21 C 185/2021-35 — Okresní soud v Teplicích

1. Žalobkyně se žalobou doručenou soudu dne 11. 3. 2021 domáhala vydání rozhodnutí, kterým by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku ve výši 3 625,08 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že s žalovaným dne 14. 11. 2019 uzavřela Rámcovou smlouvu [číslo] na jejímž základě byl žalovanému aktivován běžný účet č. [bankovní účet], a rovněž Dodatek [číslo] k Rámcové smlouvě, na základě kterého byl žalovanému poskytnut kontokorent, jenž mohl žalovaný čerpat až do výše 5 000 Kč z předmětného běžného účtu. Jelikož žalovaný porušil své smluvní povinnosti, přistoupila žalobkyně k zablokování kontokorentu a následně – dne 31. 8. 2020 – jej zesplatnila, což žalovanému oznámila dopisem (předžalobní výzvou) z téhož dne. Ke dni zesplatnění činila dlužná jistina kontokorentu 4 625,08 Kč. Po zesplatnění kontokorentu uhradil žalovaný žalobkyni pouze dne 23. 10. 2020 částku ve výši 500 Kč a dne 17. 11. 2020 částku ve výši 500 Kč, jež žalobkyně započetla na dlužnou jistinu, která tak ke dni podání žaloby činila 3 625,08 Kč Vedle uvedené dlužné částky uplatila žalobkyně vůči žalovanému také sjednaný úrok ve výši 18,9 % ročně kapitalizovaný za dobu od 1. 5. 2020 do 30. 8. 2020 (do dne předcházejícího dni zesplatnění kontokorentu) v částce 292,86 Kč a dále z částky 4 625,08 Kč od 31. 8. 2020 do 29. 9. 2020 a ve výši 8,25 % ročně z částky 4 625,08 Kč od 30. 9. 2020 do 22. 10. 2020, z částky 4 125,08 Kč od 23. 10. 2020 do 16. 11. 2020 a z částky 3 625,08 Kč od 17. 11. 2020 do zaplacení (s odkazem na ust. § 122 odst. 4 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů). Nadto žalobkyně požadovala úrok z prodlení v sazbě 10 % ročně z částky 4 625,08 Kč od 10. 9. 2020 do 22. 10. 2020, z částky 4 125,08 Kč od 23. 10. 2020 do 16. 11. 2020 a z částky 3 625,08 Kč od 17. 11. 2020 do zaplacení. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Jelikož bylo možné věc rozhodnout na základě listinných důkazů obsažených ve spise, vyzval soud žalobkyni a žalovaného, aby se ve smyslu ust. § 115a o. s. ř. vyjádřili k tomu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Zároveň soud připojil doložku, že pokud se účastníci k této výzvě ve stanovené lhůtě nevyjádří, bude mít soud za to, že proti takovému postupu nemají námitek (ust. § 101 odst. 4 o. s. ř.). Žalobkyně ani žalovaný se k této výzvě ve stanovené lhůtě nevyjádřili, proto soud rozhodoval na základě listinných důkazů založených ve spise, aniž by ve věci nařizoval jednání. 4. Z předložených listinných důkazů učinil soud následující závěr o skutkovém stavu: Žalobkyně a žalovaný uzavřeli dne 14. 11. 2019 Rámcovou smlouvu [číslo] jíž se žalobkyně zavázala zřídit žalovanému běžný účet č. [bankovní účet]. Téhož dne účastníci uzavřeli rovněž Dodatek [číslo] k Rámcové smlouvě [číslo] na dobu neurčitou, na jehož základě došlo k rozšíření sjednaných platebních služeb o poskytnutí kontokorentního úvěru, resp. možnosti přečerpání zůstatku na běžném účtu až do úvěrového limitu 5 000 Kč. Žalovaný se dodatkem zavázal k placení úroku z čerpaných peněžních prostředků v sazbě 18,9 % ročně, s tím, že úrok je splatný za každý kalendářní měsíc čerpání k prvnímu dni následujícího měsíce, přičemž byl povinen ke dni splatnosti úroku disponovat na běžném účtu alespoň částkou odpovídající jeho výši a čerpaný úvěr (kontokorent) splatit nejpozději do jednoho roku od jeho prvního čerpání. Pro případ porušení uvedených smluvních povinností byla žalobkyně oprávněna zablokovat další čerpání kontokorentu, prohlásit svým rozhodnutím kontokorent za ihned splatný a požádat o jeho předčasné splacení. Žalovaný peněžní prostředky z kontokorentu ve výši 5 000 Kč vyčerpal již dne 15. 11. 2019, avšak svým smluvním povinnostem nedostál, neboť za dobu od prvního čerpání kontokorentu ke dni 30. 8. 2020 nebyla řádně plněna podmínka, aby k datu splatnosti smluvního úroku za příslušný kalendářní měsíc byly vždy na předmětném běžném účtu k dispozici peněžní prostředky pro jeho úhradu – žalovaný na běžný účet č. [bankovní účet] vložil pouze dne 27. 2. 2020 částku ve výši 500 Kč a dne 18. 