12 C 103/2022-49 — Okresní soud v Teplicích

Žalobkyně se žalobou doručenou zdejšímu soudu dne 3. 2. 2022 domáhala vydání rozhodnutí, kterým by soud uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku 6 726 Kč s příslušenstvím. Žaloba byla odůvodněna tím, že žalobkyně a žalovaná uzavřely dne 20. 6. 2021 smlouvu o úvěru prostřednictvím webové stránky [webová adresa], kde zájemce v chráněném internetovém prostředí, které je přístupné jen na základě zvoleného hesla, vyplní požadované údaje a po jejich vyplnění probíhá schvalovací proces. Pokud je žádost schválena, objeví se na stránkách text smlouvy a na telefonní číslo, které uvedl v žádosti, je zaslán podpisový SMS kód. V rámci poskytování (prvního) úvěru je ověřena identita žadatele tak, že ten zašle na bankovní účet žalobkyně částku 1 Kč ze svého účtu, případně je zaslán výpis z účtu, ze kterého je patrné, kdo je majitelem. Žalovaná v tomto případě zaslala kopii výpisu z účtu, kde byla vedena jako jeho majitelka. V rámci posuzování úvěruschopnosti žalobkyně prověřila v dostupných databázích ([příjmení], Centrální evidence exekucí, insolvenční rejstřík), zda má žalovaná nějaké závazky. V rámci credit scoringu žalobkyně posoudila příjmovou a výdajovou stránku žalované a přezkoumala i další podstatné ukazatele, jakými jsou věk, rodinný stav, splátky u jiných společností. Žalované byl žalobkyní poskytnut převodem na její bankovní účet úvěr v konečné výši 6 000 Kč prostřednictvím ThePay, přičemž žalovaná se zavázala vrátit tuto částku do 30 dnů spolu s poplatkem 198 Kč, konkrétně dne 20. 7. 2021. Dále byl sjednán poplatek za SMS servis ve výši 49 Kč, poplatek za bezpečnou splátku ve výši 99 Kč. Žalovaná poskytnuté peněžní prostředky nevrátila. V souvislosti s vymáhání dlužné částky byly dne 27. 7. 201 a 21. 10. 2021 účtovány účelně vynaložené náklady 100 Kč. V souladu se smlouvou pak byla účtována jednorázová smluvní pokuta 3 % z nesplacené jistiny úvěru ve výši 180 Kč dne 31. 8. 2021. Jako příslušenství žalobkyně požaduje částku 81,45 Kč jako kapitalizovaný zákonný úrok od 13. 12. 2021 do 2. 2. 2022 a dále zákonný úrok z prodlení od následujícího dne z částky 6 726 Kč do zaplacení. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. Soud ve věci nařídil na den 20. 9. 2022 jednání, přičemž v souladu s ustanovením § 101 odst. 3 o.s.ř. věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků, jelikož se žalobkyně s omluvou a žalovaná bez omluvy nedostavily. Z provedených listinných důkazů soud uzavřel toliko, že žalobkyně dne 20. 6. 2021 vyhotovila návrh smlouvy o úvěru č. ID [číslo], podle které se měla zavázat poskytnout žalované částku 6 000 s poplatkem 198 Kč při splacení do 20. 7. 2021. To, že žalovaná smlouvu podepsala prostřednictvím SMS kódu soud za prokázané nemá, když nelze prokázat, že právě žalovaná takovýto kód z elektronického zařízení zaslala. Z výpisu z bankovního účtu žalobkyně soud zjistil, že na účet č. [bankovní účet] byla dne 20. 6. 2021 odeslaná platba ve výši 6 000 Kč. Stejnou skutečnost vyplývá i z potvrzení [anonymizováno]. Dle kopie z výpisu z účtu byl tento účet vedený na žalovanou a současně ze zprávy mBank se podává, že žalovaná je majitelem uvedeného účtu, na který byla částka 6 000 Kč dne 21. 6. 2021 připsána. Z předžalobní výzvy ze dne 12. 11. 2021 vyplývá, že žalobkyně žalovanou vyzvala k úhradě dlužné částky ve lhůtě 30 dnů od sepsání výzvy. Výzva byla dle podacího archu odeslaná 15. 11. 2021. Po právní stránce soud zjištěný skutkový stav posoudil podle ust. § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „občanský zákoník“), která upravují úvěr a podle § 2991 odst. 1 a 2 občanského zákoníku o bezdůvodném obohacení, přičemž dospěl k závěru, že podaná žaloba je důvodná pouze zčásti Žalobkyně neprokázala, že mezi ní a žalovanou došlo k uzavření smlouvy o úvěru ve smyslu § 2395 občanského zákoníku, neboť neprokázala, že to byla žalovaná, kdo smlouvu uvedeným kódem podepsal. Z předložených výpisů z účtu o provedených platbách na účet žalované ve spojení s výpisem z účtu o potvrzující platbě z účtu žalované žalobkyně prokázala své tvrzení o tom, že peněžní prostředky v celkové výši 6 000 Kč byly poskytnuty dne 21. 6. 2021 žalované. Soud žalobě tak vyhověl pouze co do uvedené výše z titulu bezdůvodného obohacení ve smyslu § 2991 občanského zákoníku Dohoda o splatnosti nebyla prokázána a k vydání bezdůvodného obohacení byla žalovaná vyzvána (prokazatelně) teprve výzvou k úhradě před podáním žaloby ze dne 12. 11. 2021, která byla předána k přepravě dne 15. 11. 2021, se stanovenou třicetidenní lhůtou. K prodlení žalované tak došlo až dne 14. 12. 2021 a od tohoto dne soud přiznal úrok z prodlení ve smyslu § 1970 o. z. Soud byl připraven poučit žalobkyni o povinnosti označit důkazy k prokázání zbývající části svých tvrzení (uzavření smlouvy a vzniku nároku na sjednaný poplatek), ale žalobkyně se k nařízenému jednání nedostavila a o možnost poučení podle § 118a odst. 3 o. s. ř. se tak sama připravila. S ohledem na shora uvedené soud ve výroku I. rozsudku žalobě zčásti vyhověl a výrokem II. ji ve zbývajícím rozsahu zamítl. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 161,42 Kč, přičemž tato částka představuje 78 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 89 % a úspěchu žalované v rozsahu 11 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 6 726 Kč sestávající z částky 200 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 900 Kč ve výši 189 Kč.