20 C 173/2021-26 — Okresní soud v Teplicích

1. V souladu s § 157 odst. 4 občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) obsahuje tento rozsudek pouze zjednodušené odůvodnění. 2. Žalobkyně se v řízení domáhala žalobním návrhem, podaným u zdejšího soudu dne [datum], jízdného [částka] a přirážky k jízdnému ve výši [částka] a úroku z prodlení do zaplacení jak ve výroku I shora, za použití prostředku hromadné přepravy osob žalobkyně žalovaným dne [datum] (linka 14) bez předložení platného dokladu o zaplacení jízdného při přepravní kontrole cestujících. 3. Soud věc rozhodl postupem dle § 115a občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) bez nařízení jednání, neboť žalobkyně s takovým postupem souhlasila předem a žalovanému soud zaslal výzvu k vyjádření se k případnému souhlasu s tímto postupem a připojil doložku ve smyslu § 101 odst. 4 o. s. ř. pro případ, že zůstane pasivní. Jelikož žalovaný na výzvu ve stanovené lhůtě nereagoval, důsledkem je předpoklad jeho souhlasu s tímto postupem. Žalovaný v řízení zůstal pasivní, o svou aktuální doručovací adresu (evidenční u městského úřadu) se nezajímá, soudu se jeho aktuální pobyt vypátrat nepodařil, zjistil pouze, kde se žalovaný občasně vyskytuje – v denním centru [jméno]. Obecně lze konstatovat, že nedosažitelnost žalovaných ze strany státních orgánů je - při existenci celé řady i bezplatných poraden, poskytujících alespoň hrubé, avšak užitečné informace o možnostech právní ochrany před žalobou - jednou z významných příčin, proč posléze žalovaní čelí "neočekávanému" vymáhání již pravomocných exekučních titulů (nález Ústavního soudu ve sp. zn. I. ÚS 3923/2011 ze dne [datum]). Od novely občanského soudního řádu, provedené zákonem č. 7/2009 Sb., je adresát odpovědný za existenci adresy pro doručování a ochranu vlastních zájmů a je též povinen zajistit přijímání písemností na této adrese bez ohledu na to, zda se zde zdržuje. Je věcí adresáta, zda se pojistil proti doručování na adresu evidovanou v informačním systému evidence obyvatel tím, že uvede soudu adresu doručování, kde je pro něho bezpečné, že mu bude zásilka doručena. Soud na zákonem stanovenou adresu doručuje povinně, i kdyby mu bylo známo, že na ní k předání a převzetí listiny nemůže dojít, a byť by se dozvěděl ze sdělení některého z účastníků či jiných osob nebo ze své úřední činnosti, kde se adresát fakticky zdržuje. Adresátu lze doručit i na jinou adresu, to však nemá vliv na povinnost soudu doručovat na povinnou adresu pro doručování. Omluvitelným důvodem, pro nějž by bylo možno vyslovit neúčinnost náhradního doručení, nemůže být skutečnost, že se fyzická osoba na adrese pro doručování trvale nezdržuje (usnesení Nejvyššího soudu ve sp. zn. 32 Cdo 80/2012). 4. Po skutkové stránce soud dospěl po provedení a zhodnocení níže uvedených důkazů k následujícím závěrům. Zápisem o provedené přepravní kontrole žalobkyně prokázala, že žalovaný, identifikovaný za pomocí policisty, cestoval prostředkem hromadné přepravy osob (linka 14 tramvaje u stanice [příjmení]) a neprokázal se na výzvu jízdním dokladem. Smluvními přepravními podmínkami žalobkyně prokázala stanovení přirážky k jízdnému ve výši [částka], tarifem prokázala výši základního běžného jízdného beze slev ve výši [částka]. Právní zástupce žalobkyně doložil dopisem z [datum], že vypracoval kvalifikovanou předžalobní výzvu ve smyslu § 142a o. s. ř. a tuto zaslal (č. l. 18) do dispoziční sféry žalovaného (na adresu dle hlášenky). 