11 C 241/2019-126 — Okresní soud v Teplicích

1. Žalobce se žalobou ze dne 6. 9. 2019, ve znění jejího upřesnění učiněné podáním ze dne 28. 2. 2020, domáhal vůči žalované zaplacení celkem částky 873 495 Kč s úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně od 2. 8. 2019 do zaplacení z titulu náhrady nemajetkové újmy ve výši 516 000 Kč a majetkové újmy spočívající v náhradě ušlého zisku ve výši 313 219 Kč a náhrady škody zahrnující náklady obhajoby v trestní věci ve výši 44 276 Kč s odůvodněním, že mu byla nezákonným rozhodnutím o vazbě a o trestu způsobena škoda, přičemž v pozdějším řízení byl rozsudkem Okresního soudu v Teplicích ze dne 27. 9. 2018 pod č. j. [číslo jednací] zproštěn obžaloby. 2. Žalovaná ve svém vyjádření k žalobě ze dne 4. 2. 2020 poukázala na výsledek mimosoudního projednání žádosti o odškodnění tak, že mimosoudně žalobci uhradila celkem částku 457 912,32 Kč zahrnující náhradu nemajetkové újmy ve výši 103 200 Kč, náhrady ušlého zisku ve výši 313 219 Kč a úhrady nákladů obhajoby v trestním řízení ve výši 41 493,32 Kč bez příslušenství, proto navrhla, aby řízení v této části uplatněných nároků bylo zastaveno a ohledně zbývající náhrady škody byla žaloba zamítnuta s odůvodněním, že s přihlédnutím k celkové délce omezení osobní svobody a následkům v osobní sféře poškozené osoby se jí jeví přiznaná náhrada škody za postačující i s přihlédnutím k tomu, že žalovaná se žalobci omluvila za vydání nezákonného usnesení o zahájení trestního stíhání, v jehož důsledku pak bylo vydáno i rozhodnutí o jeho vazebním stíhání a následně došlo k pravomocnému odsouzení poškozeného. Poskytnuté zadostiučinění ve formě úhrady nemajetkové újmy tedy považuje žalovaná za přiměřené. Co se týká požadované výše náhrady škody zahrnující náklady řízení v souvislosti s obhajobou poškozeného má žalovaná za to, že úkon spočívající v dovolání nebyl složitým úkonem nad míru, které lze hodnotit dvojnásobnou hodnotou dle advokátního tarifu, když tento právní úkon je hodnocen běžnou hodnotou. 3. Dříve, než soud začal ve věci jednat, žalobce podáním ze dne 27. 2. 2020 vzal žalobu částečně zpět co do částky celkem 457 912,32 Kč bez příslušenství, a to za náhradu nákladů vynaložených na obhajobu ve výši 41 493,32 Kč, náhradu za ušlý zisk ve výši 313 219 Kč a za náhradu nemajetkové újmy způsobené omezením osobní svobody žalobce ve výši 103 200 Kč, soud proto řízení ohledně shora uvedených částek zastavil dle ust. § 96 odst. 1, 2 a 4 o. s. ř. vyhlášením usnesení za přítomnosti účastníků dne 7. 1. 2022. 4. Mezi účastníky není sporná skutečnost, že dne 1. 2. 2019 žalovaná přijala žádost žalobce o náhradě nemajetkové újmy, majetkové újmy a náklady na obhajobu v trestní věci v celkové výši 873 495 Kč. 5. Mezi účastníky není sporná skutečnost, že k částečnému plnění nároků uplatněných žalobou došlo dne 1. 2. 2020. 6. Mezi účastníky není spor ohledně rozhodných skutečností vyplývajících z trestního spisu OS v Teplicích sp. zn. [spisová značka], ze kterého bylo zjištěno, že usnesením policejního orgánu ze dne 5. 6. 2017 [číslo jednací] bylo vůči žalobci zahájeno trestní stíhání pro zločin těžkého ublížení na zdraví dle ust. § 145 odst. 1 tr. zák. ve stadiu pokusu, týrání osoby žijící ve společném obydlí podle § 199 odst. 1, odst. 2 písm. d) tr. zák., znásilnění podle ust. §181 odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. zák. a přečinu nebezpečné vyhrožování dle ust. § 353 odst. 1 tr. zák. Usnesením Okresního soudu v Teplicích ze dne 7. 6. 2017 č. j. [číslo jednací] bylo rozhodnuto o vzetí žalobce do vazby z důvodu uvedeného v § 67 písm. b), písm. c) tr. řádu, přičemž vazba se započítala od [datum] [údaj o čase] hod. Rozsudkem ze dne 1. 9. 2017 č. j. [číslo jednací] byl žalobce odsouzen za zločin týrání osoby žijící ve společném obydlí podle § 199 odst. 1, odst. 2 písm. d) tr. zák., trestu odnětí svobody ve výměře 2,5 let a zařazen pro jeho výkon do věznice s ostrahou. Na základě podaného odvolání byl napadený rozsudek odvolacím soudem zrušen a rozsudkem ze dne 11. 10. 2017 č. j. [číslo jednací] byl žalobce odsouzen za zločin za týrání osoby žijící ve společném obydlí podle § 199 odst. 1, odst. 2 písm. d) tr. zák. k trestu odnětí svobody ve výměře 2 let a pro jeho výkon zařazen do věznice s ostrahou. Na základě podaného dovolání bylo usnesením NS ČR sp. zn. [číslo jednací] ze dne 16. 5. 2018 rozhodnuto tak, že oba shora citované rozsudky byly zrušeny dle § 265 k) odst. 1 tr. řádu a § 265 k) odst. 2 tr. řádu a zrušila se i další rozhodnutí na zrušená rozhodnutí obsahově navazující pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Podle § 265 l) odst. 4 tr. řádu nebyl žalobce vzat do vazby. Rozsudkem Okresního soudu v Teplicích ze dne 27. 