5 C 26/2026-28 – Okresní soud v Tachově

1. Žalobkyně se domáhala rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 13 733,12 Kč s příslušenstvím. Žaloba byla odůvodněna tím, že žalobkyně se žalovaným uzavřela dne , datum, Smlouvu o kontokorentním úvěru se sjednaným limitem na částku 10 000 Kč. Žalovaný se zavázal splácet úvěr včetně úroků a cen podle bodu 4. Smlouvy o úvěru tak, že kontokorent musí být vždy uhrazen nejpozději do jednoho roku ode dne, kdy začne úvěr čerpat. Splacení úvěru znamená, že zůstatek na účtu nebude záporný. V případě, že je kontokorent splacen ve stanovené lhůtě, případně před lhůtou, je žalovaný oprávněn čerpat kontokorent opakovaně. K čerpání došlo dne , datum, . Úroková sazba byla sjednána 18,9 % ročně. RPSN činilo 21, 26 %. Pro případ neplacení úvěru řádně a včas, je žalobkyně oprávněna kromě řádného úroku účtovat i úrok z prodlení z nesplacené částky a vzniklé náklady spojené se správou úvěru a s případným vymáháním úvěru. V případě, že není závazek v prodlení uhrazen nebo dojde k porušení smluvních podmínek, je žalobkyně oprávněna požadovat okamžité splacení úvěru. Upomínkou ze dne , datum, byl žalovaný vyzván k úhradě dlužné částky vzniklé nesplacením přečerpaného limitu kontokorentního úvěru ve výši 3 221 Kč nejpozději do , datum, , což neučinil. Před podáním žaloby byl žalovaný vyzván k úhradě dlužné částky v celkové výši 15 750,47 Kč. Ke dni zesplatnění dne , datum, činila výše pohledávky celkem 13 738,32 Kč.2. Žalovaný na výzvu, která byla na adresu jeho trvalého pobytu doručena postupem dle § 46b písmeno a) zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“) ve spojení s § 49 odst. 2 a 4 téhož zákona, aby se ve smyslu § 114a o.s.ř. vyjádřil k žalobě, nereagoval. Žalobce i žalovaný dali souhlas k tomu, aby soud ve věci rozhodl ve smyslu § 115a o.s.ř., bez nařízení jednání.3. Na výzvu soudu k doplnění tvrzení ohledně posouzení úvěruschopnosti žalovaného, žalobkyně žalobu doplnila tak, že žádost byla poskytnuta přes mobilní bankovnictví a žalobkyně vycházela z příjmu žalovaného, který zjistila z výpisu z účtu za předcházející období ve výši 32 353 Kč. Dále žalobkyně zjistila, že žalovaný nebyl v aktivním insolvenčním řízení, zaměstnavatel žalovaného také nebyl v insolvenčním řízení, z informací z CBCB byla ověřena předchozí splátková morálka žalovaného a z historie v interní evidenci klientů žalobkyně ověřila, že žalovaný neměl žádné relevantní negativní informace. Žalovaný uvedl své výdaje ve výši 4 000 Kč, žalobkyně však stanovila jeho výdaje na základě dat sdělených žalovaným (počet vyživovaných osob, způsob bydlení), včetně využití statistických údajů a aktuálních údajů životních nákladů a normativních nákladů na bydlení na 8 954 Kč. Žalobkyně rovněž zjistila, že v době úvěrové žádosti měl žalovaný poskytnutý kontokorentní úvěr v ČS s limitem 3 000 Kč a orientační splátkou 90 Kč, revolvingový úvěr v ČS s limitem 35 000 Kč a orientační splátkou 1 050 Kč, kontokorentní úvěr v ČS s limitem 3 000 Kč a orientační splátkou 90 Kč a osobní úvěr mimo ČS se splátkou 2 836 Kč. Orientační splátka nového úvěru činila 300 Kč a nové splátkové zatížení činilo 4 850 Kč. Po odečtení nového splátkového zatížení od příjmů žalovanému zbylo 28 503 Kč k pokrytí životních nákladů. K tomuto žalobkyně doložila výpisy z účtu za období předcházející uzavření Smlouvy o kontokorentním úvěru. Soud dospěl k závěru, že žalobkyně splnila svou zákonnou povinnost, když provedla posouzení úvěruschopnosti žalovaného způsobem odpovídajícím požadavkům stanoveným v § 86 zákona o spotřebitelském úvěru a požadavkům odborné péče.4. Žalovaný netvrdil ve smyslu § 101 odst. 1 písm. a) o.s.ř. ani neprokázal ve smyslu § 120 odst. 1 o.s.ř. existenci skutečností, které by zčásti nebo zcela vyvracely žalobou uplatněný nárok. Soud tak vycházel z tvrzení žalobce a předložených důkazů.5. Soud má za prokázané, že žalobkyně a žalovaný uzavřeli dne , datum, smlouvu o kontokorentním úvěru, na jejímž základě bylo žalovanému umožněno čerpat úvěr až do výše 10 000 Kč. Výše úroku byla sjednána ve výši 18,90 % ročně. Žalovaný čerpal úvěr celkem ve výši 13 483 Kč a na dlužné částce neuhradil ničeho. Dopisem ze dne , datum, vyzývala žalobkyně žalovaného k úhradě nesplacené části úvěru. Výzvou ze dne , datum, vyzvala žalobkyně žalovaného k úhradě před podáním žaloby.6. Vzniklý právní vztah mezi žalobkyní a žalovaným posoudil soud jako vztah vyplývající z uzavřené úvěrové smlouvy podle § 2395 a násl. o. z., podle které vznikla žalobkyní jako úvěrující povinnost poskytnout žalovanému peněžní prostředky a žalovanému jako úvěrovanému povinnost tyto peněžní prostředky vrátit a zaplatit sjednané úroky. V uvedeném rozsahu však žalovaný tuto povinnost nesplnil, čímž se dostal do prodlení a žalobkyni vzniklo právo žádat ode dne následujícího po zesplatnění úroky z prodlení dle § 1970 o. z. a § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.7. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 400 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů řízení uplatněných v souladu s § 151 odst. 3 o. s. ř. za použití vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb., dle které účastníkovi řízení, jenž nebyl zastoupen zástupcem podle § 151 odst. 3 o. s. ř. a nedoložil výši hotových výdajů, náleží částka 600 Kč představující 300 Kč za každý ze dvou úkonů dle § 2 odst. 3 uvedené vyhlášky.