12 C 8/2021-59 — Okresní soud v Teplicích

1. Žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) došlou soudu 12. 11. 2020 se žalobkyně na žalovaném domáhala zaplacení částky 18 849 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že s žalovaným (prostřednictvím jejích internetových stránek [webová adresa]) uzavřela dne 16. 10. 2019 úvěrovou smlouvu, na jejímž základě poskytla žalovanému téhož dne peněžní prostředky ve výši 15 000 Kč, a to bezhotovostní formou prostřednictvím služby ThePay na bankovní účet žalovaného č. [bankovní účet]. Žalovaný se zavázal poskytnuté peněžní prostředky žalobkyni vrátit – spolu s poplatkem ve výši 495 Kč a úrokem určeným pevnou částkou ve výši 735 Kč v rámci druhé až osmé splátky – ve 24 měsíčních splátkách. Jelikož žalovaný za trvání smlouvy nezaplatil žalobkyni ničeho, vyúčtovala mu žalobkyně za prodlení s úhradou jednotlivých splátek dle smluvních podmínek dne 23. 12. 2019 smluvní pokutu ve výši 500 Kč a dne 27. 2. 2020 smluvní pokutu ve stejné výši. Vedle toho mu žalobkyně vyúčtovala žalobkyně účelně vynaložené náklady spojené s vymáháním dlužné částky, a to dne 25. 11. 2019 ve výši 100 Kč, dne 23. 12. 2019 ve výši 100 Kč, dne 13. 1. 2020 ve výši 130 Kč, dne 28. 2. 2020 ve výši 100 Kč a nakonec dne 2. 3. 2020 ve výši 130 Kč. Dne 13. 1. 2020 zaslala žalobkyně žalovanému výzvu k okamžité úhradě dlužné částky a současně jej upozornila na možnost zesplatnění úvěru. Následně, dne 2. 3. 2020, žalobkyně využila své smluvní oprávnění, úvěr zesplatnila a žalovaného vyzvala k jeho zaplacení. Dne 10. 7. 2020 vyúčtovala žalobkyně žalovanému – v souladu se smluvním ujednáním obsaženým v části smlouvy„ Sankce“ – též smluvní pokutu ve výši 1 794 Kč (10 % z nesplacené jistiny a úroku). Pohledávka žalobkyně za žalovaným ve výši 18 849 Kč tak sestává z neuhrazené jistiny úvěru ve výši 15 000 Kč, poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 495 Kč, účelně vynaložených nákladů ve výši 560 Kč a smluvních pokut ve výši 2 794 Kč Vedle uvedených dlužných částek uplatila žalobkyně vůči žalovanému také úrok z prodlení, a to v zákonné výši, z celkové dlužné částky (18 849 Kč) za dobu od 2. 4. 2020 do zaplacení. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, ačkoliv jej k tomu soud vyzval. 3. Soud ve věci jednal dne 12. 10. 2021. Žalovaný se k jednání bez omluvy nedostavil, přestože k němu byl předvolán na adresu pro doručování podle § 46b písm. a) zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále též jen„ o. s. ř.“), tj. na adresu místa trvalého pobytu vedenou dle zvláštního právního předpisu. Žalobkyně se k jednání také nedostavila, svou neúčast však omluvila a požádala, aby soud jednal v její nepřítomnosti. Dle § 101 odst. 3 o. s. ř. proto soud věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků, vycházel přitom z obsahu spisu a provedených důkazů. 4. Při jednání soud provedl listinné důkazy označené a předložené žalobkyní, z nichž zjistil následující skutečnosti: 5. Dne 16. 10. 2019 uzavřela žalobkyně s žalovaným [příjmení] smlouvu ([příjmení] žádosti [číslo], ID klienta [číslo]), na jejímž základě se zavázala žalovanému (klientovi) poskytnout peněžní prostředky ve výši 15 000 Kč formou bezhotovostního převodu na účet č. [bankovní účet] a žalovaný se zavázal poskytnuté peněžní prostředky žalobkyni vrátit – spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 495 Kč a úrokem ve výši 49,10 % ročně – ve 24 měsíčních splátkách splatných vždy k 16. dni v příslušném kalendářním měsíci, přičemž první splátka byla splatná dne 16. 11. 2019. V uzavřené smlouvě smluvní strany rovněž ujednaly, že nebude-li žalovaný sjednané splátky splácet řádně a včas, je žalobkyně oprávněna požadovat účelně vynaložené náklady spojené s jeho upomínáním, a to v minimální výši 100 Kč za měsíc vymáhání, dále smluvní pokutu ve výši 500 Kč za opožděnou splátku a v případě zesplatnění úvěru smluvní pokutu ve výši 10 % z nesplacené jistiny a úroku, maximálně však ve výši 0,1 % denně z dlužné částky. Na základě uzavřené smlouvy byla žalobkyně oprávněna, poruší-li žalovaný sjednané podmínky splácení úvěru, požádat žalovaného o jednorázové vrácení celého dluhu (tzv. zesplatnění úvěru), a to zejména při prodlení žalovaného s úhradou dvou a