20 C 260/2021-64 — Okresní soud v Teplicích

1. Žalobkyně se v řízení domáhala žalobním návrhem, podaným u zdejšího soudu dne [datum], zaplacení [částka] s úrokem z prodlení jednak v zákonné výši (8,25 % ročně z [částka] od [datum] do zaplacení), jednak ve smluvní výši 0,1 % denně (z částky [částka] od [datum] do zaplacení) a to dle smlouvy o spotřebitelském úvěru ze dne [datum] [číslo] dle které žalovaný čerpal jistinu [částka] ([částka] bylo převedeno na úhradu poplatku, [částka] na úhradu předchozího závazku žalovaného [číslo] ze dne [datum] a [částka] mělo být převedeno na účet žalovaného). Žalované plnění sestávalo z jistiny [částka], úroků [částka] (před započtením přeplatku [částka]), poplatku za inkasní službu [částka], poplatků za službu podpora (odklad, nemoc a práce) 3x [částka], nákladů upomínání [částka] a [částka], smluvní pokuty za prodlení [částka], smluvních úroků za prodlení inkasní služby [částka] a smluvní pokuty [částka]. K povinnosti zkoumat úvěruschopnost konkrétní tvrzení neuvedla, soud ji proto vyzval k doplnění skutkových tvrzení, neobdržel však žádné doplňující podání, k jednání se žalobkyně bez omluvy nedostavila. 2. Jelikož žalobkyně nesouhlasila s rozhodnutím bez nařízení jednání (č. l. 6 p. v., 12), soud nařídil jednání, žalovaného k němu předvolal na adresu trvalého bydliště (jinou adresu ani pátráním u zaměstnavatele nezjistil), bylo mu doručeno náhradním způsobem (a na dané adrese doručovatel ani nenalezl označenou schránku pro následný vhoz). K jednání se však nedostavil žádný z účastníků, soud projednal věc v jejich nepřítomnosti. 3. [příjmení] další věcné body žalobního návrhu soud poučil žalobkyni o povinnosti zkoumat úvěruschopnost spotřebitele před poskytnutím úvěru s odkazem na § 87 odst. 1 věta první zákona č. 257/2016 Sb. s přihlédnutím k odůvodnění rozsudku Soudního dvora EU ve sp. zn. C [číslo], k rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018 ve sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 a k nálezu Ústavního soudu ze dne [datum] ve sp. zn. III. ÚS 4129/18. Soud žalobkyni výslovně upozornil, že následkem dle odkazovaného ustanovení je dle právního názoru soudu absolutní neplatnost závazku od počátku, kterou soud zkoumá z úřední povinnosti a že tuto povinnost bude soud z důvodu ekonomie soudního řízení zkoumat přednostně. V této souvislosti soud odkázal na obsah dotazníku k posouzení bonity žadatele a dále na skutečnost, že předmětným úvěrem byl refinancován jiný předchozí závazek žalovaného, o kterém nebylo soudu doposud sděleno ničeho. K posouzení úvěruschopnosti bylo v daném případě nezbytné prokázat i obsah takového předchozího závazku, údaje získané z předchozího posouzení úvěruschopnosti a průběh jeho splácení. 4. Po skutkové stránce soud dospěl po provedení a zhodnocení níže uvedených důkazů k následujícím závěrům. Součástí smlouvy bez číslování listů je (pravděpodobně) 7 příloh: poučení o RPSN, informační formulář, tabulku umoření splátkami, smlouvu o inkasní službě, vyplněný dotazník k posouzení bonity žadatele, smlouvu o zřízení doplňkové služby podpora a souhlas se zpracováním osobních údajů. Smlouva není opatřena podpisem, pouze na úvodní straně je„ autorizační doložka“ prostřednictvím sdělení skrze IP adresu a SMS kód z tel. [tel. číslo]. Soud žalobkyni před jednáním poučil, že postrádá skutková tvrzení ke způsobu kontraktace, neboť z takto předložených důkazů nelze spolehlivě dovodit, v jaké podobě se žalovaný s obsahem závazku seznámil, a tedy v jaké podobě jej sjednal. To je podstatné již s ohledem na neobvyklou skladbu příloh smlouvy, ze kterých mají vyplývat podstatné navazující závazky (s podstatnými platebními povinnostmi). S ohledem na ekonomii soudního řízení se soud blíže nezabývá ani nesrozumitelností některých skutkových tvrzení (zejm. tvrzené náklady s komunikací v API rozhraní poté, co za zřízení souhlasu s inkasem odpovídá sám dlužník). Pokud se týká dotazníku k posouzení bonity