20 C 255/2021-28 — Okresní soud v Teplicích

1. Žalobkyně se v řízení domáhala žalobním návrhem, podaným u zdejšího soudu dne [datum], zaplacení shora ve výroku I uvedeného plnění z titulu dlužného nájemného a úhrad záloh na plnění, spojená s užíváním bytu, a to nájemního bytu žalobkyně [číslo] (3+1 v 6. podlaží na adrese trvalého pobytu žalovaného) za období června až prosince 2020 (7x [částka]) a ledna až března 2021 (3x [částka]), dále nedoplatku z vyúčtování služeb spojených s užíváním tohoto bytu za rok 2019 v částce [částka], s úrokem z prodlení jak ve výroku I shora. Soud již ve věcech žalovaného rozhodoval v řízeních sp. zn. 20 C 31/2020 (vyklizení tohoto bytu vyhověním s právní mocí v dubnu 2021) a 20 C 82/2020 (analogická plnění za předchozí období, než v nyní projednávané věci). 2. Soud věc rozhodl postupem dle § 115a občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) bez nařízení jednání, neboť žalobkyně s takovým postupem souhlasila výslovně (č. l. 21 p. v.) a žalovanému soud zaslal výzvu k vyjádření se k případnému souhlasu s tímto postupem a připojil doložku ve smyslu § 101 odst. 4 o. s. ř. pro případ, že zůstane pasivní. Jelikož žalovaný na výzvu ve stanovené lhůtě nereagoval, důsledkem je předpoklad jeho souhlasu s tímto postupem. Žalovaný v řízení zůstal pasivní, nevyjádřil se, návrh byl doručován na jeho trvalé bydliště (předmětný byt). Od novely občanského soudního řádu, provedené zákonem č. 7/2009 Sb., je adresát odpovědný za existenci adresy pro doručování a ochranu vlastních zájmů a je též povinen zajistit přijímání písemností na této adrese bez ohledu na to, zda se zde zdržuje. Je věcí adresáta, zda se pojistil proti doručování na adresu evidovanou v informačním systému evidence obyvatel tím, že uvede soudu adresu doručování, kde je pro něho bezpečné, že mu bude zásilka doručena. Soud na zákonem stanovenou adresu doručuje povinně, i kdyby mu bylo známo, že na ní k předání a převzetí listiny nemůže dojít, a byť by se dozvěděl ze sdělení některého z účastníků či jiných osob nebo ze své úřední činnosti, kde se adresát fakticky zdržuje. Adresátu lze doručit i na jinou adresu, to však nemá vliv na povinnost soudu doručovat na povinnou adresu pro doručování. Omluvitelným důvodem, pro nějž by bylo možno vyslovit neúčinnost náhradního doručení, nemůže být skutečnost, že se fyzická osoba na adrese pro doručování trvale nezdržuje (usnesení Nejvyššího soudu ve sp. zn. 32 Cdo 80/2012). Obecně lze konstatovat, že nedosažitelnost žalovaných ze strany státních orgánů je - při existenci celé řady i bezplatných poraden, poskytujících alespoň hrubé, avšak užitečné informace o možnostech právní ochrany před žalobou - jednou z významných příčin, proč posléze žalovaní čelí "neočekávanému" vymáhání již pravomocných exekučních titulů (nález Ústavního soudu ve sp. zn. I. ÚS 3923/2011 ze dne [datum]). Teprve dnešního dne soud z řízení sp. zn. 4 T 171/2021 zjistil, že žalovaný uplatnil adresu pro doručování (ovšem pro účely konkrétního trestního řízení vůči Policii ČR, čímž soud v tomto řízení není vázán) v [obec], žalovaný však již má pro účel vyhlášení rozsudku doručeno a důvod pro vyslovení místní nepříslušnosti soud rovněž neshledává, neboť ověření takové adresy (jedná se pravděpodobně o již několik měsíců starý údaj) a zjištění doby počátku jejího užívání a charakteru pobytu žalovaného v tomto místě, by si vyžádalo další podrobná šetření, která by řízení nedůvodně prodlužovala. 