20 C 267/2021-57 — Okresní soud v Teplicích

1. V souladu s § 157 odst. 4 občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) obsahuje tento rozsudek pouze zjednodušené odůvodnění. 2. Žalobkyně se v řízení domáhala žalobním návrhem, podaným u zdejšího soudu dne [datum], zaplacení jistiny [částka], poplatku [částka] za prodloužení splatnosti o dalších 40 dní a úroku z prodlení (jak ve výroku I shora) z titulu úvěrové smlouvy ze dne [datum], sjednané mezi žalovanou a právní předchůdkyní žalobkyně, společností [právnická osoba] 3. Soud věc rozhodl postupem dle § 115a občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) bez nařízení jednání, neboť žalobkyně s takovým postupem souhlasila předem a žalovanému soud zaslal výzvu k vyjádření se k případnému souhlasu s tímto postupem a připojil doložku ve smyslu § 101 odst. 4 o. s. ř. pro případ, že zůstane pasivní. Jelikož žalovaný na výzvu ve stanovené lhůtě nereagoval, důsledkem je předpoklad jeho souhlasu s tímto postupem. Žalovaný v řízení zůstal pasivní, adresu pro doručování vedle své adresy trvalého pobytu ohlašovně nenahlásil, nereagovala ani na zaslání emailové zprávy. Na adrese trvalého bydliště a ani na adrese, kterou pro účely doručování uvedl letošního roku v jiném řízení zdejšího soudu, není dosažitelný, v jiné věci je mu opakovaně neúspěšně doručováno prostřednictvím PČR OOP [obec]. 4. Po skutkové stránce soud dospěl po provedení a zhodnocení níže uvedených důkazů k následujícím závěrům. Postoupení pohledávky bylo prokázáno smlouvou č. l. 15, seznamem pohledávek č. l. 20 a samostatně oznámením původního věřitele č. l. 21 Smlouvou č. l. 28 a dodatkem č. l. 35 bylo prokázáno sjednání bezúročného úvěru s jistinou [částka] a splatností 30 dní, která byla následně za jednorázový poplatek [částka] navýšena na 70 dní. Listinou č. l. 37 bylo prokázáno odeslání jistiny [částka] na účet č. [bankovní účet] dne [datum]. Potvrzením o doručení s podpisem žalovaného (č. l. 55) soud ověřil, že žalovaný užíval účastnické [číslo] uvedené ve smlouvě a tím bylo s dostatečnou mírou jistoty prokázáno, že právní jednání konal právě žalovaný. Z přehledu řízení žalovaného u zdejšího soudu a z přehledu aktivních exekucí (č. l. 48) – šesti, ostatně vyplývá, že žalovaný vede (mírně vyjádřeno) ekonomicky lehkovážný život. Právní zástupce žalobkyně doložil dopisem (č. l. 21 p. v.) vypracování i zaslání (č. l. 22) kvalifikované předžalobní výzvy ve smyslu § 142a o. s. ř. do dispoziční sféry žalovaného, požadoval v ní úhradu [částka] na pohledávku a [částka] na nákladech právního zastoupení. 5. Po právní stránce soud uplatněný nárok posoudil následujícím způsobem. Žalovaný a právní předchůdkyně spolu platně sjednali spotřebitelský závazek úvěru dle § 2395 a násl. občanského zákoníku, z něhož původní věřitelka plnila, žalovaný nikoliv. Ačkoliv je z výše poplatku za dalších 40 dnů zřejmé, že je obcházena nemožnost platného sjednání takto vysokého úroku, s ohledem na to, že se jedná o poplatek v řádu stokorun, který se skutečným administrativním nákladům nepochybně blíží, neshledal soud důvod považovat dodatečné ujednání o poplatku za absolutně neplatné. K posouzení úvěruschopnosti soud rovněž neshledal námitek, žalovaný dle přehledu řízení zdejšího soudu a přehledu exekucí z databáze [příjmení] v době kontraktace zřejmě inhibitoriu ještě nepodléhal (v současnosti již ano, proto by měl pamatovat, že nabírání dalších finančních závazků může být za určitých okolností považováno za trestnou činnost zejména v podobě