20 C 240/2020-42 — Okresní soud v Teplicích

1. Žalobkyně se v řízení domáhala žalobním návrhem, podaným u zdejšího soudu dne [datum], zaplacení dlužného plnění ze smlouvy o zápůjčce [číslo] ze dne [datum], sjednané s právním předchůdcem žalobkyně, [právnická osoba], s jistinou [částka]. Konkrétně se domáhala [částka] na jistině, [částka] na souhrnném poplatku, [částka] na kapitalizovaném obchodním úroku v sazbě 29 % ročně do [datum] a dále do zaplacení a na úroku z prodlení [částka] do [datum] a dále do zaplacení. 2. Soud věc rozhodl postupem dle § 115a občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) bez nařízení jednání, neboť žalobkyně s takovým postupem souhlasila předem a žalovanému soud zaslal výzvu k vyjádření se k případnému souhlasu s tímto postupem a připojil doložku ve smyslu § 101 odst. 4 o. s. ř. pro případ, že zůstane pasivní. Jelikož žalovaný na výzvu ve stanovené lhůtě nereagoval, důsledkem je předpoklad jeho souhlasu s tímto postupem. Žalovaný v řízení zůstal pasivní (v důsledku jeho nezájmu o dosažitelnost na adrese svého trvalého pobytu se nejspíše o probíhajícím soudním řízení ani nedozvěděl), adresu pro doručování vedle své adresy trvalého pobytu ohlašovně nenahlásil. Soudu se případný skutečný pobyt žalovaného vypátrat nepodařilo (a ani k tomu nebyl povinen). Obecně lze konstatovat, že nedosažitelnost žalovaných ze strany státních orgánů je - při existenci celé řady i bezplatných poraden, poskytujících alespoň hrubé, avšak užitečné informace o možnostech právní ochrany před žalobou - jednou z významných příčin, proč posléze žalovaní čelí "neočekávanému" vymáhání již pravomocných exekučních titulů (nález Ústavního soudu ve sp. zn. I. ÚS 3923/2011 ze dne [datum]). 3. Po skutkové stránce soud dospěl po provedení a zhodnocení níže uvedených důkazů k následujícím závěrům. Smlouvou o zápůjčce žalobkyně prokázala, že se žalovaný zavázal uhradit celkem [částka] ve 45 týdenních splátkách po [částka], resp. [částka] v případě poslední splátky. Ujednání o výši úrokové sazby z úvěru je obsaženo v samostatné pasáži na druhé straně smlouvy, když titulní straně je ujednáno, že vedle jistiny žalovaný uhradí [částka] na úroku, [částka] na částce za zpracování a doručení a [částka] na„ komfortním splácení“. Dopisem ze dne [datum] (č. l. 24), adresovaným na adresu výběru dle č. l. 34 žalobkyně prokázala, že její právní předchůdkyně vypracovala oznámení o postoupení předmětné pohledávky, podacím lístkem č. l. 25 i to, že jej odeslala na výše uvedenou adresu a již tím bylo prokázáno postoupení pohledávky na žalobkyni. Právní zástupce žalobkyně pak dopisem ze dne [datum] a podacím lístkem (č. l. 28) prokázal vypracování a zaslání předžalobní výzvy ve smyslu § 142a o. s. ř. na tutéž adresu. S ohledem na trvalý pobyt žalované v obvodu zdejšího soudu až od května 2016 soud neměl informace o případném předlužení žalovaného před datem sjednání zápůjčky. 4. Po právní stránce soud uplatněný nárok posoudil následujícím způsobem. Žalovaná a právní předchůdce žalobkyně spolu platně sjednali závazek ze smlouvy o zápůjčce ve smyslu § 2390 a násl. občanského zákoníku č. 89/2012 Sb., s charakterem spotřebitelského závazku, z něhož právní předchůdce poskytnutím jistiny zápůjčky plnil, žalovaný však nesplácel řádně a včas, v důsledku čehož marně uplynul sjednaný splátkový kalendář a závazek se nejpozději k tomuto dni stal splatný celý. Důvod k poměrnému krácení inkasního poplatku soud neshledal, jakkoliv je týdenní splácení závazku doslova úvěrovou pastí na klienty – spotřebitele, jejichž (legitimní) příjmy jsou zpravidla vypláceny měsíčně. Dle formulace smlouvy však jde o volitelnou službu. Soud vychází ohledně údajů o výši nesplněného závazku ze skutkových tvrzení žalobního návrhu, neboť břemeno tvrzení a dokazování k případnému opaku v řízení tížilo procesně pasivního žalovaného. V rozsahu neuhrazené jistiny, přehledně a srozumitelně sjednaného poplatku a úroku z prodlení, částečně kapitalizovaného za adekvátně stanovené období a částečně běžícího do zaplacení, v sazbě, která je v souladu s nařízením vlády č. 351/2013 Sb., tak mohl soud žalobě výrokem I vyhovět a žalovaného zavázat plněním. 