5 C 1/2026-18 — Okresní soud v Tachově

1. Podanou žalobou se žalobkyně domáhala na žalovaném zaplacení částky 14 000 Kč, sestávající se z dlužné jistiny ve výši 10 000 Kč a smluvního úroku ve výši 40 % p. m. z jistiny za první měsíc doby čerpání úvěru v kapitalizované výši 4 000 Kč. Žalobu odůvodnila tvrzením, že žalobkyně poskytuje úvěry prostřednictvím webové stránky, na které si žalovaný vybral dle své vlastní volby dostupné parametry, následně vyplnil registrační formulář, uvedl heslo pro přístup k jeho uživatelskému účtu, včetně svého telefonního čísla a e-mailové adresy. Registraci žalovaný dokončil zadáním pětimístného verifikačního SMS do žádosti o úvěr. K ověření žalovaným uvedených údajů byl žalovaný povinen poskytnout žalobkyni fotokopii svého dokladu totožnosti a žalovaný se zavázal zaplatit žalobkyni částku 1 Kč prostřednictvím bankovního převodu. K ověření výše příjmu poskytl žalovaný výpisy ze svého bankovního účtu, případně výplatní listy, byl lustrován ve veřejně dostupných databázích ISIR, CEE, CRKI a BRKI. Dle odst. 10.9. smlouvy byla smlouva podepsána prostřednictvím pětimístného verifikačního SMS kódu. Těmito kroky žalovaný dne , datum, , uzavřel s žalobkyní smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, a žalobkyně poskytla žalovanému úvěr dne , datum, převodem na bankovní účet. Žalovaný se zavázal zaplatit žalobkyni smluvní úrok ve výši 40 % p. m. z jistiny. Úvěr byl poskytnut na dobu neurčitou a žalovaný měl splácet každý měsíc, nejpozději k 17. dni v měsíci úrok přirostlý za uplynulé období. Jistinu mohl žalovaný splatit zcela nebo zčásti kdykoli během trvání smlouvy. Žalovaný se dostal do prodlení s úhradou úvěru a byl opakovaně upomínán. V poslední upomínce ze dne , datum, byl informován o zesplatnění úvěru a vyzván k úhradě. K úhradě dluhu byl žalovaný vyzván i prostřednictvím předžalobní upomínky ze dne , datum, . Pro případ prodlení byla sjednána smluvní pokuta ve výši 0,1 % p. d. z částky, ohledně níž je žalovaný v prodlení. Žalovaný se dostal do prodlení následující den po zesplatnění úvěru a žalobkyně proto požaduje zaplacení smluvní pokuty ve výši 0,1 % p. d. z jistiny za každý kalendářní den v období od , datum, do data odeslání předžalobní výzvy dne , datum, , tj. ve výši 3 630 Kč.2. Žalovaný na výzvu, aby se ve smyslu § 114a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“), vyjádřil k žalobě, nereagoval. Žalobkyně i žalovaný dali souhlas k tomu, aby soud ve věci rozhodl ve smyslu § 115a o.s.ř., bez nařízení jednání.3. Žalovaný netvrdil ve smyslu § 101 odst. 1 písm. a) o.s.ř. ani neprokázal ve smyslu § 120 odst. 1 o.s.ř. existenci skutečností, které by zčásti nebo zcela vyvracely žalobou uplatněný nárok. Soud tak vycházel z tvrzení žalobce a předložených důkazů.4. Na základě zjištění učiněných z předložených listin má soud za prokázané, že žalobkyně a žalovaný uzavřeli smlouvu, na základě které byly žalovanému poskytnuty finanční prostředky ve výši 10 000 Kč, a to převodem na bankovní účet dne , datum, . Smlouvou se žalovaný zavázal zaplatit úrokovou sazbu ve výši 40 % p. m. Dle čl. 2. 1. 7. se žalovaný zavázal každý měsíc, nejpozději k 17. dni v měsíci zaplatit úrok přirostlý za uplynulé období s tím, že jistinu může splatit zcela nebo zčásti kdykoli během trvání smlouvy. RPSN činilo 5 513,36 %. Podle úvěrové smlouvy celková částka k úhradě se skládá z výše úvěru a úroku a je závislá na době po kterou úvěrovaný úvěr čerpá a způsobu splácení. Mezi stranami byla sjednaná smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z částky, ohledně níž je žalovaný v prodlení. Žalovaný úvěr řádně nesplácel a dopisem ze dne , datum, mu bylo oznámeno zesplatnění celého úvěru a byl vyzván k úhradě dlužné částky. Předžalobní výzva byla žalovanému zaslána dne , datum, .5. Podle ustanovení § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb. občanský zákoník (dále jen „o. z.