20 C 241/2020-37 — Okresní soud v Teplicích

1. Žalobkyně se žalobou došlou soudu dne [datum] domáhala vydání rozhodnutí, kterým by soud uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni shora ve výroku I uvedené plnění z titulu úhrady zákonného příspěvku nepojištěných za nepojištěné období od [datum] do [datum], když žalovaná jako provozovatel osobního automobilu s [registrační značka] neuzavřela v rozhodném období (81 dní) pojištění odpovědnosti z provozu uvedeného vozidla ([částka]), a poplatku spojeného s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek ([částka]). 2. Soud ve věci rozhodoval v souladu s ustanovením § 115a o. s. ř. bez nařízení jednání, když dospěl k závěru, že ve věci lze rozhodnout na základě předložených listinných důkazů, žalobkyně s rozhodnutím bez nařízení jednání souhlasila a žalovaná se k výzvě soudu učiněné dle § 101 odst. 4 o. s. ř. k uvedenému postupu nevyjádřila, ačkoliv na adrese trvalého bydliště jí byla písemnost doručena (po marném uplynutí úložní doby byla vhozena dne [datum] do domovní schránky). 3. Soud posoudil předložené listinné důkazy a tvrzení žalobkyně a dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu. Žalovaná jako provozovatel osobního automobilu s [registrační značka] neuzavřela v tvrzené době (81 dnů) povinné smluvní pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem tohoto vozidla. Výzvou ze dne [datum] žalobkyně vyzvala žalovanou k úhradě částky [částka], představující předmět tohoto řízení (bez úroku z prodlení). Žalovaná na výzvu žalobkyně nereagovala, a proto ji žalobkyně o zaplacení upomněla upomínkami ze dnů [datum] a [datum], obou doručovaných na platnou adresu trvalého bydliště žalované. Dne [datum] zástupce žalobkyně odeslal žalované předžalobní upomínku ve smyslu § 142a o. s. ř. z téhož dne na shodnou adresu. Dle výpisu údajů ke kódu [příjmení] vozidla ([anonymizováno]) se jedná o [jméno] [příjmení] roku výroby 2001 s motorizací 170 CDI, což dle veřejně dostupné databáze technických údajů znamená hmotnost prázdného vozidla 1 060 kg, délku 3 606 mm, nejvyšší výkon 70 kW, nejvyšší dosažitelnou rychlost 173 km/h. Dle přehledu výše pojistného ze serveru povinne-ruceni.com činí rozpětí ročního pojistného pro dané vozidlo, věk žalované, lokalitu při neexistenci bonusů/malusů od [částka] až [částka] s aritmetickým průměrem [částka]. 4. Zjištěný skutkový stav soud posoudil po právní stránce podle ustanovení (zejména § 1 odst. 2, § 4 a § 15) zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla, a vyhlášky č. 205/1999 Sb., a dospěl k závěru, že žaloba je částečně důvodná, a proto jí v rozsahu násobku 81 dnů při sazbě [částka] za den a paušálních nákladů [částka] vyhověl a žalované uložil, aby zaplatila žalobkyni plnění dle výroku I shora. Protože je žalovaná v prodlení s plněním peněžitého dluhu, má žalobkyně vedle práva na zaplacení pohledávky podle § 1970 občanského zákoníku nárok na zaplacení úroku z prodlení z částky příspěvku a použitá sazba odpovídá nařízení vlády č. 351/2013 Sb. 5. Pokud se však týká [částka], příslušné části úroku z prodlení a dále úroku z prodlení z nákladů [částka], soud shledal žalobu z těchto důvodů nedůvodnou a výrokem II ji proto částečně zamítnul. 6. Pokud se týká [částka] coby náhrady za mimosoudní uplatnění práva na zaplacení, jedná se ve smyslu § 513 občanského zákoníku o pouhé příslušenství pohledávky a její úročení úrokem z prodlení tak není přípustné. 7. Pokud se týká [částka] s úrokem z prodlení, soud shledal, že uplatnění sazby [částka] na případ žalované (dle § 2 odst. 1 písm. g) vyhlášky Ministerstva financí č. 205/1999 Sb.) by bylo v rozporu s ústavně garantovaným právem na ochranu majetku. Příslušný podzákonný předpis byl přijat na základě zákonného zmocnění v § 4 odst. 5 zákona č. 168/1999 Sb., který stanoví, že výši denní sazby příspěvku, druhy vozidel pro účely denní sazby příspěvku a výši nákladů [anonymizováno] spojených s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek podle odstavce 4 stanoví Ministerstvo financí vyhláškou. Soud shledal, že příslušná vyhláška stanovuje jako kritérium pro odlišení různých sazeb u osobních automobilů zdvihový objem motoru, vozidlo žalované tak formálně spadá do kategorie písm. g) 1 350 cm3 až 1 850 cm3. Již z výše sazby a porovnání s tržní nabídkou povinného ručení (bez bonusů a malusů, v průměru [částka] denně) je zřejmé, že výše příspěvku substituuje jednak obvyklé pojistné a jednak v sobě (logicky) zahrnuje i sankční prvek, neboť je nezřídka násobně vyšší. Soud shledal, že aplikace kritéria zdvihového objemu je však nevhodná a z pohledu ústavně garantovaného práva na ochranu majetku žalované představuje nepřiměřený a nerozumný zásah moci výkonné. 