20 C 265/2020-29 — Okresní soud v Teplicích

1. Žalobkyně se v řízení domáhala žalobním návrhem, podaným u zdejšího soudu dne [datum], zaplacení ve výroku I a II shora uvedeného plnění z titulu úvěrové smlouvy ze dne [datum] s jistinou [částka] a kapitalizovaným úrokem [částka], když žalovaná uhradila toliko [částka] a tyto byly započteny na úrok. 2. Soud k projednání věci nařídil jednání. Ačkoliv žalovaná převzala předvolání na adrese svého trvalého bydliště do vlastních rukou, k jednání se bez omluvy nedostavila. Žalobkyně se z jednání omluvila, o odročení nežádala. Soud věc projednal v nepřítomnosti obou účastníků. 3. Po skutkové stránce soud dospěl po provedení a zhodnocení níže uvedených důkazů k následujícím závěrům. Smlouvou ze dne [datum] na č. l. 10 a letákem č. l. 11 žalobkyně prokázala, že se žalovaná zavázala po načerpání jistiny [částka] tuto splácet 60x po [částka] týdně, přičemž úroková sazba činí 66 % ročně, současně je uvedeno, že úrok tvoří [částka], poplatek za zpracování a doručení úvěru [částka] a poplatek za hotovostní inkaso [částka]. Evidenční kartou klienta č. l. 12 prokázala, že zkoumala schopnost žalované úvěr splácet a tato prohlásila, že její příjem převyšuje povinné výdaje o 15 [anonymizováno] tis. Kč měsíčně, u žalobkyně má již dva jiné úvěry, u jiných společností žádné (ani jiné další výdaje). Deklarovala nájemní bydlení, základní vzdělání, absenci automobilu a nemovitého majetku, mateřskou dovolenou, práci mimo hlavní pracovní poměr, dělnickou profesi u agentury práce, nijak nespecifikovaný další příjem domácnosti [částka] čistého měsíčně a příjem i z„ přídavků“ ve výši [částka] měsíčně. Na počet dětí se formulář nedotazuje. Úvěrovou historií žalobkyně prokázala jednotlivé splátky na úvěr. Žalobkyně doložila dopisem (č. l. 15) vypracování i zaslání (č. l. 16) předžalobní výzvy ve smyslu § 142a o. s. ř. na adresu trvalého bydliště žalované (která však nebyla označena jako adresa doručovací, které konkuruje adresa výběru a doručovací adresa není výslovně vyznačena). Historií úvěru žalobkyně prokázala, že jí bylo uhrazeno toliko [částka], ovšem první splátka byla splatná v „ nultém“ týdnu, kdy mělo být uhrazeno [částka] a na jistině tak bylo ve skutečnosti poskytnuto toliko [částka]. Přehledem všech řízení žalované u zdejšího soudu bylo prokázáno, že v říjnu 2015, březnu 2016 a srpnu 2016 byly proti žalované zdejším soudem povoleny exekuce pod sp. zn. 69 EXE 3448/2015, 69 EXE 898/2016 a 69 EXE 2402/2016 pro jistiny ve výši [částka], [částka] a [částka] (pozdějším 6 exekucím pro souhrn jistin 139 tis. Kč soud nepřihlíží, neboť o nich žalobkyně nemohla v době schvalování úvěru vědět). Podle usnesení zdejšího opatrovnického soudu (č. l. 24) je žalovaná matkou 4 nezletilých dětí ([číslo], [rok], [rok] a [rok]). 4. Po právní stránce soud uplatněný nárok posoudil následujícím způsobem. Žalovaná a právní předchůdkyně žalobkyně spolu usilovaly o sjednání závazku ze smlouvy o úvěru ve smyslu § 2395 a násl. občanského zákoníku č. 89/2012 Sb., ve znění platném a účinném ke dni sjednání smlouvy, s charakterem spotřebitelského závazku., z něhož žalobkyně poskytnutím úvěrové jistiny plnila, žalovaná však nesplacením sjednaného plnění nikoliv. Soud vychází ohledně údajů o výši nesplněného závazku ze skutkových tvrzení žalobního návrhu, neboť břemeno tvrzení a dokazování k případnému opaku v řízení tížilo procesně pasivní žalovanou a ta v řízení ničeho netvrdila a průběh řízení jí byl zřejmě lhostejný. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. platí, že poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Soud dovozuje (a to ve shodě s rozsudkem Soudního dvora EU pod zn. C [číslo]), že splnění této povinnosti je třeba z úřední povinnosti, neboť jde o důvod absolutní neplatnosti a to i po zrušení zákona č. 145/2010 Sb. s účinností ke dni [datum]. Podle § 580 odst. 1 o. z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku k nemožnému. 