“) se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.6. Podle § 1813 o. z. se má za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem.7. Podle § 580 odst. 1 o. z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.8. V daném případě má soud za prokázané, že mezi účastníky byla uzavřena smlouva o úvěru podle § 2395 a násl. o. z, na základě které byly žalovanému poskytnuty finanční prostředky ve výši 10 000 Kč dne , datum, , měsíční úroková sazba činila 40 %. Dále smlouva o úvěru obsahuje ujednání o smluvní pokutě v neprospěch dlužníka, o dalších nákladech v souvislosti s prodlením dlužníka a výše roční procentní sazby nákladů na spotřebitelský úvěr činí 5 513,36 %. Výše úroku byla sice sjednána transparentně, avšak ve výši výrazně přesahující obvyklou úrokovou míru při uzavírání úvěrových smluv s bankovními institucemi (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 15. 12. 2004, sp. zn. 21 Cdo 1484/2004). Je třeba podotknout, že ačkoliv úvěr byl poskytován nebankovní institucí, je zcela zřejmé, že sjednaný úrok několikanásobně převyšuje výši obvyklé úrokové míry. Úprava spotřebitelských smluv má svůj původ v právu Evropské unie, národní úpravu je nutné v co největším rozsahu interpretovat ve světle znění a účelu směrnice, aby bylo dosaženo výsledku uvedeného ve směrnici. Vnitrostátní soud musí posuzovat zneužívající charakter určité smluvní klauzule z úřední povinnosti, přičemž ochrany spotřebitele se dosahuje zejména zákazem určitých typových smluvních ujednání. Smluvní ujednání odporující nejen § 1813 o. z., ale i směrnici Rady 93/13/EHS s přílohou je absolutně neplatné dle § 580 odst. 1 o. z., přičemž k takové neplatnosti soud přihlíží z úřední povinnosti. Ujednání o smluvním úroku ve výši 40 % měsíčně z dlužné jistiny je ujednáním, které je pro rozpor s dobrými mravy neplatné, a proto soud v této části žalobu zamítnul. Smluvní pokuta pak byla sjednaná v nejvyšší přípustné výši dle § 122 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Přiměřenost výše smluvní pokuty je třeba posoudit s přihlédnutím k celkovým okolnostem úkonu, jeho pohnutkám a účelu, který sledoval. V úvahu je třeba rovněž vzít výši zajištěné částky, z níž lze také usoudit na nepřiměřenost smluvní pokuty s ohledem na vzájemný poměr původní a sankční povinnosti (k tomu srovnej např. rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 33 Odo 438/2005). Soud uvážil výši poskytnutých peněžních prostředků, výši sankční povinnosti a dospěl k závěru, že sjednaná smluvní pokuta je nepřiměřená, a tudíž neplatně ujednána pro rozpor se shora citovanou směrnicí včetně její přílohy, a proto žalobu v této části zamítnul.9. Žalovaný v uvedeném rozsahu povinnost vrátit sjednanou částku nesplnil, čímž se dostal do prodlení a žalobci vzniklo právo žádat ode dne následujícího po splatnosti pohledávky úroky z prodlení dle § 1970 o. z. a § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.10. Jelikož soud posoudil smlouvu o úvěru jako neplatné právní jednání, může se žalobkyně domáhat poskytnutých peněžních prostředků jako bezdůvodného obohacení z titulu plnění bez právního důvodu. Žalobkyně požadovala úhradu nesplacené jistiny ve výši 10 000 Kč. Soud proto žalobě vyhověl pouze ohledně nesplacené jistiny ve výši 10 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení a ve zbývající části (smluvní úrok a smluvní pokuta) žalobu zamítl, jak je uvedeno ve výroku II. tohoto rozsudku.11. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 366,10 Kč, přičemž tato částka představuje 14 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 57 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 43 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 17 630 Kč sestávající z částky 400 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 500 Kč ve výši 315 Kč.