20 C 233/2020-72 — Okresní soud v Teplicích

1. V souladu s § 157 odst. 4 občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) obsahuje tento rozsudek pouze zjednodušené odůvodnění. 2. Žalobkyně se v řízení domáhala žalobním návrhem, podaným u zdejšího soudu dne [datum], jízdného [částka] a přirážky k jízdnému ve výši [částka] a úroku z prodlení do zaplacení jak ve výroku I shora, za použití prostředku hromadné přepravy osob právní předchůdkyně žalobkyně žalovaným dne [datum] bez předložení platného dokladu o zaplacení jízdného při přepravní kontrole cestujících. 3. Soud věc rozhodl postupem dle § 115a občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) bez nařízení jednání, neboť žalobkyně s takovým postupem souhlasila předem a žalovanému soud zaslal výzvu k vyjádření se k případnému souhlasu s tímto postupem a připojil doložku ve smyslu § 101 odst. 4 o. s. ř. pro případ, že zůstane pasivní. Jelikož žalovaný na výzvu ve stanovené lhůtě nereagoval, důsledkem je předpoklad jeho souhlasu s tímto postupem. Pobyt žalovaného se soudu v řízení podařilo a to zprávou probačního úředníka ze dne [datum], avšak ani na této adrese (blok 524, [obec a číslo], [obec], u matky [jméno] [celé jméno žalovaného], ani tam se však obálku nepodařilo vhodit do schránky. Pro vyslovení místní nepříslušnosti nebyl shledán důvod, neboť zde údajně bydlí až od září 2020. Obecně lze konstatovat, že nedosažitelnost žalovaných ze strany státních orgánů je – při existenci celé řady i bezplatných poraden, poskytujících alespoň hrubé, avšak užitečné informace o možnostech právní ochrany před žalobou - jednou z významných příčin, proč posléze žalovaní čelí "neočekávanému" vymáhání již pravomocných exekučních titulů (nález Ústavního soudu ve sp. zn. I. ÚS 3923/2011 ze dne [datum]). 4. Po skutkové stránce soud dospěl po provedení a zhodnocení níže uvedených důkazů k následujícím závěrům. Zápisem o provedené přepravní kontrole žalobkyně prokázala, že žalovaný, identifikovaný svým občanským průkazem [číslo] (s výhradou správnosti některých obtížně čitelných číslic) postupně cestoval prostředkem hromadné přepravy osob (linka 2) a neprokázal se na výzvu jízdním dokladem. Uvedl adresu svého trvalého bydliště. Smluvními přepravními podmínkami žalobkyně prokázala stanovení přirážky k jízdnému ve výši [částka], tarifem prokázala výši základního běžného jízdného beze slev ve výši [částka]. Právní zástupce žalobkyně doložil dopisem ze dne 46 p. v., že vypracoval předžalobní výzvu ve smyslu § 142a o. s. ř. a tuto zaslal (č. l. 47) do dispoziční sféry žalovaného, požadoval však zaplacení [částka] bez uvedení skladby této částky. Postoupení pohledávky na žalobkyni (od [anonymizována tři slova] [obec] a [právnická osoba], přes [právnická osoba], a [právnická osoba]) bylo prokázáno již oznámením původního věřitele ze dne [datum] (č. l. 46). 5. Po právní stránce soud věc posoudil podle § 2550 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, podle § 37 odst. 4 až 6 zákona č. 266/1994 Sb., o dráhách, podle § 3, § 7, § 15, § 49 odst. 3 vyhlášky č. 175/2000 Sb., o přepravním řádu pro veřejnou drážní a silniční osobní dopravu, a podle smluvních přepravních podmínek žalobkyně, to vše ve znění účinném v době, kdy žalovaný cestoval městskou hromadnou dopravou, provozovanou právní předchůdkyní žalobkyně. Žalovanému vznikla nástupem do dopravního prostředku přepravce povinnost uhradit jízdné a po odhalení revizorem přepravce dále povinnost uhradit přirážku k jízdnému. Žalobě proto soud mohl v plném rozsahu vyhovět výrokem I shora a to včetně požadovaného úroku z prodlení, který žalobkyně stanovila co do sazby v souladu s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. 6. O nákladech řízení soud rozhoduje z úřední povinnosti. V daném případě byla žalobkyně v řízení zcela úspěšná, soud tedy dle procesního výsledku sporu v souladu s § 142 odst. 1 o. s. ř. této přiznal k tíži žalovaného právo na úhradu veškerých účelně vynaložených nákladů řízení. Celková výše částky těchto nákladů pak sestává ze dvou mimosmluvních odměn dle § 14b odst. 1 písm. c) bod 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, po [částka] a dvou paušálních částek náhrad hotových výdajů á [částka] ve smyslu § 14b odst. 5 písm. a) vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, odpovídajících nákladům, spojeným s převzetím a přípravou věci a s podáním žalobního návrhu. Jelikož je advokát plátcem DPH, přísluší mu tak dále navýšení, odpovídající aktuálně platné sazbě této daně ve výši 21 % z těchto všech částek. Dále je součástí náhrady hodnota zaplaceného soudního poplatku ve výši [částka]. Náhrada nákladů řízení je však dle § 149 odst. 1 o. s. ř. splatná k rukám advokáta jako celek. Za zaslání předžalobní výzvy soud náhradu nepřiznal, neboť nikdo není povinen plnit na základě výzvy, kterou je vymáhán téměř dvojnásobek toho, jaký měl činit původní dluh a nesplnění takové výzvy nelze sankcionovat. Na přiznání zbytku náhrady to však ve smyslu § 142a o. s. ř. vliv nemělo, neboť žalovaný pohledávku neuhradil ani po doručení návrhu soudem a řízení tak proběhnout muselo. 7. O lhůtách k plnění soud v obou případech rozhodl dle § 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř., neboť dle přehledu všech řízení žalovaného je zřejmé, že žalovaný je jednak korespondenčně nedosažitelný a o své splatné pohledávky se dlouhodobě nezajímá. Není tak důvod zhoršovat pořadí žalobkyně vůči ostatním (četným) věřitelům žalovaného (historicky jen exekucí již bylo proti žalovanému zdejším soudem nařízeno 14).