120 C 27/2021-25 — Okresní soud v Teplicích

1. V souladu s § 157 odst. 4 občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) obsahuje tento rozsudek pouze zjednodušené odůvodnění. 2. Žalobkyně se v řízení domáhala žalobním návrhem, podaným u zdejšího soudu dne [datum] zaplacení smluvní pokuty 2x [částka] s úrokem z prodlení od [datum] do zaplacení za nevrácení pronajatých zařízení typu set-top-boxu sériových čísel [anonymizováno] a [anonymizováno] dle smlouvy [číslo] ze dne [datum], která byla ukončena dnem [datum]. 3. Soud vyzval žalobkyni již v analogickém řízení sp. zn. 120 C 13/2021 k doplnění důkazních návrhů ke smluvní pokutě [částka] a obvyklé ceně takového zařízení, žalobkyně podáním uvedla, že na žalobě v tomto rozsahu trvá, zařízení mělo pořizovací hodnotu [částka], ale pro žalobkyni mělo hodnotu vyšší, neboť životnost zařízení dovoluje poskytnout jej dalším 3 až 5 zákazníkům. K tomu doložila fakturu. 4. Soud věc rozhodl postupem dle § 115a občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) bez nařízení jednání, neboť zaslal stranám výzvu k vyjádření se k případnému souhlasu s tímto postupem a připojil doložku ve smyslu § 101 odst. 4 o. s. ř. pro případ, že strany zůstanou pasivní. Jelikož strany na výzvu ve stanovené lhůtě nereagovaly, důsledkem je předpoklad souhlasu s tímto postupem. Žalovaná v řízení zůstala pasivní, teprve těsně před vyhlášením rozsudku se na soud obrátila telefonicky (a údajně i emailovou zprávou, která však soudci dosud předložena nebyla) s tím, že se z jednání omlouvá a chtěla by požádat o možnost plnění ve splátkách. 5. Po skutkové stránce soud dospěl po provedení a zhodnocení níže uvedených důkazů k následujícím závěrům. Výpisem z obchodního rejstříku žalobkyně prokázala, že předmětnou pohledávkou disponuje oprávněně. Smlouvou č. l. 8 p. v. bylo prokázáno, že žalovaná převzala do nájmu shora uvedená dvě zařízení (satelitní set-top-boxy sériových čísel jak shora) k příjmu služby [anonymizována dvě slova] [číslo] dne [datum] (případně později, montážní protokol v tomto řízení soudu předložen nebyl) a dle smlouvy je povinna hradit smluvní pokutu [částka] za koncové zařízení, pokud je nevrátí, přemístí, poškodí, nebo ztratí. Výzvou ze dne [datum] bylo prokázáno upomínání a vypracování, nikoliv však zaslání (p. v.) jednoduché předžalobní výzvy ve smyslu § 142a o. s. ř. do dispoziční sféry žalované (adresa dle smlouvy – [ulice a číslo] v [obec], nebyla určena pro doručování, tou byla [ulice a číslo] v [obec]). Fakturou č. l. 17 ze dne [datum] žalobkyně prokázala, že od [právnická osoba], zakoupila [anonymizována dvě slova] kusů [anonymizována dvě slova] [anonymizováno] za [anonymizována dvě slova] amerických dolarů, čímž prokázala, že pořizovací cena zařízení činila [částka] (jelikož tak bylo soudu známo z předchozí úřední činnosti, žalobkyni opakovaně k témuž nevyzýval). 6. Po právní stránce soud uplatněný nárok posoudil následujícím způsobem. Soud vychází ohledně údajů o samotné výši nesplněného závazku (tj. ohledně nevrácení obou přijímacích zařízení) ze skutkových tvrzení žalobního návrhu, neboť břemeno tvrzení a dokazování k případnému opaku (tedy zda již nebyla řádně vrácena) v řízení tížilo procesně pasivní žalovanou. Podle § 2048 odst. 1 občanského zákoníku platí, že ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém. Smluvní pokuta pro případ nevrácení pronajatého zařízení byla platně a srozumitelně sjednána v rámci samotné smlouvy, přičemž nevrácení zařízení žalovaná ani nezpochybňovala. Nárok žalobkyně tak co do základu nepochybně je po právu. Podle § 580 tamtéž však dále platí, že neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku k nemožnému. Podle § 577 tamtéž platí, že je-li důvod neplatnosti jen v nezákonném určení množstevního, časového, územního nebo jiného rozsahu, soud rozsah změní tak, aby odpovídal spravedlivému uspořádání práv a povinností stran; návrhy stran přitom vázán není, ale uváží, zda by strana k právnímu jednání vůbec přistoupila, rozpoznala-li by neplatnost včas. Podle § 122 odst. 3 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, per analogiam platí, že souhrn výše všech uplatněných smluvních pokut nesmí přesáhnout součin čísla 0,5 a celkové výše spotřebitelského úvěru, nejvýše však [částka]. 