25 C 173/2020-43 — Okresní soud v Teplicích

[Anonymizovaný odstavec] 2. Podáním ze dne [datum] žalobce vzal žalobu částečně zpět co do zaplacení částky 76 472 Kč s tím, že žalovaná tuto částku zaplatila žalobci dne [datum]. Žalobce nadále požadoval zaplacení zákonného úroku z prodlení za období od [datum] do [datum] v částce 1 608,83 Kč. 3. Žalovaná se k žalobě vyjádřila podáním doručeným soudu dne [datum], učinila nesporným skutkový stav vylíčený ze strany žalobce, přičemž doplnila, že žalobce podal proti usnesení o zahájení trestní stíhání dne [datum] stížnost, která byla zamítnuta Okresním státním zastupitelstvím v [obec] ze dne 24. 1. 2013, č. j. [číslo jednací]. Dále uvedla, že stanoviskem ze dne [datum] byl nárok žalobce ve výši 76 472 Kč uznán, žalovaná žalobci vyhověla a zaplatila mu tuto částku. Rozhodnutí ohledně úroků z prodlení ponechala na úvaze soudu. 4. Soud ve věci rozhodoval v souladu s ustanovením § 115a o.s.ř. bez nařízení jednání, když dospěl k závěru, že lze rozhodnout na základě předložených listinných důkazů, přičemž oba účastníci s tímto postupem souhlasili. 5. Z předložených listinných důkazů soud dospěl k následujícím skutkovým zjištěním. [Anonymizovaný odstavec] 7. Fakturou ze dne [datum] advokát JUDr. [jméno] [příjmení] vyúčtoval žalobci náklady na obhajobu v uvedené věci v celkové výši 76 472 Kč, a to odměnu advokáta, náhradu hotových výdajů a náhradu za promeškaný čas vyčíslené podle vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif. Žalobce zaplatil částky 5 000 Kč dne [datum], 3 000 Kč dne [datum], 2 000 Kč dne [datum], 3 000 Kč dne [datum], 2 000 Kč dne [datum], 20 000 Kč dne [datum], 10 000 Kč dne [datum], 10 000 Kč dne [datum], 10 000 Kč dne [datum], 1 472 Kč dne [datum] a 10 000 Kč dne [datum], jak plyne z příjmovým pokladních dokladů vystavených dne [datum], [datum], [datum], [datum], [datum] a z výpisů z bankovního účtu JUDr. [jméno] [příjmení]. 8. Z dopisu ze dne [datum] vyplývá, že žalobce uplatnil u žalované nárok z titulu náhrady škody způsobené nezákonným rozhodnutím s tím, že usnesením [stát. instituce] [anonymizováno] [obec] [číslo jednací] ze dne 18. 9. 2012 bylo ve vztahu k žalobci zahájeno trestní stíhání, přičemž rozsudkem Okresního soudu v Teplicích č. j. [číslo jednací] byl žalobce zproštěn obžaloby. Žalobce požadoval zaplacení částky 76 472 Kč představující náklady obhajoby v tomto trestní řízení, a to odměnu advokáta, náhradu za promeškaný čas a náhradu hotových výdajů. Dopis byl doručen žalované dne [datum], jak plyne z jejího přípisu ze dne [datum]. 9. Žalobce přípisem ze dne [datum] odeslaným podle podacího lístku téhož dne vyzval žalovanou k úhradě dlužné částky. 10. Ze stanoviska žalované ze dne [datum] vyplývá, že žalovaná vyhověla nároku žalobce na přiznání náhrady škody ve výši 76 472 Kč s tím, že předmětné usnesení o zahájení trestní řízení je nutno považovat za nezákonné rozhodnutí ve smyslu § 8 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb., přičemž vyúčtování nákladů právního zastoupení je v souladu s vyhláškou č. 177/1996 Sb. 11. Z potvrzení o příchozí úhradě vyplývá, že žalovaná dne [datum] uhradila žalobci částku 76 472 Kč. [Anonymizovaný odstavec] 13. Po právní stránce soud věc posoudil podle zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a rovněž podle Stanoviska občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu České republiky ze dne [datum] Cpjn 206/2010. 14. Podle ustanovení § 1 zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem (dále také jen„ zákon“), odpovídá stát za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu způsobenou při výkonu státní moci. Podle ustanovení § 2 zákona se odpovědnosti za škodu podle tohoto zákona nelze zprostit. Podle § 7 odst. 1 zákona právo na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím mají účastníci řízení, ve kterém bylo vydáno rozhodnutí, z něhož jim vznikla škoda. Podle § 8 odst. 1 zákona nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím lze, není-li dále stanoveno jinak, uplatnit pouze tehdy, pokud pravomocné rozhodnutí bylo pro nezákonnost zrušeno nebo změněno příslušným orgánem. Rozhodnutím tohoto orgánu je soud rozhodující o náhradě škody vázán. Podle ustanovení § 14 zákona se nárok na náhradu škody uplatňuje u úřadu uvedeného v § 6, tj. v daném případě u Ministerstva spravedlnosti ČR, přičemž uplatnění nároku na náhradu škody podle tohoto zákona je podmínkou pro případné uplatnění nároku na náhradu škody u soudu. Podle ustanovení § 15 zákona přizná-li