21 C 136/2020-34 — Okresní soud v Teplicích

Žalobkyně se žalobou doručenou soudu dne 7. 4. 2020 domáhala vydání rozhodnutí, kterým by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku 3 690 Kč s příslušenstvím s následujícím odůvodněním. Žalovaný uzavřel dne 31. 12. 2015 se [právnická osoba] smlouvu o úvěru, na jejímž základě tato společnost poskytla žalovanému úvěr ve výši 3 000 Kč za sjednaný poplatek ve výši 690 Kč Smlouva byla uzavřena prostřednictvím prostředků komunikace na dálku. Žalovaný úvěr čerpal, o čemž svědčí výpis z bankovního účtu, avšak své povinnosti úvěr spolu s poplatkem splatit nejpozději do 20. 1. 2016 nedostál. [právnická osoba] postoupila pohledávku za žalovaným [právnická osoba], která následně smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 14. 8. 2019 postoupila pohledávku za žalovaným žalobkyni. Žalobkyně se touto žalobou domáhá úhrady jistiny úvěru a poplatku za jeho poskytnutí se zákonným úrokem z prodlení, když žalovaný přes upomínky dosud ničeho neuhradil. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Soud ve věci nařídil jednání na den 1. 12. 2020, ke kterému se žalobkyně ani žalovaný, ač řádně předvoláni, nedostavili. Žalobkyně svou neúčast u jednání omluvila a souhlasila s rozhodnutím v její nepřítomnosti, žalovaný se nedostavil bez omluvy, za splnění podmínek ust. § 101 odst. 3 o. s. ř. tedy soud jednal v nepřítomnosti účastníků. Soud ve věci provedl důkaz listinami, které v řízení předložila žalobkyně, když žalovaný zůstal ve věci nečinný, a dále zprávou banky vyžádanou k návrhu žalobkyně, a z provedeného dokazování zjistil následující skutkový stav: [právnická osoba] poukázala v blíže nezjištěný den v prosinci 2015 převodem z účtu na účet vedený u [právnická osoba], č. ú. [bankovní účet] částku 3 000 Kč [právnická osoba], vyplývá, že majitelem předmětného účtu a jedinou osobou s dispozičními právy byl ke dni 31. 12. 2015 žalovaný. Dle tvrzení žalobkyně předcházelo zaslání uvedené částky žalovanému uzavření smlouvy o úvěru prostřednictvím prostředků komunikace na dálku, kdy k tomuto tvrzení žalobkyně předložila listinu označenou„ Smlouva o úvěru“, která je podepsána toliko žalobkyní, jakýkoliv podpis žalovaného na listině chybí. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 14. 8. 2018 byla pohledávka za žalovaným z tvrzené smlouvy o úvěru postoupena žalobkyni. Žalovaný byl o postoupení pohledávky vyrozuměn dopisem právní předchůdkyně žalobkyně ze dne 18. 11. 2019 a předžalobní upomínkou stejného data byl právním zástupce žalobkyně vyzván k úhradě dluhu. Předžalobní výzva byla žalovanému zaslána doporučeně dne 18. 11. 2019. Po právní stránce posoudil soud věc zejména podle ust. § 2991 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku účinného od 1. 1. 2014. Po provedeném dokazování a právním posouzení věci dospěl soud k závěru, že žalobkyni se v řízení nepodařilo prokázat, že by mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným byla uzavřena tvrzená smlouva o zápůjčce. V řízení bylo toliko prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně zaslala na účet, jehož majitelem a disponentem byl v předmětném období žalovaný, částku 3 000 Kč. Aktivní legitimace žalobkyně v řízení je dána ujednáním smlouvy o postoupení pohledávek. Soud tedy po provedeném dokazování dospěl k závěru, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému částku 3 000 Kč, kterou je žalovaný povinen vrátit žalobkyni s odkazem na ust. § 2991 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, z titulu bezdůvodného obohacení. Ze shora