20 C 231/2020-38 — Okresní soud v Teplicích

1. V souladu s § 157 odst. 4 občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) obsahuje tento rozsudek pouze zjednodušené odůvodnění. 2. Žalobkyně se v řízení domáhala žalobním návrhem, podaným u zdejšího soudu dne [datum], jízdného [částka] a přirážky k jízdnému ve výši [částka] a úroku z prodlení do zaplacení jak ve výroku I shora, za použití prostředku hromadné přepravy osob žalobkyně žalovaným dne [datum], [datum] a [datum] (zde se domáhá jen přirážky k jízdnému) bez předložení platného dokladu o zaplacení jízdného při přepravní kontrole cestujících. 3. Soud věc rozhodl postupem dle § 115a občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) bez nařízení jednání, neboť žalobkyně s takovým postupem souhlasila předem a žalovanému soud zaslal výzvu k vyjádření se k případnému souhlasu s tímto postupem a připojil doložku ve smyslu § 101 odst. 4 o. s. ř. pro případ, že zůstane pasivní. Jelikož žalovaný na výzvu ve stanovené lhůtě nereagoval, důsledkem je předpoklad jeho souhlasu s tímto postupem. Pobyt žalovaného se soudu v řízení nepodařilo vypátrat, soud tak doručoval na evidenční adresu dle evidence obyvatel. Dle dvou úředních záznamů SKPV 9. OOK [obec a číslo] (č. l. 28 a 29) žalovaný neuvádí pravdivé údaje o svých adresách ani zaměstnání, přespává na různých místech v [obec] a měl by být příjemcem invalidního důchodu pro 3. stupeň invalidity. Uvedl toliko emailovou adresu [email]) a facebookový profil„ [jméno] [příjmení] [celé jméno žalovaného]“. Soud žalovaného na facebookovém profilu v rámci pátrání kontaktoval, bez odezvy. Stejně tak žalovaný nereagoval ani na emailové adrese. Pro nekontaktnost žalovaného soud upustil i od zjišťování faktického bydliště pro účel přenesení místní příslušnosti a věc projednal. Obecně lze konstatovat, že nedosažitelnost žalovaných ze strany státních orgánů je – při existenci celé řady i bezplatných poraden, poskytujících alespoň hrubé, avšak užitečné informace o možnostech právní ochrany před žalobou - jednou z významných příčin, proč posléze žalovaní čelí "neočekávanému" vymáhání již pravomocných exekučních titulů (nález Ústavního soudu ve sp. zn. I. ÚS 3923/2011 ze dne [datum]). 4. Po skutkové stránce soud dospěl po provedení a zhodnocení níže uvedených důkazů k následujícím závěrům. Zápisem o provedené přepravní kontrole žalobkyně ve všech třech případech prokázala, že žalovaný, identifikovaný svým občanským průkazem [číslo] (s výhradou správnosti některých obtížně čitelných číslic) cestoval prostředkem hromadné přepravy osob (linka 9, 207 a 112) a neprokázal se na výzvu jízdním dokladem. Smluvními přepravními podmínkami žalobkyně prokázala stanovení přirážky k jízdnému ve výši [částka], tarifem prokázala výši základního běžného jízdného beze slev ve výši [částka]. Právní zástupce žalobkyně doložil dopisem ze dne [datum], že vypracoval kvalifikovanou předžalobní výzvu ve smyslu § 142a o. s. ř. a tuto zaslal (č. l. 21) do dispoziční sféry žalovaného (na evidenční adresu dle hlášenky). 5. Po právní stránce soud věc posoudil podle § 2550 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, podle § 37 odst. 4 až 6 zákona č. 266/1994 Sb., o dráhách, podle § 3, § 7, § 15, § 49 odst. 3 vyhlášky č. 175/2000 Sb., o přepravním řádu pro veřejnou drážní a silniční osobní dopravu, a podle smluvních přepravních podmínek žalobkyně, to vše ve znění účinném v době, kdy žalovaný cestoval městskou hromadnou dopravou, provozovanou žalobkyní. Žalovanému vznikla nástupem do dopravního prostředku žalobkyně ve všech třech případech povinnost uhradit jízdné (soudu není známo, proč se žalobkyně domáhá jen dvou těchto plateb) a po odhalení revizorem žalobkyně dále povinnost uhradit třikrát přirážku k jízdnému. Žalobě proto soud mohl v plném rozsahu vyhovět výrokem I shora a to včetně požadovaného úroku z prodlení, který žalobkyně stanovila co do sazby v souladu s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. 6. O nákladech řízení soud rozhoduje z úřední povinnosti. V daném případě byla žalobkyně v řízení zcela úspěšná, soud tedy dle procesního výsledku sporu v souladu s § 142 odst. 1 o. s. ř. této přiznal k tíži žalovaného právo na úhradu veškerých účelně vynaložených nákladů řízení. Celková výše částky těchto nákladů pak sestává ze tří mimosmluvních odměn dle § 14b odst. 1 písm. c) bod 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, po [částka] a tří paušálních částek náhrad hotových výdajů á [částka] ve smyslu § 14b odst. 5 písm. a) vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, odpovídajících nákladům, spojeným s převzetím a přípravou věci, se zasláním kvalifikované předžalobní výzvy a s podáním žalobního návrhu. Jelikož je advokát plátcem DPH, přísluší mu tak dále navýšení, odpovídající aktuálně platné sazbě této daně ve výši 21 % z těchto všech částek. Dále je součástí náhrady hodnota zaplaceného soudního poplatku ve výši [částka]. Náhrada nákladů řízení je však dle § 149 odst. 1 o. s. ř. splatná k rukám advokáta jako celek. 7. O lhůtách k plnění soud v obou případech rozhodl dle § 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř., neboť pro jinou lhůtu nebyl shledán žádný důvod a dle přehledu všech řízení žalovaného je zřejmé, že žalovaný je jednak korespondenčně nedosažitelný a o své splatné pohledávky se nezajímá, exekuční řízení mu pak neutěšeně narůstají. Není tak důvod zhoršovat pořadí žalobkyně vůči ostatním věřitelům žalovaného.