12 C 201/2022-25 — Okresní soud v Teplicích

Žalobce se domáhal vydání rozhodnutí, jímž by soud žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobci částku 27 999 Kč s příslušenstvím a rovněž povinnost nahradit vzniklé náklady řízení s odůvodněním, že žalovaný byl členem bytového družstva žalobce a nájemcem družstevního bytu [číslo] o velikosti 2+0, v 1. podlaží domu na adrese [adresa žalovaného], a to na základě nájemní smlouvy ze dne 19. 6. 2019. Žalovaný byl vyloučen z členství v družstvu dne 24. 2. 2022 na základě rozhodnutí představenstva žalobce, proti kterému nepodal opravný prostředek. Žalovaný žalobci dluží na nájemném a úhradách za služby za měsíc září až prosinec roku 2021 nájemné a předpis za služby ve výši 3 613 Kč měsíčně a za leden až duben roku 2022 nájemné a předpis za služby ve výši 3 613 Kč měsíčně. Ve prospěch dlužné částky byl dne 7. 3. 2022 převeden zůstatek přeplatku vyúčtování služeb za rok 2021 ve výši 905 Kč a k doplacení za rok 2021 zbývá částka 13 547 Kč. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Protože bylo možné věc rozhodnout na základě listinných důkazů obsažených ve spise, vyzval soud účastníky, aby se ve smyslu ustanovení § 115a o.s.ř. vyjádřili k tomu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Zároveň soud připojil doložku, že nevyjádří-li se účastníci k této výzvě, bude mít soud za to, že proti takovému postupu nemají námitek (§ 101 odst. 4 o.s.ř.). Žalobce souhlasil podáním ze dne 10. 10. 2022, žalovaný se k výzvě doručené spolu s žalobou dne 17. 10. 2022 nevyjádřil, čímž souhlasil, a proto soud rozhodoval na základě listinných důkazů založených ve spise. Z nájemní smlouvy ze dne 19. 6. 2019 soud zjistil, že žalobce uzavřel s žalovaným nájemní smlouvu na nájem družstevního bytu [číslo] o velikosti 2+0, v 1. podlaží domu na adrese [adresa žalovaného], na dobu neurčitou. Úhrada za užívání bytu byla sjednána měsíčně se splatností nejpozději do 25. dne běžného měsíce. Z evidenčního listu je zřejmé, že [anonymizována dvě slova] stanovilo nájemné a zálohy na služby ve výši 3 613 Kč s platností od 1. 9. 2021 a ve výši 3 613 s platností od 1. 1. 2022. Z předpisu plateb je zřejmé, jak žalovaný hradil, respektive nehradil, smluvené nájemné, kdy z něj vyplývá, že žalobou uplatněné nájemné neuhradil. Z vyúčtování zálohových položek se podává, že žalovanému vznikl přeplatek ve výši 905 Kč, který žalobce započetl na nejstarší platby. Z předžalobní upomínky má soud za zjištěné, že žalovaný byl vyzván k úhradě dlužné částky a z podacího archu je zřejmé, že zásilka byla dne 3. 5. 2022 předána k přepravě. Dle ustanovení § 2201 zákona č. 89/2012 Sb., o. z. se nájemní smlouvou pronajímatel zavazuje přenechat nájemci věc k dočasnému užívání a nájemce se zavazuje platit za to pronajímateli nájemné. Dle ustanovení § 2246 odst. 1 o. z. si strany ujednají nájemné pevnou částkou. Má se za to, že se nájemné sjednává za jeden měsíc. Dle ustanovení § 1958 odst. 2 o. z. neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu. Dle ustanovení § 1970 o. z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Soud zjištěný skutkový stav právně hodnotil a dospěl k následujícímu právnímu závěru: Mezi účastníky byl uzavřen nájemní vztah ke dni 1. 7. 2019. Žalovaný se zavázal hradit nájemné a zálohy na služby spojené s užíváním bytu ve výši stanovené evidenčním listem. Žalovaný neuhradil nájemné a zálohy na služby v období měsíce září až prosinec roku 2021 a ledna až dubna roku 2022 ve výši stanovené evidenčním listem. Částka byla ponížena o přeplatek vyúčtování roku 2021. S ohledem na skutečnost, že žalovaný nehradil nájemné řádně a včas, je v prodlení. Ze shora uvedených důvodů soud posoudil žalobu jako důvodnou a vyhověl jí jak co do žalované částky, tak i do příslušenství. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobci, jenž byl v řízení zcela úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 8 924,50 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 120 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 27 999 Kč sestávající z částky 2 220 Kč za každý ze dvou úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. a z částky 1 110 Kč za jeden úkon právní služby uvedený v § 11 odst. 2 a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 6 450 Kč ve výši 1 354,50 Kč.