4 C 47/2026-26 — Okresní soud v Tachově

1. Podanou žalobou se žalobce domáhal na žalované zaplacení částky 26 355 Kč, sestávající se z dlužné jistiny ve výši 15 000 Kč, smluvního úroku ve výši 6 000 Kč a smluvní pokuty ve výši 5 355 Kč. Žalobu odůvodnil tvrzením, že žalobce poskytuje úvěry prostřednictvím webové stránky , Anonymizováno, ., Anonymizováno, ., Anonymizováno, , na které si žalovaná vybrala dle své vlastní volby dostupné parametry, následně vyplnila registrační formulář, uvedla heslo pro přístup k jeho uživatelskému účtu, včetně svého telefonního čísla a e-mailové adresy. Registraci žalovaná dokončila zadáním pětimístného verifikačního SMS do žádosti o úvěr. K ověření žalovanou uvedených údajů byla žalovaná povinna poskytnout žalobci fotokopii svého dokladu totožnosti a žalovaná se zavázala zaplatit žalobci částku 1 Kč prostřednictvím bankovního převodu. K ověření výše příjmu poskytla žalovaná výpisy ze svého bankovního účtu, případně výplatní listy, byla lustrována ve veřejně dostupných databázích ISIR, CEE, CRKI a BRKI. Dle odst. 10.9. smlouvy byla smlouva podepsána prostřednictvím pětimístného verifikačního SMS kódu. Těmito kroky žalovaná dne , datum, uzavřela s žalobcem smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, a žalobce poskytl žalované úvěr dne , datum, převodem na bankovní účet. Žalovaná se zavázala zaplatit žalobci smluvní úrok ve výši 40 % p.m. z jistiny. Úvěr byl poskytnut na dobu neurčitou a žalovaná měla splácet každý měsíc, nejpozději k 18. dni v měsíci úrok přirostlý za uplynulé období. Jistinu mohla žalovaná splatit zcela nebo zčásti kdykoli během trvání smlouvy. Žalovaná se dostala do prodlení s úhradou úvěru a byla opakovaně upomínána. V poslední upomínce ze dne , datum, byla informována o zesplatnění úvěru ke dni , datum, a vyzvána k úhradě. K úhradě dluhu byla žalovaná vyzvána i prostřednictvím předžalobní upomínky ze dne , datum, . Pro případ prodlení byla sjednána smluvní pokuta ve výši 0,1 % p.d. z částky, ohledně níž je žalovaná v prodlení. Žalovaná se dostala do prodlení následující den po zesplatnění úvěru a žalobce proto požaduje zaplacení smluvní pokuty ve výši 0,1 % p.d. z jistiny za každý kalendářní den v období od , datum, do data odeslání předžalobní výzvy dne , datum, , tj. ve výši 5 355 Kč.2. Žalovaná na výzvu, aby se ve smyslu § 114a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“), vyjádřila k žalobě, nereagovala. Žalobce i žalovaná dali souhlas k tomu, aby soud ve věci rozhodl ve smyslu § 115a o.s.ř., bez nařízení jednání.3. Žalovaná netvrdila ve smyslu § 101 odst. 1 písm. a) o.s.ř. ani neprokázala ve smyslu § 120 odst. 1 o.s.ř. existenci skutečností, které by zčásti nebo zcela vyvracely žalobou uplatněný nárok. Soud tak vycházel z tvrzení žalobce a předložených důkazů.4. Z předložených listin má soud za prokázané, že právní předchůdce žalobce a žalovaná uzavřeli smlouvu, na základě které byly žalované poskytnuty finanční prostředky ve výši 15 000 Kč, a to převodem na bankovní účet dne , datum, . Dále bylo sjednáno v čl. 2.1.6. Smlouvy o spotřebitelském úvěru, že úvěr bude úročen úrokovou sazbou ve výši 40 % p.m. Dle č. , hodnota, . 1. 7. se žalovaná zavázala každý měsíc, nejpozději k 18. dni v měsíci zaplatit úrok přirostlý za uplynulé období s tím, že jistinu může splatit zcela nebo zčásti kdykoli během trvání smlouvy. RPSN činilo 5518,07 %. Dle úvěrové smlouvy činila celková částka k úhradě výši poskytnutého úvěru a úroku a odvisí od doby, po kterou bude úvěrovaný úvěr čerpat a způsobu splácení. V čl. 4.2 byla sjednána smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z částky, ohledně níž je žalovaný v prodlení a dále zaplacení účelně vynaložených nákladů, které žalobci vznikly v souvislosti s prodlením žalovaného. Žalovaná však úvěr řádně nesplácela a dopisem ze dne , datum, prohlásil v souladu s čl. VI. Smlouvy za okamžitě splatný a