120 C 13/2021-33 — Okresní soud v Teplicích

1. V souladu s § 157 odst. 4 občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) obsahuje tento rozsudek pouze zjednodušené odůvodnění. 2. Žalobkyně se v řízení domáhala žalobním návrhem, podaným u zdejšího soudu dne [datum] zaplacení smluvní pokuty [částka] a [částka] s úrokem z prodlení od [datum] do zaplacení za nevrácení pronajatých zařízení přístupové karty [číslo] [anonymizováno] sériového čísla [anonymizováno] dle smlouvy ze dne [datum], která byla ukončena dnem [datum]. 3. Soud vyzval žalobkyni k doplnění důkazních návrhů ke smluvní pokutě [částka], žalobkyně podáním ze dne [datum] vzala žalobu v této části (včetně příslušné části úroku z prodlení) žalobu zpět, neboť došlo k administrativnímu pochybení. Podle § 96 odst. 1, 2 občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) platí, že žalobce (navrhovatel) může vzít za řízení zpět návrh na jeho zahájení, a to zčásti nebo zcela. Je-li návrh vzat zpět, soud řízení zcela, popřípadě v rozsahu zpětvzetí návrhu, zastaví. Soud tak v důsledku zpětvzetí této části žaloby výrokem I tohoto usnesení vyhověl a řízení v příslušném rozsahu zastavil. Souhlasu žalované s tímto postupem nebylo třeba, neboť nedošlo k zahájení jednání čtením žaloby u (ne-) nařízeného jednání (§ 96 odst. 4 tamtéž). Předmětem řízení tak nadále byla částka [částka] s úrokem z prodlení jak shora. S ohledem na výši soudního poplatku pouze [částka] nebyl s odkazem na § 10 odst. 3 zákona č. 549/1991 Sb. shledán důvod k vrácení ani části soudního poplatku. 4. Žalobkyně dále uvedla, že na zbytku žaloby trvá, zařízení mělo pořizovací hodnotu [částka], ale pro žalobkyni mělo hodnotu vyšší, neboť životnost zařízení dovoluje poskytnout jej dalším 3 až 5 zákazníkům. 5. Soud věc rozhodl postupem dle § 115a občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) bez nařízení jednání, neboť zaslal stranám výzvu k vyjádření se k případnému souhlasu s tímto postupem a připojil doložku ve smyslu § 101 odst. 4 o. s. ř. pro případ, že strany zůstanou pasivní. Jelikož strany na výzvu ve stanovené lhůtě nereagovaly, důsledkem je předpoklad souhlasu s tímto postupem. Žalovaná v řízení zůstala pasivní, doručeno jí bylo náhradním způsobem, teprve těsně před vyhlášením rozsudku se soudu podařilo ji kontaktovat v síti [webová adresa] a sdělila svou doručovací adresu ve [příjmení] [jméno] (když dle zprávy Policie ČR byla v zahraničí již nejméně od podzimu 2019). 6. Po skutkové stránce soud dospěl po provedení a zhodnocení níže uvedených důkazů k následujícím závěrům. Výpisem z obchodního rejstříku žalobkyně prokázala, že předmětnou pohledávkou disponuje oprávněně. Smlouvou č. l. 8 p. v. a formulářem o provedení montáže a instalace z téhož dne (č. l. 9) na adrese [ulice a číslo] v [obec] bylo prokázáno, že žalovaná převzala do nájmu shora uvedené zařízení ([anonymizována dvě slova] sériového č. jak shora) k příjmu služby [anonymizována dvě slova] [anonymizováno] 2019 dne [datum] a dle smlouvy je povinna hradit smluvní pokutu [částka] za koncové zařízení, pokud je nevrátí, přemístí, poškodí, nebo ztratí. Výzvou ze dne [datum], resp. [datum] bylo prokázáno upomínání a vypracování i zaslání (č. l. 12 p. v.) jednoduché předžalobní výzvy ve smyslu § 142a o. s. ř. do dispoziční sféry žalované (adresa dle smlouvy - [ulice a číslo] v [obec]). Fakturou č. l. 26 ze dne [datum] žalobkyně prokázala, že od [právnická osoba], zakoupila [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] za [anonymizována dvě slova] amerických dolarů, čímž prokázala své tvrzení, že pořizovací cena zařízení činila [částka]. 7. Po právní stránce soud uplatněný nárok posoudil následujícím způsobem. Soud vychází ohledně údajů o samotné výši nesplněného závazku (tj. ohledně nevrácení obou přijímacích zařízení) ze skutkových tvrzení žalobního návrhu, neboť břemeno tvrzení a dokazování k případnému opaku (tedy zda již nebyla řádně vrácena) v řízení tížilo procesně pasivní žalovanou. Podle § 2048 odst. 1 občanského zákoníku platí, že ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém. Smluvní pokuta pro případ nevrácení pronajatého zařízení byla platně a srozumitelně sjednána v rámci samotné smlouvy, přičemž nevrácení zařízení žalovaná ani nezpochybňovala. Nárok žalobkyně tak co do základu nepochybně je po právu. Podle § 580 tamtéž však dále platí, že neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Podle § 577 tamtéž platí, že je-li důvod neplatnosti jen v nezákonném určení množstevního, časového, územního nebo jiného rozsahu, soud rozsah změní tak, aby odpovídal spravedlivému uspořádání práv a povinností stran; návrhy stran přitom vázán není, ale uváží, zda by strana k právnímu jednání vůbec přistoupila, rozpoznala-li by neplatnost včas. Podle § 122 odst. 3 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, per analogiam platí, že souhrn výše všech uplatněných smluvních pokut nesmí přesáhnout součin čísla 0,5 a celkové výše spotřebitelského úvěru, nejvýše však [částka]. 