5. Pokud se týká zjištění řízení žalované u zdejšího soudu, jedná se o elementární činnost soudu, spojenou i se snahou o řádné doručení návrhu, k čemuž je nezbytné zkoumat i kontaktní údaje z jiných, předchozích řízení, kterými již soud disponuje. Údaj o předchozích exekucích žalovaného tak vyplynul přímo ze spisu a takový postup zcela jistě nelze považovat za přehnanou iniciativu soudu v občanském soudním řízení sporném, nota bene při povinnosti soudu zkoumat platnost spotřebitelského závazku z úřední povinnosti. [příjmení] aktivitu soud přitom nečinil. V projednávaném případě žalobkyně pouze tvrdí, ale neprokazuje, zda a jakým jiným způsobem (než získáním vyplněného dotazníku od spotřebitele) zkoumala schopnost spotřebitele úvěr splácet, pouze odkazuje na ověření dokumentů (pracovní smlouva, občanský průkaz, 3 výpisy z účtu, SIPO, 3 výplatní pásky, výměr dávky a nájemní smlouva). Soud nicméně žalobkyni k prokázání této skutečnosti nevyzýval, s ohledem na zjištění soudu by to bylo nadbytečné. Není přitom rozhodný vlastní interní postup (metodika, vzorec či algoritmus) právní předchůdkyně žalobkyně k posouzení bonity klienta, neboť ten představuje její vlastní, interní vodítko, kterak má interpretovat typové informace ve vztahu k posuzované schopnosti klienta splácet, pro soud však taková metodika není závazná a rozhodná. Dle názoru soudu by však měl být dotaz do Centrální evidence exekucí (dále jen„ [příjmení]“) učiněn. Ostatně žalobkyně účtuje poplatek za sjednání smlouvy, náklady takového (zpoplatněného) dotazu by tedy bylo možno hradit samotnými dlužníky. Zejména v projednávaném případě spotřebitelského úvěru s týdenní splatností (který kontrastuje s tím, že legitimní příjem dlužníků je zpravidla vyplácen měsíčně), nájemním bydlením, základním vzděláním, prací přes pracovní agenturu, pochybnými údaji o příjmech domácnosti (práce mimo pracovní poměr spojená s mateřskou dovolenou a zároveň přídavky - když takto měl příjem domácnosti činit již [částka]) tedy právní předchůdkyně žalobkyně měla standardně přistupovat k dalším způsobům ověření bonity žalované. Nadto soud blíže nemůže posoudit ani fakt, že žalovaná již měla mít u téže společnosti dva předchozí závazky (aniž by bylo specifikováno, zda jsou již uhrazeny či nikoliv). Na počet dětí ani na případné exekuce se formulář nedotazuje vůbec. Soud nemůže hodnotit výstup z jiných databází, které jsou pro tento účel vhodné a věřiteli přístupné (BRKI, NRKI, [příjmení]), neboť jejich tehdejší výpisy žalobkyně nepředkládá. Informace z registrů typu BRKI, NRKI či [příjmení], s nimiž měla právní předchůdkyně žalobkyně také možnost pracovat, nepochybně pokrývají velkou oblast ekonomického počínání dlužníků, údaj z [příjmení] je však v tomto ohledu nepominutelný, neboť případná probíhající exekuce naznačuje nejen špatnou platební morálku, ale rovněž celkovou nesolventnost povinného, který nehradí závazek i za cenu značného navýšení dodatečných nákladů (což platí tím více, oč je vymáhaná jistina nižší). Nadto je údaj z [příjmení] oproti databázím soukromoprávních subjektů obdařen limitně vysokou mírou spolehlivosti tam obsažených údajů. A to evidovaných zpravidla podstatně dříve, než dlužník vůbec začne figurovat v insolvenčním rejstříku, přístup do kterého je bezplatný. Případná exekuce přitom může pocházet od jakéhokoliv věřitele - oprávněného, tedy např. i sousedské půjčky, což představuje podstatně širší pole záběru, nežli jiné zmiňované databáze. 6. Z těchto důvodů soud považuje dotaz do [příjmení] za naprosté minimum úsilí, mimo ojedinělé případy, kdy se ověření zdá nadbytečné (což však zjevně není projednávaný případ). Žalobkyni ani nelze klást k tíži záznamy o pozdějších řízeních žalované jen u zdejšího soudu, či záznamy, k nimž nemá legitimní přístup (výkon rozhodnutí). Z úřední činnosti zdejšího soudu je však zřejmé, že žalovaná v době sjednávání závazku již nejméně jedné exekuci (69 EXE 2402/2016) prokazatelně čelila (u starších dvou exekucí lze mít bez dalšího prověřování pochybnosti, zda již nebyly uhrazeny, soud okolnost prvního zápisu a výmazu z [příjmení] v tomto případě neověřoval). Je tedy zřejmé, že pokud by věřitel učinil dotaz do [příjmení], musel by takovou skutečnost zjistit a zápůjčku neposkytnout. Je také otázkou, zda údaje v jiných databázích svědčily o žalované lépe, když v předchozí době čelila jiným dvěma exekucím, byť pro zcela marginální částky. Nadto kombinace údajů v dotazníku spíše vyvolává další otázky, než aby mohla sloužit k uspokojivému závěru o sc