9. 2018 č. j. [číslo jednací] byl žalobce zproštěn obžaloby. Žalobce byl ve vazbě tedy od 4. 6. 2017 do 11. 10. 2017, tj. po dobu 4 měsíců a 7 dnů, a následně vykonal nepodmíněný trest odnětí svobody ve výměře 7 měsíců a 5 dnů, celkem byl omezen na osobní svobodě celkem 11 měsíců a 10 dnů, tedy celkem 344 dnů. Listinou, a to výpisem z rejstříku trestů, má soud za prokázáno, že žalobce není osobou poprvé trestanou, neboť rozsudky Okresního soudu v Teplicích ze dne 6. 5. 2013 sp. zn. [spisová značka] mu byl uložen trest odnětí svobody podmíněně, který však byl změněn k trestu odnětí svobody nepodmíněně na dobu 1 roku, a rozsudkem ze dne 18. 6. 2014 sp. zn. [spisová značka] byl odsouzen k trestu odnětí svobody nepodmíněně na dobu 12 měsíců, a to pro trestné činy § 337 odst. 1 písm. a) tr. zák. 7. Připojeným spisem Okresního soudu v Karlových Varech sp. zn. [spisová značka] bylo zjištěno, že žalobce dne 23. 1. 2015 požádal o podmíněné propuštění z VTOS ve věci sp. zn. [spisová značka] Okresního soudu v Teplicích, přičemž z příkazu propuštění z výkonu trestu ze dne 16. 2. 2015 vyplývá, že byl propuštěn z VTOS se zkušební dobou 3 let. Rozhodnutím Okresního soudu v Karlových Varech ze dne 22. 1. 2018 č. j. [spisová značka] bylo žalobci uloženo, že vykoná zbytek trestů, ze kterých byl podmíněně propuštěn s přihlédnutím tehdy k pravomocnému odsouzení v dané věci, tedy ve věci Okresního soudu v Teplicích sp. zn. [spisová značka] ve spojení s rozsudkem odvolacího soudu ze dne 11. 10. 2017. Na základě zproštění obžaloby, ve shora uvedené trestní věci, posléze obžalovaný žádal o podmíněné propuštění z VTOS u Okresního soudu v Chomutově s tím, že tato žádost mu byla zamítnuta rozhodnutím Okresního soudu v Chomutově ze dne 7. 3. 2019 č. j. [číslo jednací] ve spojení s usnesením KS v [obec] ze dne 13. 5. 2019 č. j. [číslo jednací]. K podnětu žalobce státní zástupkyně podala Ministerstvu spravedlnosti stížnost pro porušení zákona s tím, že tato po přezkoumání věci byla odložena dne 24. 1. 2019, neboť žalobce v době rozhodné nežil řádným životem. 8. Z výpovědi žalobce, jako účastníka řízení, vyplývá, že omezení na osobní svobodě, a to výkonem vazby a trestu odnětí svobody mu zásadním způsobem zasáhla do jeho osobního a rodinného života, když po dobu 12 měsíců byl izolován, což vedlo k narušení jeho psychického stavu, po propuštění se již nemohl plně věnovat dřívějšímu povolání jako zedník, trpí úzkostmi a depresemi, byť určité psychické problémy se u něho projevily na počátku výkonu vazby. Po dobu omezení jeho osobní svobody trpěl i dalšími zdravotními problémy, zejména bolestí zad a kloubů. Výkonem vazby a výkonem trestu došlo k nezákonnému zásahu do jeho osobnostních práv a také k tomu, že i jeho matka tímto velmi trpěla a má rovněž psychické problémy. Chování po návratu z výkonu trestu se změnilo, trpí stísněnými pocity a jeho psychický stav je natolik vážný, že je nositelem plného invalidního důchodu. Pravidelně užívá léky. Potvrdil, že v době omezení osobní svobody mu byla umožněna návštěva matkou, jeho přítelkyní, byl na krizovém oddělení s tím, že byl nucen žádat o pravidelnou návštěvu psychologa. U matky však její psychické problémy vznikly v souvislosti s jinou skutečností než přímo s výkonem jeho vazby a posléze výkonem trestu. V minulosti potvrdil, že byl omezen na osobní svobodě, ale protože věděl, co protiprávního učinil, nepociťoval v té době psychické zdravotní problémy. Po propuštění z výkonu trestů má obavy z lidí, neboť nikomu nevěří a nemá důvěru ve společenský systém. 9. V souladu s výpovědí žalobce, jako účastníka řízení, vyzněla i výpověď svědkyně [příjmení], matky žalobce, která potvrdila, že v době omezení jeho osobní svobody žalobce byl nucen vyhledat psychiatrickou pomoc, ona sama před nástupem syna do výkonu vazby nepociťovala žádné psychické problémy. Po návratu žalobce z výkonu trestu se již žalobce nestýká se svými kamarády, pravidelně syn navštěvuje psychiatra, pravidelně tento užívá léky, neboť trpí depresemi, s nikým nekomunikuje a nemůže se věnovat svému koníčku, zejména opravám motorových vozidel. 10. Žalobce svá tvrzení dokládá listinnými důkazy, a to posudkem o invaliditě, která vznikla 17. 4. 2021 se závěrem těžké depresivní poruchy, jde o invaliditu 3. stupně s tím, že v důsledku nepříznivého zdravotního stavu se stanoví pokles pracovní schopnosti v rozsahu 70 %.