7. Žalobkyně prokázala, že pořizovací cena satelitního přijímače činila [částka]. Z kontextu poskytovaných služeb a z charakteru zařízení je zřejmé, že smluvní pokuta [částka] v sobě zahrnuje vedle preventivní a reparační funkce i funkci ryze sankční, neboť takto stanovená smluvní pokuta dosahuje téměř 5 násobku hodnoty reálného protiplnění (odhlédne-li soud od ztráty hodnoty v důsledku běžného užívání a obecného morálně-technického zastarávání zařízení, které je však již kompenzováno nárokem na nájemné, které není předmětem tohoto řízení a jeho výše ani ze smlouvy nevyplývá). Jelikož se současně jedná o spotřebitelský závazek, shledal soud, že takto koncipovaný nárok ve formulářové spotřebitelské smlouvě je svou hodnotou již v příkrém rozporu s dobrými mravy, čemuž je třeba dát přednost před zásadou autonomie vůle stran. Jde přitom o důvod neplatnosti absolutní (§ 588 o. z.), neboť částka je natolik navýšena, že ji již nelze považovat za toliko neadekvátně vyšší, ale za vysloveně lichevní. Pokud by se jednalo o finanční službu, jednalo by se o úrokové navýšení v řádu stovek procent ročně. Pokud je u spotřebitelských úvěrů výše smluvní pokuty shora citovaným ustanovením § 122 odst. 3 zákona č. 257/2016 Sb. omezena do výše poloviny poskytnuté úvěrové jistiny, soud shledal, že toto kritérium lze jako výkladové kritérium analogicky užít i na projednávaný případ, má-li být nalezena přijatelná míra sankce smluvní pokutou i pro jinou oblast podnikání. Jak v případě spotřebitelských úvěrů, tak v případě poskytování služeb elektronických komunikací a s tím spojeným pronajímáním technických zařízení pro příjem, dekódování a reprodukci signálu, je předmětem podnikání věřitele zisk. Lze připustit, že pronájem zařízení představuje odlišnou oblast podnikání, spojenou s vyššími transakčními náklady (fyzické předávání zařízení), proto za přijatelnou míru sankce lze považovat až jednonásobek skutečné hodnoty. Do výše [částka] se jedná o ryze reparační funkci smluvní pokuty, soud proto shledal nárok důvodným v rozsahu nejvýše [částka] za každé jednotlivé nevrácené koncové přijímací zařízení typu set-top-box. Žalobě proto mohl vyhovět v rozsahu celkových [částka], včetně úroku z prodlení dle § 1970 občanského zákoníku, když sazba odpovídá nařízení vlády č. 351/2013 Sb. V rozsahu [částka] s odpovídající částí úroku z prodlení tak II. výrokem shora žalobu pro nedůvodnost zamítnul, neboť nad tuto výši považuje soud ujednání smluvní pokuty za rozporné s dobrými mravy. Argument žalobkyně o poskytnutí zařízení dalším 3 až 5 zákazníkům soud vzal na vědomí, avšak nepovažuje jej za validní, neboť nezohledňuje časový aspekt, když žalovaná odpovídá za zaplacení dvojnásobku pořizovací hodnoty již na počátku této hypotetické životnosti zařízení a žalobkyni tak nic nebrání zařízení ze smluvní pokuty (v její reparační části) nahradit nově zakoupeným a pokračovat s ním v dosahování zisku, který by jinak po žalované ve formě částky [částka] požadovala předem, aniž by zařízení musela poskytnout oněm 2 až 4 dalších zákazníků. 8. O lhůtě k plnění soud rozhodl dle § 160 odst. 1 věta za středníkem o. s. ř., neboť se jedná o nezanedbatelné plnění a žalovaná je zjevně předlužená a čelí několika exekučním řízením (od roku 2017 do 2020 jde o osm exekucí). Je tedy více než zřejmé, že ani případným obratem zahájeným exekučním řízením po nesplnění platební povinnosti po uplynutí krátké lhůty k plnění by žalobkyně zřejmě dřívějšího uspokojení své pohledávky nedosáhla, když případná další exekuce by zřejmě vedla toliko k čekání na vymožení předchozích závazků a časové hledisko splnění povinností žalovaného tak zjevně nehraje hlavní roli. K ochraně zájmů žalobkyně soud stanovil sankci ztrátou výhody splátek pro případ, že žalovaná poskytnutého dobrodiní splátkovým kalendářem včas nevyužije. Proto soud z důvodu patřičné ochrany žalované na straně druhé poskytl přibližně roční splátkový kalendář, aby měla reálnou příležitost případně pohledávku uhradit před podáním důvodného návrhu na nařízení výkonu rozhodnutí nebo exekuce. Pro jinou, delší lhůtu k plnění, či dokonce mírnější splátkový kalendář, nebyl shledán žádný mimořádný důvod a sama žalovaná do vyhlášení rozsudku soudu nepředložila žádný dů