120 C 15/2021-39 — Okresní soud v Teplicích

1. Žalobkyně se v řízení domáhala žalobním návrhem, podaným u zdejšího soudu dne [datum], zaplacení nájemného a záloh na služby s tím spojené za měsíce únor 2021 ([částka]), duben 2021 ([částka]) a květen 2021 ([částka]) s úrokem z prodlení jak shora ve vztahu k bytu [číslo] na adrese [ulice a číslo] v [obec], který je ve vlastnictví žalobkyně. Dalším návrhem ze dne 30. 10. 2021 pod sp. zn. 120 C 25/2021, podaným ke zdejšímu soudu, se žalobkyně domáhala ve vztahu k témuž bytu dalších [částka] za měsíc červenec 2021. Soud tato řízení usnesením ze dne [datum] (č. l. 33) spojil ke společnému řízení. 2. Soud věc rozhodl postupem dle § 115a občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) bez nařízení jednání, neboť žalobkyni mohl v plném rozsahu vyhovět a žalované soud zaslal výzvu k vyjádření se k případnému souhlasu s tímto postupem a připojil doložku ve smyslu § 101 odst. 4 o. s. ř. pro případ, že zůstane pasivní. Jelikož žalovaná na výzvu ve stanovené lhůtě nereagovala, důsledkem je předpoklad jejího souhlasu s tímto postupem. Žalovaná v řízení zůstala pasivní, adresu pro doručování vedle své adresy trvalého pobytu ohlašovně nenahlásila. Doručeno jí bylo na adrese trvalého bydliště náhradním způsobem, po uplynutí úložní doby jí byla písemnost vhozena do označené domovní schránky. Ostatně adresa trvalého bydliště vyplynula jako nadále aktuální i dle stavu jiného řízení zdejšího soudu, kde žalovaná figuruje jako svědek. Od novely občanského soudního řádu, provedené zákonem č. 7/2009 Sb., je adresát odpovědný za existenci adresy pro doručování a ochranu vlastních zájmů a je též povinen zajistit přijímání písemností na této adrese bez ohledu na to, zda se zde zdržuje. Je věcí adresáta, zda se pojistil proti doručování na adresu evidovanou v informačním systému evidence obyvatel tím, že uvede soudu adresu doručování, kde je pro něho bezpečné, že mu bude zásilka doručena. Soud na zákonem stanovenou adresu doručuje povinně, i kdyby mu bylo známo, že na ní k předání a převzetí listiny nemůže dojít, a byť by se dozvěděl ze sdělení některého z účastníků či jiných osob nebo ze své úřední činnosti, kde se adresát fakticky zdržuje. Adresátu lze doručit i na jinou adresu, to však nemá vliv na povinnost soudu doručovat na povinnou adresu pro doručování. Omluvitelným důvodem, pro nějž by bylo možno vyslovit neúčinnost náhradního doručení, nemůže být skutečnost, že se fyzická osoba na adrese pro doručování trvale nezdržuje (usnesení Nejvyššího soudu ve sp. zn. 32 Cdo 80/2012). 3. Po skutkové stránce soud dospěl po provedení a zhodnocení níže uvedených důkazů k následujícím závěrům. Výpisem z obchodního rejstříku č. l. 3 žalobkyně prokázala předmět svého podnikání. Výpisem z katastru nemovitostí č. l. 5 prokázala své výlučné vlastnické právo k předmětnému bytu. Nájemní smlouvou č. l. 7 žalobkyně prokázala povinnost žalované platit za nájem předmětného bytu od října 2020 do října 2021 nájemné [částka] měsíčně. Evidenčním listem č. l. 9 bylo prokázáno, že na zálohách za služby spojené s tímto nájmem měla dále měsíčně žalovaná hradit [částka]. Právní zástupkyně žalobkyně doložila dopisem (č. l. 11) vypracování i zaslání (č. l. 12) kvalifikované předžalobní výzvy ze dne [datum] ve smyslu § 142a o. s. ř. do dispoziční sféry žalované. Dle přehledu řízení žalované u zdejšího soudu č. l. 27 je prokázáno, že žalovaná je předlužena, když od roku 2016 čelila nebo čelí šesti exekucím, když souhrn jistin činí více než 56 tis. Kč, přičemž poslední exekuce je vedena pro jistinu [částka]. Ze spojeného spisu vyplynuly shodné listiny, dále pak protokol o předání částečně vyklizeného bytu ze dne [datum]. Předžalobní výzva ze dne [datum] byla adresována právní zástupkyní na [anonymizováno] [číslo] u [jméno] [příjmení], [PSČ] [obec] (dle protokolu jde o dceru žalované). 