21 C 77/2020-46 — Okresní soud v Teplicích

1. Žalobkyně se žalobou doručenou soudu dne 20. 11. 2019 domáhala vydání rozhodnutí, kterým by soud uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni celkem částku 8 740 Kč s příslušenstvím, s následujícím odůvodněním. Žalovaná uzavřela dne 23. 8. 2018 se žalobkyní smlouvu o zápůjčce, na jejímž základě tato společnost poskytla žalované peněžní prostředky ve výši 5 000 Kč bezhotovostním převodem na účet žalované. Smlouva byla uzavřena prostřednictvím prostředků komunikace na dálku, a to vyplněním online formuláře na stránkách www.coolcredit.cz. Žalovaná se zavázala poskytnutou zápůjčku vrátit žalobkyni spolu s poplatkem ze její poskytnutí ve výši 1 625 Kč nejpozději do 22. 9. 2018. Žalovaná svou povinnost vrátit zápůjčku řádně a včas nesplnila a nereagovala ani na výzvy k zaplacení pohledávky a žalobkyni vznikl dále nárok na zaplacení částky 2 500 Kč jako nákladů účelně vynaložených v souvislosti s prodlením za písemné výzvy a rovněž částky 2 115 Kč představující smluvní pokutu. 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. 3. Soud ve věci nařídil jednání na den 1. 12. 2020, ke kterému se žalobkyně ani žalovaná, ač řádně předvolány, nedostavily. Žalobkyně svou neúčast u jednání omluvila a souhlasila s rozhodnutím v její nepřítomnosti, žalovaná se nedostavila bez omluvy, za splnění podmínek ust. § 101 odst. 3 o. s. ř. tedy soud jednal v nepřítomnosti účastnic. 4. Soud ve věci provedl důkaz listinami, které v řízení předložila žalobkyně, když žalovaná zůstala ve věci nečinná, a dále zprávou banky vyžádanou k návrhu žalobkyně, a z provedeného dokazování zjistil následující skutkový stav: 5. Žalobkyně poukázala dne 23. 8. 2018 převodem z účtu na účet vedený u [právnická osoba], č. [bankovní účet] částku 5 000 Kč. Ze sdělení [právnická osoba], vyplývá, že majitelem předmětného účtu a jedinou osobou s dispozičními právy byla ke dni 23. 8. 2018 žalovaná. Dle tvrzení žalobkyně předcházelo zaslání uvedené částky žalované uzavření smlouvy o zápůjčce prostřednictvím prostředků komunikace na dálku, kdy k tomuto tvrzení žalobkyně předložila listinu označenou„ Smlouva o zápůjčce“, která je podepsána toliko žalobkyní, stejně tak i Všeobecné obchodní podmínky žalobkyně. Upomínkami ze dne 29. 9. 2018, 6. 10. [číslo], 13. 10. 2018, 22. 10. 2018 a 6. 11. 2018 měla být žalovaná vyzývána žalobkyní k úhradě dlužné částky, doklad o odeslání těchto upomínek nebyl soudu doložen. Dopisem právní zástupkyně žalobkyně ze dne 30. 10. 2019 byla žalovaná vyzvána k úhradě dluhu, který jí vznikl z titulu smlouvy o zápůjčce ze dne 23. 8. 2018. Předžalobní výzva byla žalované zaslána doporučeně dne 30. 10. 2019. 6. Po právní stránce posoudil soud věc zejména podle ust. § 2991 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku účinného od 1. 1. 2014. 7. Po provedeném dokazování a právním posouzení věci dospěl soud k závěru, že žalobkyni se v řízení nepodařilo prokázat, že by mezi ní a žalovanou byla uzavřena tvrzená smlouva o zápůjčce. V řízení bylo toliko prokázáno, že žalobkyně zaslala na účet, jehož majitelem a disponentem byla v předmětném období žalovaná, částku 5 000 Kč. Soud tedy po provedeném dokazování dospěl k závěru, že žalobkyně poskytla žalované částku 5 000 Kč, kterou je žalovaná povinna vrátit žalobkyni s odkazem na ust. § 2991 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, z titulu bezdůvodného obohacení. Ze shora uvedených důvodů tedy soud částečně vyhověl podané žalobě a uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku 5 000 Kč. 8. Pokud žalobkyně touto žalobou uplatnila nárok na zaplacení poplatku za sjednání a poskytnutí tvrzené zápůjčky ve výši 1 625 Kč a nákladů spojených s vymáháním pohledávky ve výši celkem 2 500 Kč, soud v tomto rozsahu žalobě nevyhověl a žalobu v této části zamítl, neboť žalobkyně neprokázala, že se žalovanou uzavřela smlouvu o zápůjčce, z níž měly uvedené nároky žalobkyně vyplývat. Soud byl připraven poskytnout žalobkyni poučení ve smyslu ust. § 118a odst. 3 o. s. ř. o povinnosti navrhnout důkazy k prokázání žalobních tvrzení s poučením o procesních následcích, pokud uvedené výzvě nevyhoví, žalobkyně se však k nařízenému jednání nedostavila a svou neúčastí se tak o možnost tohoto poučení připravila. 9. Žalobkyni dále v souladu s ust. § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, vzniklo právo požadovat po žalované zákonný úrok z prodlení z částky 5 000 Kč, a to ode dne následujícího po uplynutí lhůty k vrácení této částky. Žalovaná byla poprvé prokazatelně vyzvána k úhradě dluhu předžalobní upomínkou, které jí byla zaslána dne 30. 10. 2019 a dnem 6. 11. 2019 tak nastala domněnka doby dojití ve smyslu ust. § 573 občanského zákoníku. Pokud tedy žalovaná nejpozději dne 11. 11. 2019 neplnila, dostala se následujícím dnem do prodlení, a soud jí tak uložil povinnost zaplatit žalobkyni spolu s dlužnou částkou 5 000 Kč i zákonný úrok z prodlení z této částky ve výši vyplývající z ust. § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. od 12. 11. 2019 do zaplacení. Ve zbývající části uplatněného příslušenství pak soud výrokem II. tohoto rozsudku žalobu zamítl, neboť dospěl k závěru, že v období od 23. 9. 2018 do 11. 11. 2019 nebyla žalovaná v prodlení s vrácením peněžitého plnění (jistiny a tvrzeného sjednaného poplatku za poskytnutí zápůjčky), a od 12. 11. 2019 dosud pak ani není v prodlení s vrácením částky 1 625 Kč, tj. tvrzeného sjednaného poplatku za poskytnutí zápůjčky, který nebyl v tomto řízení prokázán, jak již bylo uvedeno shora. 10. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle ust. § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že žádné z účastnic nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení, když ani žalobkyně, ani žalovaná neměly ve věci převážný úspěch, který by umožnil jedné ze stran náhradu nákladů řízení přiznat. 11. Lhůty k plnění uložených povinností soud stanovil podle ust. § 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř.