20 C 288/2020-69 — Okresní soud v Teplicích

1. Žalobkyně se v řízení domáhala žalobním návrhem, podaným u zdejšího soudu dne [datum], zaplacení plnění z revolvingového úvěru [číslo] ze dne [datum], sjednaného s právní předchůdkyní žalobkyně, [právnická osoba] (odštěpný závod), [IČO], a žalovaným, z něhož mělo být čerpáno celkem [částka], požaduje však uhradit [částka], z toho na úroku [částka], [částka] na poplatcích, [částka] na smluvní pokutě, [částka] na pojistném, úrok z prodlení z těchto všech částek a [částka] na nákladech vymáhání. 2. Soud věc rozhodl postupem dle § 115a občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) bez nařízení jednání, neboť žalobkyně s takovým postupem souhlasila předem a žalovanému soud zaslal výzvu k vyjádření se k případnému souhlasu s tímto postupem a připojil doložku ve smyslu § 101 odst. 4 o. s. ř. pro případ, že zůstane pasivní. Jelikož žalovaný na výzvu ve stanovené lhůtě nereagoval, důsledkem je předpoklad jeho souhlasu s tímto postupem. Žalovaný v řízení zůstal pasivní, v důsledku jeho nezájmu o dosažitelnost na adrese trvalého pobytu by se nejspíše o probíhajícím soudním řízení ani nedozvěděl, adresu pro doručování vedle své adresy trvalého pobytu ohlašovně nenahlásil. Soud však (čistě v zájmu žalovaného, aby se o nalézacím řízení nedozvěděl až po nařízení exekuce) po žalovaném pátral, nezjistil však aktuální adresu, když z poslední známé adresy byl zřejmě již (rozsudkem zdejšího soudu) vyklizen. Návrh tak soud doručil žalovanému náhradním způsobem, informativně též na emailovou adresu, žalovaný se však ani tak nevyjádřil. 3. Po skutkové stránce soud dospěl po provedení a zhodnocení níže uvedených důkazů k následujícím závěrům. Postoupení pohledávky na žalobkyni bylo dostatečně prokázáno již dopisem č. l. 38 (žalobkyně však postoupení prokazovala i jinak). Žádostí/smlouvou ze dne [datum] (č. l. 39) bylo prokázáno, že žalovanému byl poskytnut revolvingový úvěr s úvěrovým rámcem [částka], při úrokové sazbě 22,68 % ročně, byl sjednán měsíční poplatek za vedení úvěrového účtu [částka], smluvní pokuta 0,1 % z dlužné částky denně při prodlení, [částka] poplatek za zahájení vymáhacího procesu, [částka] poplatek za odeslání upomínky. Zesplatnění úvěru ke dni [datum] bylo prokázáno dopisem č. l. 46. Úvěrová historie na č. l. 43 prokazuje řádné vyúčtování poplatků, smluvní pokuty a obchodních úroků a obsahuje průběh čerpání a splácení. Právní zástupce žalobkyně doložil dopisem (č. l. 47) vypracování předžalobní výzvy ve smyslu § 142a o. s. ř. a její odeslání podacím archem (č. l. 48), avšak nikoliv na sjednanou korespondenční adresu (to však nemá význam pro výsledek, viz odstavec 6). Z podacího archu současně vyplývá, že žalovanému byly zaslány ve shodný den na shodnou adresu písemnosti dvě, což soud vykládá jako souběžné upomínání z úvěru, sjednaném shodnou smlouvou a projednaném k návrhu žalobkyně v samostatném řízení zdejšího soudu sp. zn. 17 C 222/2020, kde již byl nárok pravomocně rozsudkem přiznán, včetně náhrady nákladů řízení ve výši [částka] (viz odstavec 6). 4. Po právní stránce soud uplatněný nárok posoudil následujícím způsobem. Žalovaný a původní věřitelka spolu platně sjednali spotřebitelský závazek z úvěru ve smyslu § 2395 a násl. občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. (dále jen „o. z.“), z něhož původní věřitelka plnila řádně, žalovaný však nikoliv, neboť dle jejího tvrzení nehradil dohodnuté minimální splátky. Soud vychází ohledně údajů o výši nesplněného závazku ze skutkových tvrzení žalobního návrhu, neboť břemeno tvrzení a dokazování k případnému opaku v řízení tížilo procesně pasivního žalovaného. V rozsahu všech požadovaných plnění, shledal soud žalobu důvodnou a to včetně úroku z prodlení, když počátek prodlení je stanoven korektně po zesplatnění úvěru a sazba odpovídá nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Výrokem I jí proto v takové části vyhověl. 