20 C 134/2020-75 — Okresní soud v Teplicích

1. Žalobkyně se v řízení domáhala žalobním návrhem, podaným u zdejšího soudu dne [datum], domáhala zaplacení plnění z produktu [anonymizována dvě slova] každý rok v rámci členství v programu [anonymizováno] dle závazku ze dne [datum], konkrétně fakturovaných 7 měsíčních poplatků á [částka] a zůstatkové ceny přístroje [anonymizována dvě slova] [anonymizováno] [příjmení] ([částka]), který žalovaný po výpovědi smlouvy žalobkyní této nevrátil. 2. Soud věc rozhodl postupem dle § 115a občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) bez nařízení jednání, neboť žalobkyni mohl v plném rozsahu vyhovět a žalovanému soud zaslal výzvu k vyjádření se k případnému souhlasu s tímto postupem a připojil doložku ve smyslu § 101 odst. 4 o. s. ř. pro případ, že zůstane pasivní. Jelikož žalovaný na výzvu ve stanovené lhůtě nereagoval, důsledkem je předpoklad jeho souhlasu s tímto postupem. Žalovaný v řízení zůstal pasivní (v důsledku nezájmu o dosažitelnost na adrese trvalého bydliště se nejspíše o probíhajícím soudním řízení ani nedozvěděl), adresu pro doručování vedle své adresy trvalého pobytu ohlašovně nenahlásil a soudu se nepodařilo jej obeslat ani na poslední známé adrese [ulice a číslo] v [obec]. Žalovaný v září 2019 před zdejším soudem uvedl, že se zdržuje u své sestry, neupřesnil však které (ze 3). 3. Po skutkové stránce soud dospěl po provedení a zhodnocení níže uvedených důkazů k následujícím závěrům. Dle předávacího protokolu z [datum] (č. l. 18) bylo prokázáno, že žalovaný toho dne převzal od právní předchůdkyně žalobkyně, [právnická osoba], [anonymizována čtyři slova] [příjmení] v hodnotě [částka] s příslušenstvím. Protokol odkazuje na podmínky programu„ Nový smartphone každý rok“. Soudu byly předloženy podmínky programu„ Nový iPhone každý rok“ ze dne [datum], dle kterých je člen programu povinen hradit členský poplatek, za který je mu do užívání zapůjčen smartphone iPhone a po uplynutí 12 měsíců trvání programu může člen žádat o výměnu za jiný iPhone. První členský příspěvek je hrazen před převzetím přístroje a to na základě ceníku dle typu iPhonu, který člen programu požaduje. V článku 6 a 7 je upravena možnost odstoupení od závazku [anonymizováno] a povinnost úhrady ceny přístroje dle předávacího protokolu, není-li členem programu vrácen. Ceník soudu předložen nebyl. K výzvě soudu žalobkyně doplnila, že podmínky programu byly žalovanému zaslány v textu emailové zprávy se schválením účasti v programu dne [datum], tento email doložila (č. l. 59 – 66). Fakturami č. l. 10 až 17 žalobkyně prokázala vyúčtování plnění v částkách, odpovídajících základům úroku z prodlení jak ve výroku I shora s tím, že splatnost těchto částek je vždy určena dnem, který předchází počátku běhu úroku z prodlení dle výroku I shora. V případě částek [částka] jde o měsíční fakturaci za službu, v případě částky [částka] jde o úhradu za nevrácení přístroje, poníženou o neupřesněný násobek 2 % redukce hodnoty. Postoupení předmětné pohledávky na žalobkyni od [právnická osoba], je prokázáno smlouvou č. l. 33 s přílohou postoupených pohledávek na č. l. 35 a oznámením dopisem ze dne [datum] (č. l. 37). Právní zástupce žalobkyně doložil dopisem (č. l. 38) vypracování i zaslání (č. l. 39) jednoduché předžalobní výzvy ve smyslu § 142a o. s. ř. do dispoziční sféry žalovaného. Dle registru obyvatel má žalovaný dvě nezletilé děti ([číslo], 2019), dle přehledu věcí žalovaného u zdejšího soudu tento v letech 2017 až 2020 čelil nebo čelí 4 exekucím pro úhrnnou jistinu téměř 22 tis. Kč. 4. Po právní stránce soud uplatněný nárok posoudil následujícím způsobem. Právní vztah„ členství v programu [anonymizována tři slova] (smartphone) každý rok“ mezi účastníky představuje nepojmenovaný spotřebitelský závazek, nejvíce se blížící závazku nájmu ve smyslu § 2201 a násl. občanského zákoníku, když členský poplatek lze takto považovat za nájemné předmětu, jehož přesná specifikace pro období jednoho roku je ponechána na nájemci a který je nájemce povinen po skončení sjednaného období nebo závazku vrátit. Závazek je sjednán písemně, resp. předávací protokol odkazuje na podmínky programu a ceník, který sice nenese podpis účastníků, žalovaný jej však prokazatelně obdržel v emailové zprávě, kterou bylo jeho členství schváleno. Závazek je konstruován jako reálný kontrakt, vznikající jednak za podmínky úhrady první faktury, vyjadřující výši pravidelného měsíčního příspěvku, a jednak převzetím předmětu závazku (pronajatého, zastupitelného smartphonu). Ujednání o výši měsíčního poplatku tedy soud považuje za platně sjednané faktickým jednáním (úhradou v příslušné výši). Soud tak mohl vyhovět žalobě v rozsahu 7x [částka]. 