8. Žalobkyně prokázala, že pořizovací cena satelitního přijímače činila [částka]. Z kontextu poskytovaných služeb a z charakteru zařízení je zřejmé, že smluvní pokuta [částka] v sobě zahrnuje vedle preventivní a reparační funkce i funkci ryze sankční, neboť takto stanovená smluvní pokuta dosahuje téměř 5 násobku hodnoty reálného protiplnění (odhlédne-li soud od ztráty hodnoty v důsledku běžného užívání a obecného morálně-technického zastarávání zařízení, které je však již kompenzováno nárokem na nájemné, které není předmětem tohoto řízení a jeho výše ani ze smlouvy nevyplývá). Jelikož se současně jedná o spotřebitelský závazek, shledal soud, že takto koncipovaný nárok ve formulářové spotřebitelské smlouvě je svou hodnotou již v rozporu s dobrými mravy, čemuž je třeba dát přednost před zásadou autonomie vůle stran. Pokud je u spotřebitelských úvěrů výše smluvní pokuty shora citovaným ustanovením § 122 odst. 3 zákona č. 257/2016 Sb. omezena do výše poloviny poskytnuté úvěrové jistiny, soud shledal, že toto kritérium lze analogicky užít i na projednávaný případ, má-li být nalezena přijatelná míra sankce smluvní pokutou i pro jinou oblast podnikání. Jak v případě spotřebitelských úvěrů, tak v případě poskytování služeb elektronických komunikací a s tím spojeným pronajímáním technických zařízení pro příjem, dekódování a reprodukci signálu, je předmětem podnikání věřitele zisk. Lze připustit, že pronájem zařízení představuje odlišnou oblast podnikání, spojenou s vyššími transakčními náklady (fyzické předávání zařízení), proto za přijatelnou míru sankce lze považovat až jednonásobek skutečné hodnoty. Do výše [částka] se jedná o ryze reparační funkci smluvní pokuty, soud proto shledal nárok důvodným v rozsahu nejvýše [částka] nevrácené koncové přijímací zařízení. Žalobě proto mohl vyhovět v rozsahu celkových [částka], včetně úroku z prodlení dle § 1970 občanského zákoníku, když sazba odpovídá nařízení vlády č. 351/2013 Sb. V rozsahu [částka] s odpovídající částí úroku z prodlení tak výrokem III shora žalobu pro nedůvodnost zamítnul, neboť nad tuto výši považuje ujednání smluvní pokuty za rozporné s dobrými mravy. Argument žalobkyně o poskytnutí zařízení dalším 3 až 5 zákazníkům soud vzal na vědomí, avšak nepovažuje jej za validní, neboť nezohledňuje časový aspekt, když žalovaná odpovídá za zaplacení dvojnásobku pořizovací hodnoty již na počátku této hypotetické životnosti zařízení a žalobkyni tak nic nebrání zařízení nahradit nově zakoupeným a pokračovat s ním v dosahování zisku, který by jinak po žalované ve formě částky [částka] požadovala předem, aniž by zařízení musela poskytnout oněm 2 až 4 dalších zákazníků. 9. O lhůtě k plnění soud rozhodl dle § 160 odst. 1 věta za středníkem o. s. ř., neboť se jedná o nezanedbatelné plnění a žalovaná žije v zahraničí, proto soud z důvodu patřičné ochrany žalované (před následky její vlastní pasivity) přiměřeně navýšil lhůtu k plnění, aby měla reálnou příležitost případně pohledávku uhradit před podáním důvodného návrhu na nařízení výkonu rozhodnutí nebo exekuce. Pro jinou, delší lhůtu k plnění, či dokonce mírnější splátkový kalendář, nebyl shledán žádný mimořádný důvod a sama žalovaná zůstala pasivní a neposkytla tedy soudu žádné argumenty, proč by měl být její zájem upřednostněn na úkor žalobkyně ještě více. Platební údaje žalobkyně uvedla v předžalobní výzvě ([bankovní účet], [variabilní symbol]), soud však nenese žádnou odpovědnost za případnou neaktuálnost těchto údajů (jak z hlediska plynutí času, tak skutečnosti, že takový údaj pochází z doby před podáním žaloby k soudu). 10. O nákladech řízení soud rozhoduje z úřední povinnosti. V daném případě byla žalobkyně v řízení z větší části neúspěšná, soud by tedy dle výsledku