příslušný úřad náhradu škody, je třeba nahradit škodu do šesti měsíců od uplatnění nároku. Domáhat se náhrady škody u soudu může poškozený pouze tehdy, pokud do šesti měsíců ode dne uplatnění nebyl jeho nárok plně uspokojen. Podle § 31 zákona náhrada škody zahrnuje takové náklady řízení, které byly poškozeným účelně vynaloženy na zrušení nebo změnu nezákonného rozhodnutí nebo na nápravu nesprávného úředního postupu (odst. 1). Náklady zastoupení jsou součástí nákladů řízení. Zahrnují účelně vynaložené hotové výdaje a odměnu za zastupování. Výše této odměny se určí podle ustanovení zvláštního právního předpisu o mimosmluvní odměně (odst. 3). Poškozený nemá právo na náhradu nákladů zastoupení, které vznikly v souvislosti s projednáváním uplatněného nároku u příslušného úřadu (odst. 4). 15. Podle Stanoviska občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu České republiky ze dne [datum] Cpjn 206/2010 má poškozený právo na úrok z prodlení ode dne následujícího po uplynutí lhůty šesti měsíců poté, kdy nárok na náhradu přiměřeného zadostiučinění uplatnil postupem podle § 14 zákona. 16. Po právním posouzení zjištěného skutkového soud uzavřel, že předmětné usnesení o zahájení trestní stíhání je nutno považovat za nezákonné rozhodnutí ve smyslu § 8 odst. 1 zákona a žalobce proto měl v souladu s ust. § 7 odst. 1 zákona právo na náhradu škody spočívající v nákladech zastoupení, které účelně vynaložil na svoji obhajobu (§ 31 odst. 1 a 3 zákona, vyhláška č. 177/1996 Sb.). Žalobce dále splnil podmínky stanovené v ustanovení § 14 a § 15 zákona, kdy domáhat se náhrady škody u soudu může poškozený pouze tehdy, pokud do šesti měsíců ode dne uplatnění nebyl jeho nárok plně uspokojen. Žalobce dopisem doručeným žalované dne [datum] vyzval žalovanou k zaplacení částky 76 472 Kč, přičemž žalovaná nárok žalobkyně uspokojila až dne [datum]. Protože žalovaná neuspokojila nárok žalobce do šesti měsíců od jeho uplatnění, dostala se počínaje dnem [datum] do prodlení a žalobce má podle § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, nárok na zaplacení úroku z prodlení ve výši podle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. 17. Vzhledem k částečnému zpětvzetí žaloby soud podle § 96 odst. 1 a 2 o.s.ř. a v souladu s ust. § 96 odst. 3 a 4 o.s.ř. řízení ve výroku I. rozsudku v rozsahu zaplacení částky 76 472 Kč zastavil. 18. Ve zbylém rozsahu, tj. jde-li o zaplacení zákonného úroku z prodlení za období od [datum] do [datum], dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná, a proto jí ve výroku II. rozsudku v této části vyhověl, přičemž uložil žalované povinnost zaplatit žalobci kapitalizovaný úrok z prodlení v částce 1 608,83 Kč. 19. O nákladech řízení soud rozhodl ve výroku III. rozsudku, a to podle ustanovení § 142 odst. 1 a § 146 odst. 2 o.s.ř., neboť žalobce byl ve sporu zcela úspěšný, resp. procesní zavinění za částečné zastavení řízení soud spatřuje na straně žalované, když žaloba byla vzata částečně zpět pro její chování – úhradu dluhu po podání žaloby. Žalobce tak má právo na plnou náhradu svých nákladů řízení. Přiznaná náhrada nákladů řízení činí celkem 18 262,4 Kč a představuje zaplacený soudní poplatek ve výši 2 000 Kč, odměnu advokáta za tři úkony právní služby (převzetí věci, sepis žaloby, částečné zpětvzetí žaloby ze dne [datum]) ve výši 12 540 Kč (3 x 4 180 Kč) vypočtenou podle § 7, § 8 odst. 1 advokátního tarifu, tři režijní paušály po 300 Kč podle § 13 odst. 4 advokátního tarifu a 21 % DPH z odměny a režijních paušálů ve výši 2 822,4 Kč přiznanou podle § 137 odst. 3 o.s.ř. Soud nepřiznal žalobci náhradu nákladů právního zastoupení za výzvu k plnění ze dne [datum], přičemž vycházel z ustanovení § 31 odst. 4 zákona, ze kterého vyplývá, že v rámci náhrady nákladů řízení nelze uplatnit náklady zastoupení, které poškozený vynaložil ve fázi projednání nároku podle § 14 odst. 1 zákona, přičemž toto omezení nelze obejít ani tím, že by se poškozený v následném soudním řízení domáhal náhrady těchto nákladů v rámci rozhodnutí o náhradě nákladů řízení podle § 151 o.s.ř. jako nákladů na předžalobní výzvu ve smyslu § 142a o.s.ř. Uvedené platí i za situace, kdy právní zástupce žalobce nad rámec předběžného uplatnění nároku podle § 14 odst. 1 zákona zaslal ještě další předžalobní výzvu, neboť takový úkon lze v případě nároků podle zákona č. 82/1998 Sb. považovat za nadbytečný s ohledem na speciální právní úpravu předžalobního projednání nároku. Protože byl žalobce v řízení zastupován advokátem, uložil soud žalované povinn