5. Soud však nedohledal ujednání o pojištění, v rozsahu [částka] s příslušnou částí úroku z prodlení tak žalobu výrokem II zamítnul pro nedůvodnost. Bylo-li pojištění sjednáno samostatným dokumentem, nebyl soudu předložen. Bylo-li pojištění sjednáno v obchodních podmínkách, v této souvislosti i nadále platí závěry, vyjádřené v nálezu Ústavního soudu ve sp. zn. I. ÚS 3512/11, dle jehož odůvodnění je absolutně neplatné ujednání ohledně povinnosti, která je sjednána toliko v rámci obecných obchodních podmínek, k nimž žalovaný nepřipojuje svůj podpis, a jako běžný spotřebitel očekává, že ujednání obsahují toliko technické smluvní klauzule, nikoliv podstatnou platební povinnost, resp. v případě sazebníku není zajištěno ani to, že s ním byl žalovaný při kontraktaci seznámen. Žalovaný se platnosti těchto ustanovení v řízení nedovolal. Dále je třeba přihlédnout k odůvodnění (a právní větě) rozsudku Nejvyššího soudu ve sp. zn. 32 Cdo 3530/2016 ze dne 19. 6. 2018, dle kterého je uvádění takových smluvních povinností v navazujících dokumentech nepřípustnou překážkou pro to, aby se s povinnostmi spotřebitel mohl seznámit. 6. O nákladech řízení soud rozhoduje z úřední povinnosti. V daném případě byla žalobkyně v řízení v převážné části (nad 90 %) úspěšná, soud by tedy dle procesního výsledku sporu v souladu s § 142 odst. 3 o. s. ř. této přiznával k tíži žalovaného právo na úhradu všech účelně vynaložených nákladů řízení. Náhradu však ponížil v důsledku nároku na [částka], který již byl pravomocně přiznán v řízení zdejšího soudu 17 C 222/2020. V odkazovaném řízení, rovněž zahájeném návrhem z téhož dne, jako v projednávané věci, byl uplatněn nárok na plnění z téže smlouvy. Žalobkyni, resp. jejímu právnímu zástupci, tak nic nebránilo podat návrh společný. Soud tak dovodil, že soudní poplatek společného návrhu by činil [částka], proto přiznal již toliko [částka] ([částka] již bylo uhrazeno a přiznáno v odkazovaném řízení). Celková výše nákladů na odměně právního zástupce pak sestává ze tří mimosmluvních odměn dle § 14b odst. 1 písm. c) bod 2 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, po [částka] a tří paušálních částek náhrad hotových výdajů á [částka] ve smyslu § 14b odst. 5 písm. a) vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, odpovídajících nákladům, spojeným s převzetím a přípravou věci, se zasláním kvalifikované předžalobní výzvy a s podáním žalobního návrhu. Jelikož je advokát plátcem DPH, přísluší mu tak dále navýšení, odpovídající aktuálně platné sazbě této daně ve výši 21 % z těchto všech částek. Pokud by byl návrh podán společně, výše těchto nákladů by se nelišila, soud tak od nároku na [částka] odečetl již přiznaných [částka] a v tomto řízení tedy přiznává již pouze [částka]. Náhrada nákladů řízení je dle § 149 odst. 1 o. s. ř. splatná k rukám advokáta jako celek. 7. O lhůtách k plnění soud v obou případech rozhodl dle § 160 odst. 1 věta za středníkem o. s. ř., neboť rozsudek bude zřejmě třeba pro doručení vyvěsit na úřední desce soudu, trvá nouzový stav a jedná se o relativně vysoké plnění, u kterého nelze očekávat jednorázové splnění, zejména s přihlédnutím k tomu, že zdejší soud musel rozhodovat o vyklizení nájemního bytu, obývaného žalovaným, a žalovaný pracuje v dělnické profesi (zřejmě jako tesař, viz č. l. 62). Je tedy více než zřejmé, že ani případným obratem zahájeným exekučním řízením po nesplnění platební povinnosti po uplynutí krátké lhůty k plnění by žalobkyně zřejmě dřívějšího uspokojení své pohledávky nedosáhla. K ochraně zájmů žalobkyně soud stanovil sankci ztrátou výhody splátek pro případ, že žalovaná poskytnutého dobrodiní splátkovým kalendářem včas nevyužije. Ostatně žalobkyně ani netvrdila, že by splnila povinnost ve smyslu § 9 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru. Proto soud z důvodu patřičné ochrany žalovaného poskytl přibližně půlroční splátkový kalendář, resp. přiměřeně navýšil lhůtu k plnění ohledně nákladového výroku (fakticky se jedná o„ nultou“ splátku), aby měl reálnou příležitost případně pohledávku uhradit před podáním důvodného návrhu na nařízení výkonu rozhodnutí nebo exekuce. Pro jinou, delší lhůtu k plnění, či dokonce mírnější splátkový kalendář, nebyl shledán žádný zvláštní důvod a sám žalovaný zůstal pasivní a neposkytl tedy soudu žádné argumenty, proč by měl být zájem žalovaného upřednostněn na úkor žalobkyně a jejího právního zástupce tím, že by soud poskytl lhůtu k plnění delší. Pokud má někdo nést tíži případného mírnějšího splátkového kalendáře, nechť je to třetí osoba, se kterou si případně žalovaný sjedná (konsolidační) úvěr a třetí osoba s tím bude souhlasit, po žalobkyni to již vzhledem k okolnostem nelze spravedlivě požadovat.