více splátek anebo jedné splátky po dobu delší než tři měsíce. Uvedené skutečnosti soud zjistil přímo z předmětné úvěrové smlouvy. Z listiny, na níž je zachycen„ printscreen“ vnitřní databáze žalobkyně, vyplývá, že žalovaný – jenž při sjednávání smlouvy nevystupoval jako podnikatel – žádal žalobkyni o poskytnutí peněžních prostředků ve výši 10 000 Kč a žalobkyně mu jejich poskytnutí schválila až ve výši 15 000 Kč, přičemž před uzavřením smlouvy žalobkyni sdělil, že jeho příjmy dosahují částky 23 000 Kč (aniž by byl specifikován zdroj těchto příjmů, resp. jejich plátce a důvod výplaty), není zatížen vyživovací povinností k žádnému dítěti a výdaje na domácnost činí 12 000 Kč (aniž by bylo specifikováno, zda žije v domácnosti sám či s další osobu/osobami a jaký je právní titul užívání bytu/domu – zda je vlastníkem bytu/domu, či zda jej užívá jako nájemce); v kolonce pro uvedení dalších výdajů žalovaného není uvedena žádná částka (ani 0 Kč); kontrolou žalovaného v systému CRIBIS žalobkyně ověřila, že proti němu nejsou vedeny exekuce. Z listiny označené jako„ Úvěrová zpráva“ týkající se údajů stran žalovaného vyplývá, že k 30. 9. 2019 byl žalovaný zavázán vůči 1 dalšímu věřiteli, a to na základě smlouvy uzavřené v květnu 2018, přičemž aktuální dlužná částka činila 56 864 Kč a výše měsíční splátky 4 000 Kč; vedle tohoto dluhu měl žalovaný ukončeno dalších celkem 13 závazků, z toho 7 předčasně, aniž by bylo uvedeno, zda důvod předčasného ukončení spočíval v předčasném splacení jednotlivých dluhů žalovaným, nebo v rozhodnutí ze strany finanční instituce (věřitele). Z listiny označené jako„ Opis výpisu proplacení smlouvy – Platba na vrub vašeho účtu“ vyplývá, že žalobkyně dne 16. 10. 2019 převedla peněžní prostředky ve výši 15 000 Kč na účet označený v úvěrové smlouvě (účet č. [bankovní účet]). Z listiny, na níž je zachycen„ printscreen“ internetového bankovnictví, je zřejmé, že majitelem běžného účtu č. [bankovní účet] je žalovaný. Z listiny označené„ Výpis čerpání, splátek a úhrad“ soud zjistil, že žalovaný z poskytnutých peněžních prostředků nevrátil žalobkyni nic a že mu žalobkyně za tato porušení smluvních podmínek vyúčtovala smluvní pokutu v celkové výši 2 794 Kč a„ účelně vynaložené náklady spojené s vymáháním“ ve výši 560 Kč. Z dopisu žalobkyně ze dne 13. 1. 2020 je zřejmé, že tato z důvodu porušení povinností žalovaného splácet sjednané splátky řádně a včas jej vyzvala k okamžité úhradě dlužné částky ve výši 5 004 Kč, s tím, že jinak bude požadovat okamžité splacení celého úvěru. Z dopisu žalobkyně ze dne 2. 3. 2020 vyplývá, že tato jej - z důvodu trvajícího prodlení i přes předchozí výzvu - vyzvala k úhradě celého dluhu z úvěrové smlouvy, a to ve lhůtě 14 dnů od sepsání dopisu, přičemž celkovou dlužnou částku vyčíslila na 19 995 Kč. Poté – dopisem ze dne 7. 8. 2020 – žalobkyně, prostřednictvím svého zástupce, žalovaného opakovaně vyzvala k zaplacení dluhu z předmětné smlouvy (vyčísleného v částce 21 789 Kč) ve lhůtě 30 dnů od jeho sepsání a zároveň žalovaného upozornila, že jinak přistoupí k zahájení soudního řízení; dopis odeslala žalovanému prostřednictvím provozovatele poštovních služeb žalobkyně dne 10. 8. 2020 (jak je zřejmé z podacího archu z téhož dne). 6. Pro úplnost soud podotýká, že v řízení provedl i důkaz listinami označenými jako„ Formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru – Úvěrová smlouva a Rámcová smlouva ze dne 28. 10. 2016“ a„ Sazebník platný od 4. 1. 2019“, z nichž ovšem nezjistil žádné – pro rozhodnutí věci významné – skutečnosti. 7. Po právní stránce soud vztah mezi žalobkyní a žalovaným, založený písemnou smlouvou ze dne 16. 10. 2019, hodnotí jako právní vztah ze smlouvy o úvěru uzavřené mezi nimi dle § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ OZ“), a příslušných ustanovení zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, v platném znění (dále jen„ ZSÚ“), jenž nabyl účinnosti dne 1. 12. 2016; srov. především § 2 odst. 1 a 2 a § 3 odst. 1 písm. a) a d) ZSÚ (žalobkyně úvěr nabízela v rámci vlastní podnikatelské činnosti a žalovaný s ní nejednal v rámci podnikatelské činnosti, popř. v rámci samostatného výkonu svého povolání). 8. Podle § 86 odst. 1 ZSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Pod