3. Po skutkové stránce soud dospěl po provedení a zhodnocení níže uvedených důkazů k následujícím závěrům. Nájemní smlouvou č. l. 12 ze dne [datum] žalobkyně prokázala, že žalovaný je nájemcem předmětného družstevního bytu od [datum] na dobu určitou do [datum], s předpisem nájemného, plateb do fondů a zálohových plateb celkem ve výši [částka]. Předpisem č. l. 14 a 14 p. v. žalobkyně prokázala tutéž výši nájemného a zálohových plateb pro roky 2020 i 2021. Vyúčtováním služeb č. l. 13, spojených s užíváním tohoto bytu za rok 2019, byl zjištěn nedoplatek ve výši [částka], splatný [datum]. Výpisem za rok 2020 (č. l. 22) byl prokázán nedoplatek [částka], kterého se však žalobkyně v tomto řízení nedomáhá (soud si vyúčtování vyžádal, aby byl prokázán nárok na částky záloh, když lhůta k jejich řádnému vyúčtování uplynula po zahájení tohoto řízení). Výpisem salda č. l. 15 žalobkyně prokázala způsob, jakým vypočetla dlužné závazky žalovaného. Právní zástupkyně žalobkyně prokázala vypracování (č. l. 16) i zaslání (č. l. 17) kvalifikované předžalobní výzvy ve smyslu § 142a o. s. ř. do dispoziční sféry žalovaného (v únoru 2021). Vyúčtováními služeb za oba roky žalobkyně prokázala, že má nárok nejméně na zálohy za služby, spojené s užíváním předmětného bytu, jak byly požadovány v žalobním návrhu, neboť v těchto letech by i při řádné úhradě všech záloh vznikl nedoplatek. Dle přehledu všech věcí žalovaného u zdejšího soudu je tento dramaticky a dlouhodobě předlužen. 4. Po právní stránce soud uplatněný nárok posoudil následujícím způsobem. Žalobkyně prokázala platně sjednanou nájemní smlouvu ve smyslu § 2201 a násl. občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. (zejm. § [číslo] a násl.), z níž žalovanému svědčila povinnost hradit za rok 2020 i 2021 měsíčně [částka], žalobkyni pak povinnost zálohy za služby vyúčtovat do [datum], resp. [datum], což v obou případech učinila a prokázala, že má nárok na plnění, původní zálohy za rok 2020 dokonce převyšující (původní žalobní návrh však již nezměnila, z pohledu žalovaného lze tak očekávat navazující řízení v budoucnu). Soud vychází ohledně údajů o výši nesplněného závazku a uhrazených zohledněných plateb ze skutkových tvrzení žalobního návrhu, neboť břemeno tvrzení a dokazování k případnému opaku v řízení tížilo procesně pasivního žalovaného. Soud tak shledal žalobu důvodnou v celém rozsahu a mohl výrokem I vyhovět, včetně požadovaného úroku z prodlení ve smyslu § 1970 tamtéž, když počátek prodlení žalobkyně stanovila korektně od splatnosti jednotlivých předpisů, a výše úroku odpovídá nařízení vlády č. 351/2013 Sb. 5. O nákladech řízení soud rozhoduje z úřední povinnosti. V daném případě byla žalobkyně v řízení zcela úspěšná, soud tedy dle procesního výsledku sporu v souladu s § 142 odst. 1 o. s. ř. této přiznal k tíži žalovaného právo na úhradu veškerých účelně vynaložených nákladů řízení. Celková výše těchto nákladů pak sestává ze čtyř mimosmluvních odměn dle § 7 bod 5 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, po [částka] a čtyř paušálních částek náhrad hotových výdajů á [částka] ve smyslu § 13 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, odpovídajících nákladům, spojeným s převzetím a přípravou věci, s vypracováním a zasláním kvalifikované předžalobní výzvy, s podáním žalobního návrhu a s doplněním žaloby (nikoliv neúčelného - v důsledku uplynutí lhůty ve smyslu § 7 zákona č. 67/2013 Sb. až po podání žaloby k soudu). Jelikož je advokát plátcem DPH, přísluší mu tak dále navýšení, odpovídající aktuálně platné sazbě této daně ve výši 21 % z těchto všech částek. Dále je součástí náhrady hodnota zaplaceného soudního poplatku ve výši [částka]. Náhrada nákladů řízení je však dle § 149 odst. 1 o. s. ř. splatná k rukám advokáta jako celek. 6. O lhůtách k plnění soud v obou případech rozhodl dle § 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř., základní pariční lhůtu tedy nijak neprodlužoval, neboť žalovaný je předlužen, ničeho se nedomáhal a prodlužováním lhůty k plnění, které jednorázově zjevně převyšuje dlouhodobé ekonomické možnosti žalovaného, by byla žalobkyně (a právní zástupkyně) nedůvodně poškozována ve vztahu k pořadí ostatních věřitelů žalovaného.