20 C 275/2020-71 — Okresní soud v Teplicích

1. V souladu s § 157 odst. 4 občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) obsahuje tento rozsudek pouze zjednodušené odůvodnění. 2. Žalobkyně se v řízení domáhala žalobním návrhem, podaným u Okresního soudu v Českých Budějovicích dne [datum] a zdejšímu soudu postoupena usnesením č. l. 57 pro místní nepříslušnost, zaplacení shora uvedených plnění z titulu smlouvy o zápůjčce ze dne [datum], sjednané žalovanou a právním předchůdcem žalobkyně, [právnická osoba] [příjmení] p. l. c., se sídlem na [anonymizováno], kdy se domáhala toliko poskytnuté jistiny a úroku z prodlení jak ve výroku I shora. 3. Soud věc rozhodl postupem dle § 115a občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) bez nařízení jednání, neboť žalobkyně s takovým postupem souhlasila předem a žalované soud zaslal výzvu k vyjádření se k případnému souhlasu s tímto postupem a připojil doložku ve smyslu § 101 odst. 4 o. s. ř. pro případ, že zůstane pasivní. Jelikož žalovaná na výzvu ve stanovené lhůtě nereagovala, důsledkem je předpoklad jejího souhlasu s tímto postupem. Žalovaná tedy v řízení zůstala pasivní a k návrhu se nevyjádřila. Písemnost jí byla po uplynutí úložní doby doručována náhradním způsobem, vrátila se soudu jako nedoručitelná a na adrese nebyla nalezena označená domovní schránka. 4. Po skutkové stránce soud dospěl po provedení a zhodnocení níže uvedených důkazů k následujícím závěrům. Předložená smlouva, resp. prohlášení o úvěru neobsahuje podpis žalované, dle skutkových tvrzení byla sjednána prostředky elektronické komunikace na dálku, prostřednictvím SMS potvrzení, dle výpisu č. l. 26 disponovala kontaktními údaji na žalovanou, byť rodné číslo bylo uvedeno s nesprávným koncovým čtyřčíslím. Žalobkyně prokázala výpisem z účtu vyplacení částky [částka] na účet žalované č. [bankovní účet] dne [datum], když identitu vlastníka účtu soud ověřil dotazem u bankovního domu (č. l. 66). Bylo doloženo oznámení o postoupení pohledávky (č. l. 32) a již tím žalobkyně prokázala, že může disponovat předmětnou pohledávkou původní věřitelky. Právní zástupce žalobkyně doložil dopisem (č. l. 35) vypracování kvalifikované předžalobní výzvy ve smyslu § 142a o. s. ř., byť odeslané na soudu neznámé odlišné adresy ([ulice a číslo] v [obec] a [ulice a číslo] v [obec]). 5. Po právní stránce soud uplatněný nárok posoudil následujícím způsobem. Žalobkyně prokázala poskytnutí částky [částka] žalovanému, neprokázala však vznik závazku z úvěru dle obsahu předložené smlouvy, s přiměřenou mírou věrohodnosti prokázala výpisy z účtu i způsob a výši čerpání. Žalobkyní tvrzený kontraktační proces nebyl žádným dalším důkazem prokazován, nelze tak dospět k závěru, že žalovaná učinil prostředky elektronické komunikace podpis právě ve vztahu ke konkrétně předloženému smluvnímu dokumentu, který žalobkyně soudu předkládá, resp. zda si byl v okamžiku podepisování vědom, jaký dokument podepisuje, a ani zda takový podpis sama skutečně učinila. V řízení tak nebylo prokázáno sjednání úvěru za těchto konkrétních podmínek. Žalobě tak mohl soud vyhovět v rozsahu prokázaného bezdůvodného obohacení (§ 2991 odst. 1 a 2 občanského zákoníku) z důvodu plnění bez právního důvodu, které je žalovaný povinen dle § [číslo] věta první tamtéž vrátit, a to dle § 1970 tamtéž včetně úroku z prodlení z jistiny, který soud nemohl přiznat za období delší, než požadovaného žalobou, když použitá sazba odpovídá nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Výší sjednaného poplatku a jeho platností se soud zabývat nemusel, neboť nebyl žalován. 6. O lhůtách k plnění soud v obou případech rozhodl dle § 160 odst. 1 věta za středníkem o. s. ř., neboť se jedná o nezanedbatelně vysoké plnění a trvá nouzový stav, a proto soud z důvodu patřičné ochrany žalované přiměřeně navýšil lhůtu k plnění, aby měla reálnou příležitost pohledávku uhradit před podáním důvodného návrhu na nařízení výkonu rozhodnutí nebo exekuce. Pro delší lhůtu k plnění či splátkový kalendář, nebyl shledán žádný zvláštní důvod. 7. O nákladech řízení soud rozhoduje z úřední povinnosti. V daném případě byla žalobkyně v řízení zcela úspěšná, soud by tedy dle procesního výsledku sporu v souladu s § 142 odst. 1 o. s. ř. této měl přiznat k tíži žalované právo na úhradu veškerých účelně vynaložených nákladů řízení. Jelikož však soud zjistil, že v řízení sp. zn. [spisová značka], kde byl projednáván nárok mezi týmiž účastníky (a vystupovala zde shodná právní zástupkyně žalobkyně), byla předžalobní výzva zasílána žalované v rozmezí necelého měsíce a žalobní návrhy k soudu byly poté podávány zvlášť, každý u jiného soudu, avšak po odeslání těchto výzev. Je tedy zřejmé, že podání dvou samostatných návrhů je zapříčiněno (v lepším případě) toliko nerozpoznáním shody v účastníkovi řízení v rámci portfolia pohledávek, spravovaného právním zástupcem pro svého klienta. Jelikož by při podání jedním návrhem byl vyměřen i shodný soudní poplatek, soud neměl důvod přiznat na náhradě nákladů řízení ničeho.