5. Pokud se týká částky [částka], žalobkyně přistoupila pro nehrazení sjednaného měsíčního příspěvku (nájemného) důvodně k odstoupení od smlouvy a to fakticky vystavením faktury k úhradě ceny nevráceného smartphonu (jiný, natož dřívější způsob odstoupení od smlouvy žalobkyně ve formulářové žalobě netvrdila ani neprokazovala). Takový nárok lze považovat za nárok ze smlouvy. Žalovaný měl po odstoupení od smlouvy povinnost vrátit poskytnuté plnění tak, jako by se jednalo o najatou věc a povinnost ve smyslu § [číslo] tamtéž. Na základě předávacího protokolu (a ani jiné skutečnosti, která by vyplývala z obsahu předložených listin) nelze dovodit, že by žalovaný ke smartphonu nabýval vlastnické právo, smlouva to výslovně vylučuje. Žalobkyně tak má nárok na náhradu ceny zařízení, žalobkyně však požaduje méně. Ačkoliv žalobkyně blíže neobjasnila způsob stanovení částky [částka] (fakturace zjevně neobsahuje celé vyjádření způsobu redukce původní hodnoty), její výše se však zjevně nevymyká tehdejší obvyklé ceně takového zařízení. Proto mohl soud žalobě vyhovět i v rozsahu tohoto plnění. 6. Dle § 1970 pak mohl soud vyhovět včetně úroku z prodlení ze všech shora uvedených částek, požadovaného důvodně po uplynutí přiměřené splatnosti dle fakturací a v sazbě, odpovídající nařízení vlády č. 351/2013 Sb. 7. O nákladech řízení soud rozhoduje z úřední povinnosti. V daném případě byla žalobkyně v řízení zcela úspěšná, soud tedy dle procesního výsledku sporu v souladu s § 142 odst. 1 o. s. ř. této přiznal k tíži žalovaného právo na úhradu veškerých účelně vynaložených nákladů řízení. Celková výše těchto nákladů pak sestává ze tří mimosmluvních odměn dle § 14b odst. 1 písm. c) bod 2 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, po [částka] a tří paušálních částek náhrad hotových výdajů á [částka] ve smyslu § 14b odst. 5 písm. a) vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, odpovídajících nákladům, spojeným s převzetím a přípravou věci, se zasláním kvalifikované předžalobní výzvy a s podáním žalobního návrhu. Jelikož je advokát plátcem DPH, přísluší mu tak dále navýšení, odpovídající aktuálně platné sazbě této daně ve výši 21 % z těchto všech částek. Dále je součástí náhrady hodnota zaplaceného soudního poplatku ve výši [částka]. Náhrada nákladů řízení je však dle § 149 odst. 1 o. s. ř. splatná k rukám advokáta jako celek. Pokud se týká podřazení úkonů právních služeb v řízení pod § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., lze uvést toliko, že takováto podání naplňují beze zbytku všechna kritéria dle § 14b odst. 1 tamtéž, když žaloba je podávána na ustáleném vzoru, který se od své předlohy odlišuje jen v minimální míře, a to právě takové, aby mohla být žaloba co do určitosti osob účastníků a předmětu řízení dostatečně individualizována. Ostatně vzor je používán prakticky doslovně v dalších žalobách stejného žalobce a právního zástupce jen u zdejšího soudu (21 C 144/2020, 24 C 98/2020, 24 C 125/2020), když neměnný text s vyplněnými individualizovanými údaji lze vyplnit i proškolenou osobou bez právnického vzdělání, která formulářovou žalobou dále doplní o standardizované důkazní návrhy. Na tom nic nemění skutečnost, že žalobkyně návrh k výzvě soudu doplnila o důkazní návrh ke svým tvrzením ohledně sjednání závazku tvrzeného obsahu, neboť to již mělo být obsahem formulářového návrhu. Odměnu za toto doplnění pak již soud přirozeně do účelně vynaložených nákladů řízení nezahrnul, stejně jako podání ze dne [datum], kterým žalobkyně doslala opomenuté přílohy návrhu. 8. O lhůtách k plnění soud v obou případech rozhodl dle § 160 odst. 1 věta za středníkem o. s. ř., neboť dlouhodobě trvá nouzový stav a jedná se o relativně vysoké plnění, u kterého nelze očekávat jednorázové splnění, zejména s přihlédnutím k tomu, že zdejší soud vůči žalovanému povolil v letech 2017 až 2020 již 4 exekuce (což by v případě poskytování spotřebitelského úvěru vedlo soud k závěru o absolutní neplatnosti závazku ve smyslu § 87 zákona č. 257/2016 Sb.). Je tedy více než zřejmé, že ani případným obratem zahájeným exekučním řízením po nesplnění platební povinnosti po uplynutí krátké lhůty k plnění by žalobkyně zřejmě dřívějšího uspokojení své pohledávky nedosáhla. Proto soud z důvodu patřičné ochrany žalovaného (před následky jeho vlastního jednání) poskytl přibližně půlroční splátkový kalendář, resp. přiměřeně navýšil lhůtu k plnění ohledně nákladového výr