4. Po právní stránce soud uplatněný nárok posoudil následujícím způsobem. Strany platně sjednaly závazek nájmu předmětného bytu, z něhož žalované svědčila povinnost hradit sjednané nájemné dle § 2246 občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. (dále jen „o. z.“) a zálohy na služby spojené s nájmem bytu (§ [číslo] tamtéž). Soud vychází ohledně údajů o samotné výši nesplněného závazku ze skutkových tvrzení žalobního návrhu, neboť břemeno tvrzení a dokazování k případnému opaku (tedy zda již nebylo uhrazeno) v řízení tížilo procesně pasivní žalovanou. Soud tak mohl oběma nárokům vyhovět a žalovanou zavázat plněním. Ohledně záloh dosud neuplynula lhůta k jejich vyúčtování (§ 7 zákona č. 67/2013 Sb., která uplyne [datum], u této žalobkyně je však dále pravidelně překračována o cca 1 rok), lze tak i nadále požadovat zálohy, nikoliv ještě vyúčtování skutečných spotřeb. Jelikož je žalovaná v prodlení, osvědčila žalobkyně s odkazem na 1970 o. z. nárok i na úroky z prodlení jak v I. výroku shora, když počátek prodlení odpovídá splatnosti nájemného dle smlouvy (do 25. dne příslušného měsíce) a sazba odpovídá nařízení vlády č. 351/2013 Sb. 5. O nákladech řízení soud rozhoduje z úřední povinnosti. V daném případě byla žalobkyně v řízení zcela úspěšná, soud tedy dle procesního výsledku sporu v souladu s § 142 odst. 1 o. s. ř. této přiznal k tíži žalované právo na úhradu veškerých účelně vynaložených nákladů řízení. Celková výše těchto nákladů pak sestává ze šesti mimosmluvních odměn dle § 14b odst. 1 písm. c) bod 2 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, po [částka] a šesti paušálních částek náhrad hotových výdajů á [částka] ve smyslu § 14b odst. 5 písm. a) vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, odpovídajících nákladům, spojeným s převzetím a přípravou věci, se zasláním kvalifikované předžalobní výzvy a s podáním žalobního návrhu – a to v obou následně spojených řízeních. Důvod k nepřiznání některé z odměn soud neshledal, když žalobkyně ani její právní zástupkyně se splněním povinnosti předžalobní výzvy ve smyslu § 142a o. s. ř. ani s podáním druhého návrhu nikterak neotálely a nároky uplatnily v přiměřených lhůtách tak, jak došly splatnosti. Advokát není plátcem DPH. Dále je součástí náhrady hodnota zaplaceného soudního poplatku ve výši [částka] a [částka]. Náhrada nákladů řízení je však dle § 149 odst. 1 o. s. ř. splatná k rukám advokáta jako celek. Pokud se týká podřazení úkonů právních služeb v řízení pod § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., lze uvést toliko, že takováto podání naplňují beze zbytku všechna kritéria dle § 14b odst. 1 tamtéž, když žaloba je podávána na ustáleném vzoru, který se od své předlohy odlišuje jen v minimální míře, a to právě takové, aby mohla být žaloba co do určitosti osob účastníků a předmětu řízení dostatečně individualizována. Ostatně vzor je používán prakticky doslovně v desítkách dalších žalob stejného žalobce a právního zástupce jen u zdejšího soudu, když neměnný text s vyplněnými individualizovanými údaji lze vyplnit i proškolenou osobou bez právnického vzdělání, která formulářovou žalobou dále doplní o standardizované důkazní návrhy. 6. O lhůtách k plnění soud v obou případech rozhodl dle § 160 odst. 1 věta první o. s. ř., neboť pro jinou, než základní (třídenní) lhůtu k plnění, nebyl shledán žádný mimořádný důvod, žalovaná zjevně svých peněžitých závazků nedbá a zůstala pasivní a neposkytla tedy soudu žádné argumenty, proč by měl být zájem žalované upřednostněn na úkor žalobce či jeho právního zástupce tím, že by soud poskytl lhůtu k plnění delší. Není tak důvodu prodlužováním pariční lhůty znevýhodňovat žalobce a právního zástupce v pořadí pohledávek ostatních věřitelů žalované.