzení ohledně prověřování úvěruschopnosti žalovaného žalobce doplnil svou žalobu tak, že při posuzování úvěruschopnosti žalované u úvěru ve výši 200 000 Kč vycházela Banka z údajů poskytnutých žalovanou. Žalovaná deklarovala čistý měsíční příjem ve výši 25 500 Kč s tím, že je zaměstnána u zaměstnavatele , právnická osoba, ., je svobodná a nemá vyživovací povinnost vůči dalším osobám., právnická osoba, nařízenému jednání se žalovaná nedostavila. Soud proto věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti žalované. Podle § 101 odst. 3 o.s.ř vycházel soud z obsahu spisu a provedeného dokazování.5. Na základě žalobcem předložených důkazů má soud za prokázané, že mezi právním předchůdcem žalobce (, právnická osoba, .) a žalovaným byla uzavřena Smlouva o úvěru ze dne , datum, , na základě které byl žalované poskytnut úvěr ve výši 200 000 Kč s úrokovou sazbou 16,99 % ročně, RPSN činilo 19,01 % (při řádném splácení a odpuštění splátek 16,94 %). Úvěr byl splatný v pravidelných měsíčních splátkách po 3 692 Kč. Dle čl. 8 Smlouvy bylo sjednáno oprávnění právního předchůdce žalobce prohlásit celý úvěr za splatný ve stanovené lhůtě pro případ porušení podmínek smlouvy, mimo jiné prodlení se splacením 1 splátky úvěru po dobu delší než 3 měsíce nebo prodlení se splacením více než dvou splátek. Dle platební historie k úvěrovému účtu a výpisu z úvěrového účtu se žalovaná dostala do prodlení. Dopisem ze dne , datum, vyzvala Banka žalovanou k úhradě dluhu po splatnosti. Dopisem ze dne , datum, oznámila Banka žalované zesplatnění úvěru ke dni , datum, a vyzvala žalovanou k úhradě celkové dlužné částky ve výši 161 733 Kč.6. Dle žádosti o poskytnutí úvěrového produktu byla žalovaná v době poskytnutí úvěru svobodná, bydlela v nájemním bydlení, neměla žádnou vyživovací povinnost. Byla zaměstnána u , právnická osoba, . s příjmem 25 500 Kč měsíčně. Náklady na bydlení žalovaná uvedla ve výši 4 000 Kč a splátky mimo , právnická osoba, . ve výši 4 500 Kč měsíčně. Příjem žalované byl doložen potvrzením zaměstnavatele. Dle „posouzení úvěruschopnosti“ provedla banka lustraci žalované v insolvenčním rejstříku, vycházela z informací z CBCB ohledně předchozí splátkové morálky žalované. U výdajů žalované vycházela banka z údajů uvedených žalovanou v kombinaci s využitím statistických údajů a aktuálních údajů životních nákladů a normativních nákladů na bydlení ve výši 8 375 Kč. Bylo zjištěno, že žalované v době úvěrové žádosti měla poskytnuté úvěry se splátkou 2 435 Kč a 300 Kč. Splátka nového úvěru činila 3 692 Kč a nové splátkové zatížení činilo 6 427 Kč. Banka proto dospěla k závěru, že příjem žalované je dostatečný k pokrytí splátek i životních výdajů.7. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, došlo k postoupení předmětné pohledávky na žalobce s účinností ke dni , datum, . Tato skutečnost byla žalované oznámena dopisem ze dne , datum, . Předžalobní výzva byla zaslána žalované prostřednictvím právního zástupce dne , datum, .8. Soud na základě shora uvedených skutečností dospěl k závěru, že žaloba je důvodná.9. Vzniklý právní vztah mezi právním předchůdcem žalobce a žalovanou posoudil soud jako vztah vyplývající z uzavřené úvěrové smlouvy podle § 2395 a násl. o.z., podle kterého vznikla právnímu předchůdci žalobce jako úvěrujícímu povinnost poskytnout žalované peněžní prostředky a žalované jako úvěrované povinnost tyto peněžní prostředky vrátit a zaplatit sjednané úroky. V uvedeném rozsahu však žalovaná tuto povinnost neplnila, čímž se dostala do prodlení a žalobci vzniklo právo žádat ode dne následujícího po zesplatnění úroky z prodlení dle § 1970 o.z. a § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Soud přiznal žalobci i sjednaný úrok. Splatnost pohledávky soud určil ve splátkách ve výši 8 500 Kč měsíčně s ohledem na výši dlužné částky i vyjádření žalobce. Žalovaná se k jednání nedostavila a ani ve vyjádření neuvedla své současné osobní a majetkové poměry, ze kterých by soud mohl při určení výše splátek vycházet.10. Soud se dále zabýval otázkou prověření úvěruschopnosti žalované dle § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Z provedeného dokazování vyplynulo, že právní předchůdce žalobce při posuzování úvěruschopnosti žalované shromáždil a vyhodnotil informace o jejích příjmech, výdajích, závazcích a rodinné situaci, a to jak z údajů uvedených žalovaným v žádosti o úvěr, tak z interních a externích databází. Banka provedla kontrolu registrů klientských informací, posoudila existující závazky žalované, porovnala deklarované příjmy s obvyklými náklady na domácnost dle metodiky založené na historických datech ČSÚ a provedla výpočet disponibilního příjmu. Soud proto dospěl k závěru, že úvěruschopnost žalované byla řádně prověřena a úvěr nebyl poskytnut v rozporu s odbornou péčí ve smyslu § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Soud rovněž neshledal, že by ve smlouvě o úvěru byly jakékoli zneužívající ujednání ve smyslu ust. § 1813 a § 1814 o.z.11. , právnická osoba, . uzavřela s žalobcem smlouvu o postoupení pohledávky dle ustanovení § 1879 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, kdy s pohledávkou přechází její příslušenství a práva s ní spojená z postupitele (, právnická osoba, .) na postupníka (zde žalobce).12. Žalobce měl ve věci plný úspěch, proto mu dle ust. § 142 odst. 1 občanského soudního řádu vůči žalované vzniklo právo na náhradu nákladů řízení. Náklady řízení tvoří soudní poplatek ve výši 8 243 Kč dle ust. § 13 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, odměna advokáta za 6 úkonů právní služby (po úkonu za převzetí věci, předžalobní upomínku, žalobu, dvě písemná vyjádření a ústní jednání) po 7 700 Kč dle ust. § 7 AT v celkové výši 46 200 Kč, za 6 náhrad hotových výdajů po 450 Kč dle ust. § 13 odst. 4 advokátního tarifu v celkové výši 2 700 Kč. Advokát žalobce je registrován k placení daně z přidané hodnoty, soud proto žalobci ve smyslu § 137 odst. 3 o.s.ř. přiznal i právo na náhradu této daně ve výši 21 % z odměny advokáta, náhrady hotových výdajů. Celková výše nákladů řízení tak činí částku 67 412 Kč. Povinnost uhradit náklady řízení má žalovaná dle § 149 odst. 1 o.s.ř. k rukám advokáta žalobce.13. Dále soud rozhodl o povinnosti žalobce zaplatit doplatek soudního poplatku za řízení ve výši 1 648 Kč dle Položky 2 bod 2 Sazebníku SOP.