uvedených důvodů tedy soud částečně vyhověl podané žalobě a uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku 3 000 Kč. Pokud žalobkyně touto žalobou uplatnila nárok na zaplacení poplatku za sjednání a poskytnutí tvrzené úvěru ve výši 690 Kč, soud v tomto rozsahu žalobě nevyhověl a žalobu v této části zamítl, neboť žalobkyně neprokázala, že se žalovaným byla uzavřena smlouvu o úvěru, z níž měly uvedené nároky žalobkyně vyplývat. Soud byl připraven poskytnout žalobkyni poučení ve smyslu ust. § 118a odst. 3 o. s. ř. o povinnosti navrhnout důkazy k prokázání žalobních tvrzení s poučením o procesních následcích, pokud uvedené výzvě nevyhoví, žalobkyně se však k nařízenému jednání nedostavila a svou neúčastí se tak o možnost tohoto poučení připravila. Žalobkyni dále v souladu s ust. § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, vzniklo právo požadovat po žalovaném zákonný úrok z prodlení z částky 3 000 Kč, a to ode dne následujícího po uplynutí lhůty k vrácení této částky. Žalovaný byl poprvé prokazatelně vyzván k úhradě dluhu předžalobní upomínkou, které mu byla zaslána dne 18. 11. 2019 a dnem 25. 11. 2019 tak nastala domněnka doby dojití ve smyslu ust. § 573 občanského zákoníku Lhůta ke splnění povinnosti byla žalobkyní stanovena třídenní, pokud tedy žalovaný nejpozději dne 28. 11. 2019 neplnil, dostal se následujícím dnem do prodlení, a soud mu tak uložil povinnost zaplatit žalobkyni spolu s dlužnou částkou 3 000 Kč i úrok z prodlení z této částky dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. od 29. 11. 2019 do zaplacení. Ve zbývající části uplatněného příslušenství pak soud výrokem II. tohoto rozsudku žalobu zamítl, neboť dospěl k závěru, že v období od 21. 1. 2016 do 28. 11. 2019 nebyl žalovaný vůbec v prodlení s vrácením peněžitého plnění, od 29. 11. 2019 do současné doby pak není v prodlení s úhradou částky 690 Kč. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle ust. § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná pouze částečně, nárok na náhradu nákladů řízení v celkové částce 417 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 400 Kč a z nákladů zastoupení advokátem, kterému dle ust. § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb. náleží odměna ve výši 200 Kč a náhrada hotových výdajů ve výši 100 Kč za každý ze tří úkonů právní služby (převzetí a příprava zastoupení, výzva k plnění se základním právním a skutkovým rozborem věci a písemné podání soudu ve věci samé) a dále daň z přidané hodnoty v sazbě 21% stanovená ze základu ve výši 900 Kč částkou 189 Kč. Soud pak nepřiznal žalobkyni náhradu nákladů řízení v plné výši, ale v poměru 28 % k celkové částce náhrady nákladů řízení, když žalobkyně byla v tomto řízení úspěšná v poměru 50 %, v poměru 22 % byl ve věci úspěšný žalovaný. K použití ust. § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb. pro stanovení výše odměny a náhrady hotových výdajů právního zástupce žalobkyně pak soud ještě uvádí, že z lustrace v rejstříku zdejšího soudu je zřejmé, že řízení bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru, kdy skutková tvrzení jsou obdobná jako v dalších sporech vedených u zdejšího soudu, předmětem řízení je peněžité plnění a tarifní hodnota nepřevyšuje částku 50 000 Kč. Žalobkyně byla v řízení zastupována advokátem, proto soud uložil žalovanému povinnost zaplatit přiznanou náhradu nákladů řízení k rukám právního zástupce žalobkyně (§ 149 odst. 1 o. s. ř.). Lhůty k plnění uložených povinností soud stanovil podle ust. § 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř.