21 C 195/2021-29 — Okresní soud v Teplicích

Žalobkyně se žalobou doručenou soudu dne 2. 11. 2020 domáhala vydání rozhodnutí, kterým by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku 4 300 Kč s příslušenstvím s následujícím odůvodněním. Žalovaný uzavřel se společností [právnická osoba], prostřednictvím prostředků komunikace na dálku dne 18. 11. 2015 smlouvu o úvěru, na jejímž základě poskytla tato společnost žalovanému úvěr ve výši 1 000 Kč, který měl být splacen nejpozději dne 26. 11. 2015. Za poskytnutí úvěru se žalovaný zavázal zaplatit poplatek ve výši 300 Kč. Žalovaný dne 18. 11. 2018 peněžní prostředky vybral na [příjmení] terminálu, společnosti [právnická osoba], ničeho neuhradil. [právnická osoba], pohledávku za žalovaným postoupila žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 18. 10. 2018. Žalovaná částka pak sestává z neuhrazené jistiny ve výši 1 000 Kč, poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 300 Kč a pokuty ve výši 3 000 Kč a žalobkyně se dále domáhala přiznání zákonného úroku z prodlení z částky 4 300 Kč od 27. 11. 2015 do zaplacení. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Soud ve věci nařídil jednání na den 26. 10. 2021, k němuž se žalobkyně ani žalovaný nedostavili. Žalobkyně svou neúčast omluvila a souhlasila, aby soud jednal a rozhodl v její nepřítomnosti, žalovaný se nedostavil bez omluvy. Za splnění podmínek ust. § 101 odst. 3 o. s. ř. tedy soud jednal a v rozhodl v nepřítomnosti účastníků. Soud z provedeného dokazování zjistil následující skutkový stav: Z printscreenu s označením [právnická osoba] – [anonymizována tři slova] je toliko zřejmá existence poukázky [číslo] v nominální hodnotě 1 000, platné od 18. 11. 2015 10:24:34 do 20. 11. 2015 23:59:59, a datum nějaké transakce 18. 11. 2015; více z uvedeného zjistit nelze. [právnická osoba], dopisem ze dne 15. 1. 2018 oznámila žalovanému, že pohledávku ze spotřebitelského úvěru ze smlouvy č. [anonymizováno] ve výši 4 750 Kč postoupila žalobkyni. Předžalobní výzvou právního zástupce žalobkyně ze dne 15. 1. 2015 byl žalovaný vyzván k úhradě dlužné částky ve výši 4 750 Kč s tím, že se jedná o dluh ze smlouvy o úvěru uzavřené prostřednictvím webových stránek [webová adresa]. Předžalobní výzva byla žalovanému zaslána doporučeně dne 15. 1. 2018 na adresu jeho bydliště. Dle tvrzení žalobkyně představuje žalovaná částka dluh ze smlouvy o spotřebitelském úvěru, kdy k prokázání tohoto tvrzení žalobkyně předložila listinu označenou„ Smlouvy o spotřebitelském úvěru číslo [anonymizováno]“, která však není žalovaným žádným způsobem podepsána. Po právní stránce posuzoval soud žalobou uplatněný nárok s ohledem na žalobní tvrzení zejména podle ust. § 2390 a násl., ust. § 2395 a násl. a konečně i ust. § 2991 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku účinného od 1. 1. 2014. Po provedeném dokazování a právním posouzení věci dospěl soud k závěru, že žaloba není důvodná. Žalobkyně v řízení neprokázala, že by mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným byla uzavřena tvrzená smlouva o úvěru, a nedošlo ani k uzavření smlouvy o zápůjčce, když žalobkyní předložená listina není opatřena podpisem žalovaného. Žalobkyně pak v řízení ani neprokázala, že by žalovanému poskytla, ať již ona či její právní předchůdkyně, jakoukoliv částku, aby soud mohl případně žalobou uplatněný nárok posoudit jako plnění bez právního důvodu ve smyslu ust. § 2991 odst. 1 občanského zákoníku. Navrhovaný důkaz zprávou banky soud vyžádat nemohl, neboť žalobkyně tvrdila, že se jednalo o hotovostní vyplacení úvěru, což by měl prokazovat doklad Sazka terminálu o vyplacení částky 1 000 Kč, nikoliv bezhotovostní převod. Z předložených listin pak nebylo prokázáno vyplacení jakékoliv částky žalovanému. Soud byl připraven poskytnout žalobkyni při jednání, které bylo ve věci nařízeno, poučení ve smyslu ust. § 118a odst. 3 o. s. ř. o povinnosti označení důkazů k prokázání sporných tvrzení, žalobkyně se však k tomuto jednání nedostavila a sama se tak o možnost reagovat na toto poučení připravila. Z uvedených důvodů tedy byla žaloba v celém rozsahu zamítnuta. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle ust. § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení, když žalovanému, který byl ve věci zcela úspěšný, žádné náklady nevznikly.