5. 2020 částku ve výši 300 Kč, přičemž se jednalo o jediné platby provedené ve prospěch označeného účtu. Žalobkyně tudíž kontokorent dne 31. 8. 2020 zesplatnila a žalovaného vyzvala, aby celkovou dlužnou částku ve výši 4 917,94 Kč – sestávající z nesplacené jistiny ve výši 4 625,08 Kč a úroku ve výši 292,86 Kč – zaplatil ve lhůtě do 9. 9. 2020 a současně jej upozornila, že jinak přistoupí k soudnímu vymáhání nároku. Dopis (předžalobní výzva) byl předán k poštovní přepravě dne 1. 9. 2020. Žalovaný přes výzvu žalobkyně celý dluh neuhradil, avšak zaplatil pouze dne 23. 10. 2020 částku ve výši 500 Kč a dne 17. 11. 2020 částku ve výši 500 Kč, načež zůstal žalobkyni dlužen jistinu kontokorentu ve výši 3 625,08 Kč, včetně smluvního úroku kapitalizovaného ke dni 30. 8. 2020 ve výši 292,86 Kč. 5. Při právním posouzení věci soud vycházel z následujících ustanovení právních předpisů: Podle ust. § 2662 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ občanský zákoník“), se smlouvou o účtu ten, kdo vede účet, zavazuje zřídit od určité doby v určité měně účet pro jeho majitele, umožnit vložení hotovosti na účet nebo výběr hotovosti z účtu nebo provádět převody peněžních prostředků z účtu či na účet. Podle ust. § 2665 občanského zákoníku ujednají-li strany, že ten, kdo vede účet, umožní výběr hotovosti nebo provede převod peněžních prostředků z účtu, ač pro to na účtu není dostatek peněžních prostředků, použijí se přiměřeně ustanovení o úvěru. Podle ust. § 2395 občanského zákoníku se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle ust. § 2399 odst. 1 občanského zákoníku úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. Podle ust. § 1968 věty první občanského zákoníku je dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, v prodlení. Podle ust. § 1970 občanského zákoníku po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Podle ust. § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů. Podle ust. § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění k datu uzavření smlouvy, spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. Podle ust. § 122 odst. 4 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění od 24. 4. 2020 (dále jen„ ZSÚ“), u dluhu ze spotřebitelského úvěru, s jehož plněním je spotřebitel v prodlení delším než 90 dnů, vzniká věřiteli právo pouze na úrok, který odpovídá úroku určenému zápůjční úrokovou sazbou ve výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů, nebyl-li sjednán úrok nižší. Podle čl. II odst. 1 zákona č. 186/2020 Sb., kterým se mění zákon č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, dostal-li se dlužník do prodlení s plněním povinností vyplývajících ze smlouvy o odložené platbě, peněžité zápůjčce, úvěru nebo obdobné finanční službě po dni nabytí účinnosti tohoto zákona (k čemuž došlo dne 24. 4. 2020), použije se namísto příslušných ustanovení smlouvy, pokud jsou v rozporu s § 122 odst. 4 ZSÚ, ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona, § 122 odst. 4 ZSÚ, ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona, i když byla smlouva uzavřena přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona. 6. Na základě skutkových zjištění, po právním posouzení věci, dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná. Žalobkyně (zavázána k vedení účtu) a žalovaný (majitel účtu) uzavřeli smlouvu o běžném účtu podle ust. § 2662 občanského zákoníku a rovněž v rámci dodatku ve smyslu ust. § 2665 a ust. § 2395 občanského zákoníku smlouvu o úvěru, na jejímž základě se žalobkyně jako úvěrující důvodně domáhala vrácení peněžních prostředků, které žalovaný (úvěrovaný) čerpal ze sjednaného úvěrového rámce, včetně úroku v dohodnuté výši. Jelikož žalobkyně úvěr zesplatnila ke dni 31. 8. 2020, přičemž do doby zesplatnění nebyl žalovaný povinen umořovat jistinu úvěru (žalovaný byl povinen úvěr splatit do jednoho roku od prvního čerpání, aniž by byly stanoveny jakékoliv jiné podmínky pro úhradu dílčích plnění započítávaných na jistinu), dostal se žalovaný do prodlení se zaplacením dlužné jistiny až v důsledku zesplatnění úvěru, do té doby b