119 C 12/2022-39 — Okresní soud v Teplicích

Žalobkyně se svou žalobou doručenou soudu dne 19. 5. 2022 domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit jí částku 2 293,50 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení jako nezaplacenou cenu za provedené klinické vyšetření žalovaného, odběr jeho žilní krve a její laboratorní vyšetření dne 16. 9. 2021 v [anonymizována dvě slova], a. s., [nemocnice], o. z., kterou žalobkyně poskytovateli zdravotních služeb uhradila. Protože vyšetřením byla zjištěna přítomnost návykových látek v krvi žalovaného, má žalovaný povinnost cenu tohoto vyšetření žalobkyni uhradit. Žalovaný však přes výzvu dlužnou částku žalobkyni neuhradil. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Soud ve věci rozhodoval v souladu s ustanovením § 115a o.s.ř. bez nařízení jednání, když dospěl k závěru, že ve věci lze rozhodnout na základě předložených listinných důkazů, s tím, že se účastníci k výzvě soudu učiněné dle ustanovení § 101 odst. 4 o.s.ř. k uvedenému postupu nevyjádřili. Z předložených listinných důkazů soud učinil následující závěr o skutkovém stavu: Žalovaný byl dne 16. 9. 2021 žalobkyní dopraven do [anonymizována dvě slova], a. s. [nemocnice], o. z., kde mu bylo provedeno klinické vyšetření a odběr žilní krve pro podezření z požití jiných návykových látek včetně alkoholu a následně bylo provedeno laboratorní vyšetření hladiny alkoholu a jiných návykových látek v krvi. Odborným vyšetřením byla zjištěna přítomnost návykové látky v krvi. Náklady na laboratorní vyšetření (stanovení drog) v částce 1 500 Kč vyúčtoval poskytovatel zdravotních služeb žalobkyni fakturou ze dne 11. 10. 2021 a náklady na klinické vyšetření s odběrem krve ve výši 793,50 Kč fakturou ze dne 15. 10. 2021. Žalobkyně tyto částky poskytovateli zdravotních služeb zaplatila a žalovanému je vyúčtovala fakturou [číslo] ze dne 14. 2. 2022 se splatností 7. 3. 2022. Přes výzvu k úhradě žalovaný ničeho nezaplatil. Soud věc právně posoudil dle ust. § 21, § 24 zákona č. 65/2017 Sb., o ochraně zdraví před škodlivými účinky návykových látek a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná, a proto jí vyhověl. Žalobkyně uhradila poskytovateli zdravotních služeb náklady na odborné lékařské vyšetření žalovaného, přičemž u žalovaného byla prokázána přítomnost návykové látky v krvi a vznikla mu tak povinnost nahradit žalobkyni vynaložené náklady na vyšetření v celkové výši 2 293,50 Kč. Soud žalobkyni přiznal též úrok z prodlení podle ust. § 1970 občanského zákoníku účinného od 1. 1. 2014 a nařízení vlády č. 351/2013 Sb. O nákladech řízení soud rozhodl dle § 142 odst. 1 o. s. ř., neboť žalobkyně byla ve sporu plně úspěšná. Přiznaná náhrada nákladů řízení sestává z náhrady hotových výdajů vzniklých v souvislosti s předžalobní výzvou a podáním žaloby ve výši 200 Kč určenou dle § 2 odst. 1 vyhl. č. 254/2015 Sb. O povinnosti žalovaného uhradit soudní poplatek za žalobu soud rozhodl podle ustanovení § 2 odst. 3 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, když žalobkyně je podle § 11 odst. 2 písm. a) od placení soudního poplatku osvobozena. Lhůty k plnění uložených povinností soud stanovil podle § 160 odst. 1 věta před středníkem o.s.ř.