20 C 253/2020-37 — Okresní soud v Teplicích

1. V souladu s § 157 odst. 4 občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) obsahuje tento rozsudek pouze zjednodušené odůvodnění. 2. Žalobkyně se v řízení domáhala žalobním návrhem, podaným u zdejšího soudu dne [datum], zaplacení dlužného pojistného ze smlouvy [číslo] ze dne [datum] v rozsahu [částka] s úrokem z prodlení jak ve výroku I shora za období trvání pojištění od [datum] do [datum], kdy pojištění výpovědí pojistníka zaniklo, přičemž dále požaduje poplatek ve výši [částka], který představuje poplatek za odeslání upomínky. Soud věc rozhodl postupem dle § 115a občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) bez nařízení jednání, neboť žalobkyně s takovým postupem souhlasila předem a žalovanému soud zaslal výzvu k vyjádření se k případnému souhlasu s tímto postupem a připojil doložku ve smyslu § 101 odst. 4 o. s. ř. pro případ, že zůstane pasivní. Jelikož žalovaný na výzvu ve stanovené lhůtě nereagoval, důsledkem je předpoklad jeho souhlasu s tímto postupem. Žalovaný v řízení zůstal pasivní, soudu byla známa toliko evidenční adresa, kde však písemnosti nepřebíral. Soud nicméně žalovaného (ač k tomu nebyl povinen) kontaktoval na emailové adrese dle smlouvy a žalovaný označil shora uvedenou kontaktní adresu, kde má označenou domovní schránku (písemnost mu tam byla po marném uplynutí úložní doby dne [datum] vhozena). Obecně lze konstatovat, že nedosažitelnost žalovaných ze strany státních orgánů je - při existenci celé řady i bezplatných poraden, poskytujících alespoň hrubé, avšak užitečné informace o možnostech právní ochrany před žalobou - jednou z významných příčin, proč posléze žalovaní čelí "neočekávanému" vymáhání již pravomocných exekučních titulů (nález Ústavního soudu ve sp. zn. I. ÚS 3923/2011 ze dne [datum]). 3. Po skutkové stránce soud dospěl po provedení a zhodnocení níže uvedených důkazů k následujícím závěrům. Pojistnou smlouvou č. l. 14 žalobkyně prokázala povinnost žalovaného hradit z pojištění vozidla [anonymizována čtyři slova], [registrační značka] [číslo] od [datum] na dobu neurčitou ve smyslu zákona č. 168/1999 Sb. [částka], splatných ročně, poplatek [částka] není upraven ve smlouvě samotné. Byla doložena upomínka ze dne [datum] a podací arch o jejím odeslání na adresu dle smlouvy, bylo doloženo oznámení o zániku pojistné smlouvy (č. l. 21) ke dni [datum] pro neplacení pojistného, právní zástupce žalobkyně doložil dopisem (č. l. 22) vypracování i zaslání (č. l. 24) kvalifikované předžalobní výzvy ve smyslu § 142a o. s. ř. do dispoziční sféry žalovaného (na shodnou adresu dle smlouvy). 4. Po právní stránce soud uplatněný nárok posoudil následujícím způsobem. Účastníci platně sjednali spotřebitelský závazek z pojištění ve smyslu zákona č. 168/1999 Sb., pojištění odpovědnosti z provozu motorového vozidla (tzv. povinné ručení), na které se podpůrně užijí ustanovení občanského zákoníku ke škodovému pojištění, z něhož měla žalovaná povinnost plnit sjednané pojistné. Soud vychází ohledně údajů o výši nesplněného závazku ze skutkových tvrzení žalobního návrhu, neboť břemeno tvrzení a dokazování k případnému opaku v řízení tížilo procesně pasivního žalovaného. Soud bere za notorietu i výroční navýšení pojistného, k němuž není třeba činit samostatné dokazování, neboť je obvyklé. V rozsahu pojistného soud mohl žalobě vyhovět v plném rozsahu, žalobkyně by měla nárok i na částku vyšší, pokud by ji požadovala (§ 13 odst. 2 zákona č. 168/1999 Sb.), stejně tak i požadovaného úroku z prodlení ve smyslu § 1970 občanského zákoníku, když použitá sazba je v souladu s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. a počátek prodlení odpovídá splatnosti pojistného. 