vyzval žalovanou k úhradě dlužné částky. Předžalobní upomínkou ze dne , datum, vyzval žalobce žalovanou k úhradě pohledávky.5. Podle ustanovení § 2395 a násl. o.z., se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.6. Podle § 580 odst. 1 o.z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.7. V daném případě má soud za prokázané, že mezi účastníky byla uzavřena smlouva o úvěru dle ust. § 2395 a násl. o. z., na základě které byly žalovanému poskytnuty finanční prostředky ve výši 15 000 Kč, měsíční úroková sazba činila 40 %. Dále smlouva o úvěru obsahuje ujednání o smluvní pokutě v neprospěch dlužníka, o dalších nákladech v souvislosti s prodlením dlužníka a výše roční procentní sazby nákladů na spotřebitelský úvěr činí 5518,07 % Výše úroku byla sice sjednána transparentně, avšak ve výši výrazně přesahující obvyklou úrokovou míru při uzavírání úvěrových smluv s bankovními institucemi (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, ). Je třeba podotknout, že ačkoliv úvěr byl poskytován nebankovní institucí, je zcela zřejmé, že sjednaný úrok několikanásobně převyšuje výši obvyklé úrokové míry. Smluvní pokuta pak byla sjednaná v nejvyšší přípustné výši dle § 122 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Pokud soud zhodnotil tyto okolnosti ve svém souhrnu, dospěl k závěru, že posuzovaná smlouva o úvěru je jednáním, které se příčí dobrým mravům, kdy obsah spotřebitelské smlouvy vytváří zřejmou nerovnováhu k tíži strany, která je v objektivně slabším postavení a které i soukromé právo poskytuje zvýšenou ochranu. Soud proto dospěl k závěru, že smlouva o úvěru je absolutně neplatným právním jednáním dle § 580 o. z.8. Jelikož soud posoudil smlouvu o úvěru jako neplatné právní jednání, může se žalobce domáhat poskytnutých peněžních prostředků jako bezdůvodného obohacení z titulu plnění bez právního důvodu. Žalobce požadoval úhradu nesplacené jistiny ve výši 15 000 Kč. Soud proto žalobě vyhověl pouze ohledně nesplacené jistiny ve výši 15 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení a ve zbývající části (smluvní úrok a smluvní pokuta) žalobu zamítl, jak je uvedeno ve výroku II. tohoto rozsudku.9. Soud se zabýval také otázkou prověření úvěruschopnosti žalované dle § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Z provedeného dokazování vyplynulo, že žalobce při posuzování úvěruschopnosti žalované vycházel z doložených výpisů z účtu, ze kterých byl zřejmý jak příjem, tak výdaje žalované. Žalobce provedl kontrolu veřejně dostupných databází. Soud proto dospěl k závěru, že úvěruschopnost žalované byla i s ohledem na výši poskytnutého úvěru řádně prověřena a úvěr nebyl poskytnut v rozporu s odbornou péčí ve smyslu § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Soud rovněž neshledal, že by ve smlouvě o úvěru byly jakékoli zneužívající ujednání ve smyslu ust. § 1813 a § 1814 o.z.10. O nákladech řízení bylo rozhodováno podle § 142 odst. 2 o.s.ř. Žalobce měl v řízení úspěch z 57 % a neúspěch ze 43 %. Žalobce má proto nárok na náhradu nákladů ve výši 14 %. Náklady řízení jsou tvořeny soudním poplatkem ve výši 1 055 Kč, odměnou a náhradou hotových výdajů zástupce dle vyhl. č. 177/1996 Sb. Výše odměny za jeden úkon právní služby se řídí ustanovením § 7 této vyhlášky, a činí 2 180 Kč. Zástupkyně žalobce provedla v jeho zastoupení celkem , hodnota, úkony právní služby dle § 11 vyhl. č. 177/1996 Sb., spočívající v převzetí a přípravě zastoupení a sepisu výzvy k plnění se základním skutkovým a právním rozborem a sepisu žaloby. Soud dále v této souvislosti žalobci přiznal i náhradu hotových výdajů spočívající v režijním paušálu dle § 13 odst. 4 vyhl. č. 177/1996 Sb., po 450 Kč za každý úkon právní služby, tj. celkem 1 350 Kč. Celková výše nákladů řízení tak činí 8 945 Kč, z čehož 14 % činí 1 252,30 Kč. Povinnost uhradit náklady řízení má žalovaná dle § 149 odst. 1 o.s.ř. k rukám advokátky žalobce.