podvodů/úvěrových podvodů). Stejně tak soud mohl přiznat i nárok na úrok z prodlení dle § 1970 tamtéž, když počátek prodlení odpovídá splatnosti závazku a sazba odpovídá nařízení vlády č. 351/2013 Sb. 6. O nákladech řízení soud rozhoduje z úřední povinnosti. V daném případě byla žalobkyně v řízení zcela úspěšná, soud tedy dle procesního výsledku sporu v souladu s § 142 odst. 1 o. s. ř. této přiznal k tíži žalované právo na úhradu veškerých účelně vynaložených nákladů řízení. Celková výše těchto nákladů pak sestává ze dvou mimosmluvních odměn dle § 14b odst. 1 písm. c) bod 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, po [částka] a dvou paušálních částek náhrad hotových výdajů á [částka] ve smyslu § 14b odst. 5 písm. a) vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, odpovídajících nákladům, spojeným s převzetím a přípravou věci a s podáním žalobního návrhu. Jelikož je advokát plátcem DPH, přísluší mu tak dále navýšení, odpovídající aktuálně platné sazbě této daně ve výši 21 % z těchto všech částek. Dále je součástí náhrady hodnota zaplaceného soudního poplatku ve výši [částka]. Náhrada nákladů řízení je však dle § 149 odst. 1 o. s. ř. splatná k rukám advokáta jako celek. Za zaslání kvalifikované předžalobní výzvy soud náhradu nepřiznal, neboť bylo požadováno mnohonásobně více, než následně žalobou samotnou, a to jak co do požadovaného plnění, tak co do nákladů řízení (právní zástupce si musí být vědom, že jde o nárok pravidelně posuzovaný jako formulářový návrh, honorovaný dle § 14b advokátního tarifu). Nevyhovění takové předžalobní výzvě nelze s ohledem na mnohonásobný rozdíl částek považovat za neochotu uspokojit nárok, projednaný následně v tomto soudním řízení. 7. Pokud se týká podřazení úkonů právních služeb v řízení pod § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., lze uvést toliko, že takováto podání naplňují beze zbytku všechna kritéria dle § 14b odst. 1 tamtéž, když žaloba je podávána na ustáleném vzoru, který se od své předlohy odlišuje jen v minimální míře, a to právě takové, aby mohla být žaloba co do určitosti osob účastníků a předmětu řízení dostatečně individualizována. Ostatně vzor je používán prakticky doslovně v dalších žalobách stejného žalobce a právního zástupce jen u zdejšího soudu, když neměnný text s vyplněnými individualizovanými údaji lze vyplnit i proškolenou osobou bez právnického vzdělání, která formulářovou žalobou dále doplní o standardizované důkazní návrhy. 8. O lhůtách k plnění soud v obou případech rozhodl dle § 160 odst. 1 věta za středníkem o. s. ř., neboť není vyloučeno, že formou poste restante se žalovaný k písemnosti tentokráte skutečně dostane a bude moci zvážit, zda chce další nečinností pohledávku zhruba zdvojnásobit o náklady exekučního řízení. Proto soud z důvodu patřičné ochrany žalovaného (před následky jeho lehkovážného ekonomického života) přiměřeně navýšil lhůty k plnění, aby měl reálnou příležitost případně pohledávku uhradit před podáním důvodného návrhu na nařízení výkonu rozhodnutí nebo exekuce. Pro jinou, delší lhůtu k plnění, či dokonce splátkový kalendář, nebyl shledán žádný mimořádný důvod. Žalovaný by měl nicméně postupovat v součinnosti s příslušnými soudními exekutory (případně hradit splátky z nezabavitelných částek svého příjmu, což výše obou plnění s různými dobami splatnostmi zřejmě umožňují), aby se nedopouštěl trestných činů zvýhodnění věřitele či maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání (zatajením a spotřebováním disponibilního majetku).