5. Po právní stránce soud věc posoudil podle § 2550 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, podle § 37 odst. 4 až 6 zákona č. 266/1994 Sb., o dráhách, podle § 3, § 7, § 15, § 49 odst. 3 vyhlášky č. 175/2000 Sb., o přepravním řádu pro veřejnou drážní a silniční osobní dopravu, a podle smluvních přepravních podmínek žalobkyně, to vše ve znění účinném v době, kdy žalovaný cestoval městskou hromadnou dopravou, provozovanou žalobkyní. Žalovanému vznikla nástupem do dopravního prostředku žalobkyně povinnost uhradit jízdné a po odhalení revizorem žalobkyně dále povinnost uhradit přirážku k jízdnému. Žalobě proto soud mohl v plném rozsahu vyhovět výrokem I shora a to včetně požadovaného úroku z prodlení, který žalobkyně stanovila co do sazby v souladu s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. 6. O nákladech řízení soud rozhoduje z úřední povinnosti. V daném případě byla žalobkyně v řízení zcela úspěšná, soud tedy dle procesního výsledku sporu v souladu s § 142 odst. 1 o. s. ř. této přiznal k tíži žalovaného právo na úhradu veškerých účelně vynaložených nákladů řízení. Celková výše částky těchto nákladů pak sestává ze tří mimosmluvních odměn dle § 14b odst. 1 písm. c) bod 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, po [částka] a tří paušálních částek náhrad hotových výdajů á [částka] ve smyslu § 14b odst. 5 písm. a) vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, odpovídajících nákladům, spojeným s převzetím a přípravou věci, se zasláním kvalifikované předžalobní výzvy a s podáním žalobního návrhu. Jelikož je advokát plátcem DPH, přísluší mu tak dále navýšení, odpovídající aktuálně platné sazbě této daně ve výši 21 % z těchto všech částek. Dále je součástí náhrady hodnota zaplaceného soudního poplatku ve výši [částka]. Náhrada nákladů řízení je však dle § 149 odst. 1 o. s. ř. splatná k rukám advokáta jako celek. Důvod ke krácení nákladů soud neshledal navzdory opakujícím se návrhům mezi shodnými účastníky, neboť soud ověřil, že tyto jsou uplatňovány neprodleně tak, jak vznikají (resp. s přiměřenými odstupy cca měsíce na administrativní zpracování případu žalobkyní a posléze právním zástupcem). 7. O lhůtách k plnění soud v obou případech rozhodl dle § 160 odst. 1 věta za středníkem o. s. ř. a s přihlédnutím k poměrům žalovaného, který je zřejmě osobou bez stálého bydliště a příjmu, prodloužil základní lhůtu k plnění (fakticky se jedná o plnění ve dvou splátkách). K poskytnutí delšího odkladu nebyl shledán žádný důvod, částky jsou relativně nízké, a pokud žalovaný nemá zájem o řešení následků svého jednání, další prodlužování lhůty k plnění by již jen nedůvodně zhoršovalo postavení žalobkyně a jejího právního zástupce ve vztahu k dalším věřitelům žalovaného, který se přestal zajímat o svou doručovací (evidenční) adresu. Žalovaný ostatně již čelí první exekuci pro shodný typ závazku a v brzké budoucnosti lze očekávat i další (čelí však i jiným nalézacím řízením – sp. zn. 13 C 165/2021 pro jistinu [částka] a sp. zn. 25 C 122/2021 pro jistinu [částka]). Pokud si tedy zavčasu uvědomí, že každou takto vzniklou pohledávku náklady exekuce doslova znásobí, není vyloučeno, že nalezne motivaci k dobrovolnému splnění dluhu v soudem určené lhůtě a začne se o právní následky svého života zajímat, případně přijme konstruktivní pomoc sociálních pracovníků.