8. Z odst. 2 tamtéž systematickým a teleologickým výkladem totiž vyplývá, že úmyslem tvůrce předpisu bylo reflektovat spíše výkon vozidla, než-li jednotlivý konstrukční detail spalovacího motoru. Stejně tak mohl tvůrce předpisu arbitrárně zvolit jiný detail (např. počet válců, kompresní poměr, volumetrickou účinnost, točivý moment aj.) a dopustil by se stejného pochybení. Ostatně ani směrnice Evropského parlamentu a Rady č. 2009 [číslo] ze dne [datum] takové kritérium členským státům nepředepisuje, stejně tak jej nepředepisuje ani zákon č. 168/1999 Sb., dle jehož § 15 odst. 12 má naopak žalobkyně přístup k mnoha dalším parametrům nepojištěných vozidel, včetně výkonu, hmotnosti vozidla, stáří vozidla apod. Pokud bylo úmyslem tvůrce podzákonného předpisu maximálně zjednodušit sazebník na několik kategorií vozidel a v rámci stejné kategorie uplatnit jen jedno další odlišovací kritérium, soudu se jeví zvolené řešení jako odporující smyslu zákonného zmocnění a v konečném důsledku porušující jiné významné právo žalované. Zdvihový objem spalovacího motoru s výkonem zcela zjevně nekoreluje, zejména pokud není nijak odlišen typ motoru podle paliva a způsobu plnění válců. Soud neshledává důvodným, aby byl více sankcionován např. atmosféricky plněný benzinový motor se zdvihovým objemem 1,4 – 1,85 litru, resp. 1,85 - 2,5 litru, než přeplňované nízkoobjemové motorizace do 1,35 litru s výkony podstatně vyššími, a to mnohdy užité v rámci výrobcem nabízené palety motorizací ve shodném modelu vozu. 9. Tvůrce předpisu selhal, pokud měl stanovit pomocné kritérium, které by korespondovalo s výší pojistných rizik, která pojišťovny stanovují na základě mnoha dalších kritérií, zejména pak stáří vozidla, hmotnosti vozidla, výkonu vozidla (nemluvě o kritériích, navázaných přímo na osobu pojišťence/provozovatele) apod. Je-li smyslem zákonné úpravy institutu povinného ručení garantovat úhradu škody, vzniklé viníkem dopravní nehody ostatním účastníkům silničního provozu či třetím osobám, pak takové riziko narůstá (na straně viníka) spíše s kritérii, jako je hmotnost či normovaná spotřeba vozidla, než-li jednotlivý konstrukční detail motoru, působící v tomto kontextu smysluplně nanejvýše do masového nástupu přeplňovaných nízkoobjemových motorů, kdy pouhý zdvihový objem motoru přestal s výkonnostní třídu korelovat. Má-li soud posoudit, zda je přijaté opatření rozumným řešením konfliktu mezi právem žalované na ochranu majetku a zájmem [obec] kanceláře pojistitelů na dostatečném naplnění Garančního fondu, dospěl k závěru, že nikoliv. Soud tedy úvahou ve smyslu § 136 o. s. ř. zvolil odlišné zařazení vozidla žalované a to do kategorie písm. f), které více odpovídá hmotnosti a výkonu daného vozidla a motorizace. Uvedené zařazení nelze považovat za otázku řešitelnou v daný okamžik odborným či znaleckým posudkem konkrétní specializace, neboť závisí na kvalifikované úvaze tvůrce předpisu de lege ferenda, do níž se promítne více kritérií z oblasti pojišťovnictví, motorismu, ekonomie apod., proto ji soud považuje za zjistitelnou jen s nepoměrnými obtížemi. 10. O nákladech řízení soud rozhodl dle § 142 odst. 1 o. s. ř., neboť žalobkyně byla ve sporu z větší části (75,5 %) úspěšná, a proto jí soud přiznal poměrnou část (51 %) náhrady účelně vynaložených nákladů řízení. Přiznaná náhrada nákladů řízení sestává ze zaplaceného soudního poplatku ve výši [částka] a nákladů zastoupení zahrnujících odměnu advokáta ve výši [částka] (3 x [částka]) určenou dle § 14b odst. 1 bodu 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., tři režijní paušály po [částka] (za převzetí a přípravu zastoupení, předžalobní výzvu k plnění a podání žaloby) přiznané dle § 14b odst. 5 písm. a) vyhlášky č. 177/1996 Sb. a 21 % DPH ve výši [částka] přiznanou dle § 137 odst. 3 o. s. ř. Protože žalobkyně byla v řízení zastupována advokátem, uložil soud žalované zaplatit přiznanou náhradu nákladů řízení k rukám advokáta (§ 149 odst. 1 o. s. ř.). 11. O lhůtách k plnění soud v obou případech rozhodl dle § 160 odst. 1 věta za středníkem o. s. ř., neboť rozsudek bude zřejmě třeba pro doručení vyvěsit na úřední desce soudu, trvá nouzový stav, spojený s útlumem ekonomiky a jedná se o nezanedbatelně vysoké plnění se sankční složkou. Proto soud z důvodu patřičné ochrany žalované poskytl přibližně roční splátkový kalendář, resp. přiměřeně navýšil lhůtu k plnění u nákladového výroku, aby měla reálnou příležito