5. Pokud se však týká částky [částka], soud žalobu výrokem II shora zamítnul, neboť takový poplatek nebyl sjednán v textu samotné pojistné smlouvy, ačkoliv tomu nic nebránilo a žalobkyně může situaci předčasného ukončení platební smlouvy či neuhrazení pojistného (což je ve většině pojistných vztahů prakticky jediná podstatná povinnost pojištěnce, pokud nenastane pojistná událost) pravidelně předvídat a tomu uzpůsobit obsahovou stránku pojistné smlouvy. V této souvislosti i nadále platí závěry, vyjádřené v nálezu Ústavního soudu ve sp. zn. I. ÚS 3512/11, dle jehož odůvodnění je absolutně neplatné ujednání ohledně povinnosti, která je sjednána toliko v rámci obecných obchodních podmínek, k nimž žalovaný nepřipojuje svůj podpis, a jako běžný spotřebitel očekává, že ujednání obsahují toliko technické smluvní klauzule, nikoliv podstatnou platební povinnost, resp. v případě sazebníku není zajištěno ani to, že s ním byl žalovaný při kontraktaci seznámen. Dále je třeba přihlédnout k odůvodnění (a právní větě) rozsudku Nejvyššího soudu ve sp. zn. 32 Cdo 3530/2016 ze dne 19. 6. 2018, dle kterého je uvádění takových smluvních povinností v navazujících dokumentech nepřípustnou překážkou pro to, aby se s povinnostmi spotřebitel mohl seznámit. 6. O nákladech řízení soud rozhoduje z úřední povinnosti. V daném případě byla žalobkyně v řízení z větší části (90 % při kapitalizaci příslušenství ke dni vyhlášení rozsudku) úspěšná, soud tedy dle procesního výsledku sporu v souladu s § 142 odst. 2 o. s. ř. této přiznal k tíži žalovaného právo na úhradu poměrné části (80 %) účelně vynaložených nákladů řízení. Celková výše částky těchto nákladů pak sestává ze tří mimosmluvních odměn dle § 14b odst. 1 písm. c) bod 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, po [částka] a tří paušálních částek náhrad hotových výdajů á [částka] ve smyslu § 14b odst. 5 písm. a) vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, odpovídajících nákladům, spojeným s převzetím a přípravou věci, se zasláním kvalifikované předžalobní výzvy a s podáním žalobního návrhu. Jelikož je advokát plátcem DPH, přísluší mu tak dále navýšení, odpovídající aktuálně platné sazbě této daně ve výši 21 % z těchto všech částek. Dále je součástí náhrady hodnota zaplaceného soudního poplatku ve výši [částka]. Náhrada nákladů řízení je však dle § 149 odst. 1 o. s. ř. splatná k rukám advokáta jako celek. 7. O lhůtách k plnění soud v obou případech rozhodl dle § 160 odst. 1 věta za středníkem o. s. ř., byť se jedná o marginální plněn, základní třídenní lhůta je však přesto neprakticky krátká, žalobkyni ani právního zástupce ekonomicky neohrozí, trvá nouzový stav na území celého státu a žalovaný je pravděpodobně předlužen. Proto soud z důvodu patřičné ochrany žalovaného přiměřeně navýšil lhůty k plnění, aby měl reálnou příležitost případně pohledávku uhradit před podáním důvodného návrhu na nařízení výkonu rozhodnutí nebo exekuce, dřívějšího plnění by žalobkyně beztak zřejmě nedosáhla.