žalovaného, soud konstatuje, že žalovaný deklaroval, že je vyučen, rozveden, bezdětný, bez nemovitého majetku, pracuje v dělnické profesi u [právnická osoba], s měsíčním příjmem 21 tis. Kč. Jako doručovací adresu uvedl provozovnu [anonymizováno] v [příjmení] ulici (z předchozí úřední činnosti je soudu známo, že je zde prodejna [anonymizována tři slova]), což nerespektovaly jak obě upomínky č. l. 42 až 45, tak ani zesplatňující dopis a předžalobní upomínky, neboť tyto všechny byly adresovány bez uvedení dovětku názvu obchodu a ani z přiložených podacích lístků se shodnými adresami tak nelze presumovat jejich dodání do dispoziční sféry žalovaného (který na dané adrese pravděpodobně nemá schránku označenou svým jménem). Žalovaný i v současnosti pracuje jako dělník pro [právnická osoba], jeho možný vztah k prodejně v [příjmení] ulici je tak přinejmenším nezvyklý (naznačuje spíše neobjasněný podíl na závazku ze strany třetí osoby). Měsíční náklady žalovaného jsou vyjádřeny měsíční částkou [částka] na spotřebu a [částka] na bydlení. Dále je uveden„ přehled závazků – pravidelné“, kde je uvedeno„ [anonymizováno] [částka]“ a„ sportovní sázky – [částka]“ a„ přehled závazků – jednorázové“, kde je (v příslušném sloupci) uvedeno„ [anonymizována dvě slova] [částka] a [právnická osoba], [částka]“. Není zde uvedeno nic ohledně předchozího závazku u žalobkyně [číslo] ze dne [datum], na který mělo být určeno [částka]. Pokud je v tomto dokumentu dále uvedeno, že žalovanému měsíčně zůstává [částka] a je proto„ úvěrovatelný z 19,40 %“, soudu není zřejmý postup takové kalkulace na základě výše uvedených důvodů. Dalším obsahem smlouvy se tak již soud pro nadbytečnost skutkově nezabývá. Podstatné pro vypořádání nároku (alespoň coby vrácení poskytnuté jistiny) byly detaily bezhotovostních převodů č. l. 37 až 39. Zde soud shledal, že tvrzená platba [částka], která měla dle žaloby představovat přeplatek, který byl ve prospěch žalovaného odečítán od uplatněného plnění, byla poslána na účet č. [bankovní účet], který dle těchto výpisů (i dle záhlaví smlouvy) má patřit žalovanému. To je však v přímém rozporu s výpisem, který má dokladovat převod částky [částka] žalovanému, neboť je zasílán rovněž z účtu č. [bankovní účet] na účet č. [bankovní účet]. Z toho je zřejmé, že těmto výpisům nemůže soud důvěřovat, neboť si zjevně vzájemně odporují (neodpovídají zaslání plateb opačným směrem), resp. není z nich patrné, kam která částka putovala. Pochybnosti nevyvrací ani printscreen č. l. 41, neboť není zřejmé, z jakého zařízení a jakou osobou byl vyhotoven, ostatně částka povolení inkasa [částka] napovídá, že soudu nebylo o závazkových vztazích účastníků sděleno vše. Ohledně částky [částka] dle č. l. 39 pak platí, že se mělo jednat o úhradu na předchozí závazek žalovaného, ohledně kterého byla žalobkyně před jednáním poučena (a při jednání by byla poučena opětovně, pokud by se k němu dostavila), že soudu je třeba důvod (podklad) této transakce rovněž samostatně prokázat., má-li tížit majetkovou sféru žalovaného, což platí o to více, čím méně může soud důvěřovat ostatním výpisům a údajům ve smlouvě (viz nezvyklá kontaktní adresa žalovaného). Obsah dalších listinných důkazů již nebyl pro rozhodnutí ve věci samé podstatný. 5. Po právní stránce soud uplatněný nárok posoudil následujícím způsobem. Žalovaný a žalobkyně spolu usilovali o sjednání závazku spotřebitelského úvěru ve smyslu § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník. Dotazník k posouzení úvěruschopnosti žalovaného je sice součástí smlouvy, (neprokázaná) platnost smlouvy však nemá pro posouzení obsahu tohoto dotazníku význam a soud tyto údaje posuzuje samostatně. 6. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, platí, že poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle odst. 2 tamtéž platí, že poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Podle § 87 odst. 1 tamtéž platí, že poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebit