17 C 26/2021-36 — Okresní soud v Teplicích

1. Odůvodnění tohoto rozsudku vychází z ustanovení § 157 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”). 2. Žalobce se podanou žalobou po žalované domáhal zaplacení částky 1 817,37 Kč s tím, že jeho právní předchůdce [právnická osoba] (dále jen„ původní věřitel“) se žalovanou prostřednictvím prostředků komunikace na dálku uzavřel dne 18. 2. 2019 smlouvu o úvěru, na jejímž základě původní věřitel žalované poukázal na uživatelský účet, ke kterému měla pomocí vlastního hesla přístup jen ona, částku 900 Kč. Poskytnutou částku žalovaná v dohodnuté lhůtě splatnosti (18. 3. 2019) nevrátila spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 917,37 Kč Smlouvou o postoupení pohledávky ze dne 6. 9. 2019 původní věřitel postoupil pohledávku, která je předmětem tohoto řízení, na společnost žalobce. Vedle částky 1 817,37 Kč se žalobce s odkazem na citovanou smlouvu dále domáhal zaplacení zákonného úroku z prodlení z částky 1 817,37 Kč od 19. 3. 2019 do zaplacení. 3. Žalovaná se k žalobě meritorně nevyjádřila. 4. Účastníci řízení na základě výzvy soudu souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. 5. Soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu věci: právní předchůdce žalobce a původní věřitel [právnická osoba] se žalovanou prostřednictvím prostředků komunikace na dálku uzavřel Smlouvu o úvěru, na jejímž základě původní věřitel dne 18. 2. 2019 žalované poskytl částku 900 Kč, kterou žalovaná spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 917,37 Kč v dohodnuté lhůtě splatnosti do dne 18. 3. 2019 nevrátila. Smlouvou o postoupení pohledávky ze dne 6. 9. 2019 původní věřitel postoupil pohledávku za žalovanou na společnost žalobce, což bylo žalované dopisem původního věřitele ze dne 27. 6. 2020 oznámeno. Dopisem ze dne 27. 6. 2020 byla žalovaná následně vyzvána k úhradě dluhu. 6. Soud dospěl k následujícím právním závěrům: Dle ustanovení § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen „o. z.”) přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. Dle ustanovení § 1813 o. z. se má za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem. Dle ustanovení § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. 7. Na základě shora uvedeného skutkového závěru, s odkazem na citovaná zákonná ustanovení, dospěl soud k právnímu závěru, že mezi právním předchůdcem žalobce a žalovanou (právní předchůdce žalobce coby podnikatel a žalovaná coby spotřebitel; § 1810 o. z.) byla platně uzavřena smlouva o zápůjčce dle ustanovení § 2390 o. z. Žalované byla poskytnuta zápůjčka ve výši 900 Kč, kterou měla vrátit spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru Kč do 18. 3. 2019. Jelikož žalovaná poskytnuté peněžní prostředky nevrátila, uložil jí tuto povinnost soud rozsudkem. Pohledávka, která je předmětem tohoto řízení, byla na žalobce postoupena v souladu s ustanovením § 1879 o. z. 8. Konečně žalobce požaduje po žalované placení zákonného úroku z prodlení ve výši, která odpovídá ustanovení § 1970 o. z. ve spojení s ustanovením § 2 prováděcího nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ve znění pozdějších změn a doplňků, a to ode dne následujícího po splatnosti shora uvedené, soud proto žalobě i v této části vyhověl. 9. Dle ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř. platí, že účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. 10. V daném případě soud ve věci zcela úspěšnému žalobci přiznal náhradu nákladů řízení v celkové výši 1 489 Kč, spočívající v uhrazeném soudním poplatku ve výši 400 Kč a nákladech právního zastoupení advokátem 1 089 Kč včetně DPH, z toho odměna advokáta dle ustanovení § 14b vyhl. č. 177/96 Sb., ve znění změn a doplňků ve výši 600 Kč (za 3 úkony právní služby po 200 Kč), 3 režijní paušály ve výši 300 Kč + 21% DPH přiznaná dle ustanovení § 137 odst. 3 o. s. ř. 11. Platební místo a standardní lhůta k plnění vyplývají z ustanovení §§ 149 odst. 1, 160 odst. 1 o. s. ř.