12 C 78/2020-52 — Okresní soud v Teplicích

1. Žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) došlou soudu 21. 7. 2020 se žalobkyně na žalovaném domáhala zaplacení částky 52 013,59 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 47 993,75 Kč od 1. 7. 2020 do zaplacení. Žalobu odůvodnila tím, že žalovanému, na základě jeho žádosti obsažené v návrhu na uzavření smlouvy o poskytnutí spotřebitelského úvěru ze dne 10. 10. 2019 a všeobecných obchodních podmínek, poskytla revolvingový úvěr formou úvěrového rámce, ze kterého žalovaný k 22. 11. 2019 vyčerpal peněžní prostředky v celkové výši 49 164 Kč. Část úvěru evidovanou na podúčtu [anonymizováno] čerpání byl žalovaný povinen splácet v měsíčních splátkách ve výši 5 % z částky dlužné k poslednímu pracovnímu dni v kalendářním měsíci (zaokrouhlené na celé desetitisíce korun nahoru), nejméně však ve výši 500 Kč, a část úvěru evidovanou na podúčtu [anonymizováno] čerpání byl žalovaný povinen splácet v celkem 24 měsíčních splátkách ve výši 650 Kč, to vše souhrnnou platbou splatnou vždy k 17. dni příslušného kalendářního měsíce. Jelikož žalovaný řádně a včas jednotlivé splátky úvěru nesplácel, žalobkyně od smlouvy odstoupila dopisem ze dne 26. 5. 2020 s tím, že účinky odstoupení nastaly dne 30. 6. 2020, k němuž dluh žalovaného činil celkem 53 313,59 Kč a stal se zcela splatným. Ještě předtím, dne 20. 4. 2020, žalobkyně žalovaného marně písemně vyzvala k zaplacení dlužných splátek ve lhůtě 30 dnů. Z celkové dlužné částky 53 313,59 Kč připadala na úvěrovou jistinu částka 48 514 Kč, na úrok částka 4 019,84 Kč, na sjednanou úhradu za pojištění částka 179,75 Kč a na náhradu nákladů za vymáhací proces (poplatek za odeslání upomínky) částka 600 Kč. Po zesplatnění úvěru uhradil žalovaný na svůj dluh jen částku 1 300 Kč, kterou žalobkyně započetla na dlužnou jistinu úvěru, načež celková dlužná částka ke dni podání žaloby činí 52 013,59 Kč. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, ačkoliv jej k tomu soud vyzval. 3. Soud ve věci jednal dne 3. 8. 2021, při jednání dne 10. 8. 2021 byl toliko vyhlášen rozsudek. Žalovaný se k prvnímu jednání bez omluvy nedostavil, ač k němu byl předvolán na adresu pro doručování podle § 46b písm. a) zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“) /, tj. na adresu místa trvalého pobytu vedenou podle zvláštního právního předpisu. Podle § 101 odst. 3 o. s. ř. proto soud věc projednal a rozhodl v jeho nepřítomnosti. 4. Před zahájením jednání vzala žalobkyně žalobu zpět co do částky 7 800 Kč s odůvodněním, že jí žalovaný tuto částku v mezidobí, po podání žaloby, zaplatil postupnými splátkami vždy ve výši 650 Kč (poslední dne 12. 7. 2021). Současně vzala žalobkyně žalobu zpět co do úroku z prodlení z této částky (7 800 Kč za dobu od 1. 7. 2020 do zaplacení). 5. Při jednání soud provedl listinné důkazy označené a předložené žalobkyní, ze kterých zjistil následující skutečnosti: 6. Z listiny označené„ Žádost/ Smlouva o revolvingovém úvěru [číslo] Přihláška k pojištění pro revolvingový úvěr“, datované dnem 10. 10. 2019 (viz termín dodání), a ze Všeobecných obchodních podmínek žalobkyně pro poskytování bankovních produktů a služeb soud zjistil, že se žalobkyně zavázala žalovanému (klientovi) poskytnout revolvingový úvěr s výší úvěrového rámce 50 000 Kč a žalovaný se zavázal jí splácet vyčerpané peněžní prostředky (včetně dohodnutého úroku) ve sjednaných měsíčních splátkách, přičemž termín splatnosti byl stanoven vždy k 17. dni příslušného kalendářního měsíce. Z listiny (smlouvy o revolvingovém úvěru) je rovněž zřejmé, že žalovaný při jejím sjednávání nevystupoval jako podnikatel, a dále, že před uzavřením předmětné smlouvy žalobkyni sdělil, že je svobodný, není zatížen vyživovací povinností k žádnému dítěti, je vlastníkem domu, resp. bytu, který užívá k zajištění své bytové potřeby (aniž by tuto informaci blíže specifikoval), od roku 2016 je zaměstnán ve [právnická osoba] s.r.o. na pozici řidič/závozník s čistým měsíčním příjmem 21 000 Kč s tím, že celkové náklady domácnosti žalovaného činí 4 000 Kč měsíčně a žádné jiné finanční závazky nemá. Z výpisu z bankovního účtu žalovaného, jenž pro něj vede peněžní ústav - [právnická osoba], pod číslem [bankovní účet], za období od 1. 