5. Pokud se týká obchodního úroku, ať již kapitalizovaného, či běžícího od [datum] do zaplacení, soud výrokem II žalobu částečně zamítnul. Samotná smlouva je nejprve koncipována s pevně stanovenou odměnou a žalovaný proto může na základě textu tohoto ujednání základních parametrech zápůjčky oprávněně očekávat, že pohledávka již nebude v případě prodlení navyšována jinak, než v rozsahu zákonem stanoveného úroku z prodlení. Následně uvedená pasáž, vysvětlující míru úroku při tom či onom zvoleném režimu splácení, již nemůže spotřebitele tížit, neboť ani z ní nevyplývá, zda jde o ujednání i následného úročení, či pouze o vysvětlující ustanovení vzhledem k povinnosti uvádět sazbu RPSN či z jiného důvodu. K neurčitosti ujednání dále přispívá ustanovení čl. 18 obchodních podmínek, uvádějící, že se jedná o smlouvu na dobu určitou a tato doba se prodlužuje v případě prodlení se splácením. Původní věřitel podniká v oboru zápůjček (resp. úvěrů), lze od něj tedy oprávněně požadovat srozumění s tím, že případné nehrazení sjednaných splátek je statisticky relativně pravidelným jevem. Podle § 1812 odst. 1 občanského zákoníku přitom platí, že lze-li obsah smlouvy vyložit různým způsobem, použije se výklad pro spotřebitele nejpříznivější. Podle § [číslo] odst. 1 věta první tamtéž platí, že při peněžité zápůjčce lze ujednat úroky. Formulace smlouvy je ryze záležitostí žalobkyně, pokud tedy zvolila formulaci jednorázově stanoveného úroku, vedle něhož nadto požaduje jiné jednorázově stanovené poplatky, nelze takové ujednání považovat za srozumitelné a jasné ujednání o úročení v sazbě 29 % ročně (která je sama o sobě dle ustálené judikatury vyšších soudů na samotné hranici dobrých mravů coby trojnásobek v místě a čase obvyklé míry úroku, poskytovaném bankami) V rámci smlouvy samotné je obchodní úrok koncipován (implicitně v rámci souhrnného poplatku) jako pevně stanovený a spotřebitel tak nemůže být vázán konkurujícím ujednáním v jiné části smlouvy o pokračujícím úročení. 6. O nákladech řízení soud rozhoduje z úřední povinnosti. V daném případě byla žalobkyně v řízení z větší části úspěšná (66,46 % - při zohlednění příslušenství, kapitalizovaného ke dni vyhlášení rozsudku), soud tedy dle procesního výsledku sporu v souladu s § 142 odst. 2 o. s. ř. této přiznal k tíži žalované právo na úhradu poměrné části účelně vynaložených nákladů řízení, tj. v rozdílu úspěchu žalobkyně a úspěchu žalované (33,54 %), tedy 32,92 %. Celková výše těchto nákladů pak sestává ze tří mimosmluvních odměn dle § 14b odst. 1 písm. c) bod 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, po [částka] a tří paušálních částek náhrad hotových výdajů á [částka] ve smyslu § 14b odst. 5 písm. a) vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, odpovídajících nákladům, spojeným s převzetím a přípravou věci, s vypracováním předžalobní výzvy k plnění a s podáním žalobního návrhu. Jelikož je advokát plátcem DPH, přísluší mu tak dále navýšení, odpovídající aktuálně platné sazbě této daně ve výši 21 % z těchto všech částek. Dále je součástí náhrady hodnota zaplaceného soudního poplatku ve výši [částka]. Náhrada nákladů řízení je však dle § 149 odst. 1 o. s. ř. splatná k rukám advokáta jako celek. 7. O lhůtách k plnění soud v obou případech rozhodl dle § 160 odst. 1 věta za středníkem o. s. ř., neboť rozsudek bude zřejmě třeba pro doručení vyvěsit na úřední desce soudu a jedná se o relativně vysoké plnění, proto soud z důvodu patřičné ochrany žalovaného (otce dvou nezletilých dcer). Proto soud z důvodu patřičné ochrany žalovaného poskytl přibližně půlroční splátkový kalendář, resp. přiměřeně navýšil lhůtu k plnění ohledně nákladového výroku (fakticky se jedná o„ nultou“ splátku), aby měl reálnou příležitost případně pohledávku uhradit před podáním důvodného návrhu na nařízení výkonu rozhodnutí nebo exekuce. Pro jinou, delší lhůtu k plnění, či dokonce mírnější splátkový kalendář, nebyl shledán žádný zvláštní důvod a sám žalovaný zůstal pasivní a neposkytl tedy soudu žádné argumenty, proč by měl být jeho zájem upřednostněn na úkor žalobkyně a jejího právního zástupce tím, že by soud poskytl lhůtu k plnění delší. Pokud má někdo nést tíži případného mírnějšího splátkového kalendáře, nechť je to třetí osoba, se kterou si případně žalovaný sjedná (konsolidační) úvěr a třetí osoba s tím bude souhlasit, po žalobkyni to již vzhledem k okolnostem nelze spravedlivě požadovat. K ochraně zájmů žalobkyně soud stanovil sankci ztrátou výhody splátek pro případ, že žalovaný poskytnutého dobrodiní splátkovým kalendářem včas nevyužije (resp. si opět nepřevezme písemnost).