9. 2019 do 30. 9. 2019, soud zjistil, že počáteční zůstatek na účtu za dané období činil - 106,90 Kč a konečný zůstatek činil - 48,81 Kč, přičemž podle výpisu záporný zůstatek na účtu představoval nepovolený debet. Z výpisu z účtu je rovněž zřejmé, že příjmy žalovaného připsané na označený účet za vymezené období dosahovaly částky 23 052 Kč a odepsané výdaje částky 22 993,91 Kč. Z výpisu úvěrového účtu [číslo] vyplývá, že žalovaný z úvěrového rámce postupně vyčerpal celkem 48 961 Kč (dne 15. 10. 2019 částku 12 419 Kč, dne 16. 10. 2019 částku 35 000 Kč, dne 31. 10. 2019 částku 1 400 Kč, dne 3. 11. 2019 částku 63 Kč, dne 4. 11. 2019 částku 39 Kč a dne 20. 11. 2019 částku 40 Kč), přičemž z předepsaných splátek žalobkyni uhradil celkem 4 550 Kč (ve dnech 11. 11. 2019, 11. 12. 2019, 13. 1. 2020, 11. 2. 2020, 11. 3. 2020, 14. 4. 2020 a 11. 5. 2020 vždy částku 650 Kč). Z dopisu žalobkyně z 20. 4. 2020, nadepsaného jako„ Poslední možnost mimosoudního vyrovnání“, vyplývá, že žalobkyně žalovaného vyzvala, aby jí uhradil dlužné splátky, s nimiž je v prodlení, ve lhůtě 30 dnů od doručení této výzvy, a současně jej upozornila, že jinak od předmětné smlouvy o úvěru odstoupí a dojde k zesplatnění úvěru. Z dopisu žalobkyně ze dne 26. 5. 2020, nadepsaného jako„ Odstoupení od úvěrové smlouvy“, soud zjistil, že žalobkyně žalovanému sdělila, že z důvodu prodlení s placením úvěru odstupuje od úvěrové smlouvy [číslo] pročež se úvěr k 30. 6. 2020 stává splatným v celém rozsahu, a žalovaného vyzvala k jeho úhradě (celková dlužná částka byla vyčíslena ve výši 53 314 Kč). Následně žalobkyně, to již prostřednictvím své zástupkyně, žalovaného - dopisem ze dne 1. 7. 2020, nadepsaným„ Výzva k zaplacení dluhu na úvěrovém účtu [číslo]“, vyzvala, aby dlužnou částku (ve výši 52 663,59 Kč - po odstoupení žalobkyně od smlouvy jí žalovaný zaplatil částku 650 Kč) neprodleně uhradil s tím, že v opačném případě své nároky uplatní soudní cestou; což vše vyplývá z předmětného dopisu, jímž soud rovněž provedl důkaz. 7. Po právní stránce soud vztah mezi žalobkyní a žalovaným, založený písemnou smlouvou ze dne 10. 10. 2019, hodnotí jako právní vztah ze smlouvy o úvěru uzavřené mezi nimi dle § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ OZ“), a příslušných ustanovení zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ ZSÚ“), jenž nabyl účinnosti dne 1. 12. 2016; srov. především § 2 odst. 1 a 2 a § 3 odst. 1 písm. a) a d) ZSÚ; žalobkyně úvěr nabízela v rámci vlastní podnikatelské činnosti a žalovaný s ní nejednal v rámci podnikatelské činnosti, popř. v rámci samostatného výkonu svého povolání. 8. Podle § 86 odst. 1 ZSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odstavce 2 tohoto ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 9. Při posuzování úvěruschopnosti žalovaného, tzn. jeho schopnosti splácet spotřebitelský úvěr, je poskytovatel spotřebitelského úvěru povinen postupovat s odbornou péčí (srov. § 75 ZSÚ). 10. Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s ustanovením § 86 odst. 1 větou druhou ZSÚ, je smlouva neplatná (§ 87 odst. 1 věta první ZSÚ). 11. Soud tedy – i s ohledem na závěry přijaté v nálezu Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18 (v němž Ústavní soud konstatoval, že nezkoumá-li obecný soud, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod) a v rozsudku Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020, sp. zn