17 C 253/2022-38 — Okresní soud v Teplicích

1. Odůvodnění tohoto rozsudku vychází z ustanovení § 157 odst. 4 o. s. ř.. 2. Žalobce se podanou žalobou domáhal zaplacení shora uvedené částky včetně příslušenství z titulu nároku na vydání bezdůvodného obohacení na straně žalovaného, jelikož mezi původním věřitelem společností [právnická osoba] a žalovaným probíhala jednání o uzavření smlouvy, ale uzavřenou smlouvu není žalobce schopen předložit. Původní věřitel poskytl žalovanému dne 21. 5. 2015 částku ve výši 2 400 Kč, a to prostřednictvím platby z bankovního účtu původní věřitele na bankovní účet žalovaného č. [bankovní účet]. Žalovaný se tak na úkor žalobce bez spravedlivého důvodu obohatil, musí tudíž žalobci vydat, oč se obohatil. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 1. 1. 2021 původní věřitel postoupil pohledávku za žalovaným žalobci. 3. Po vydání elektronického platebního rozkazu, před jednáním ve věci samé, vzal žalobce žalobu, pokud se týká zaplacení zákonného úroku z prodlení ve výši 8,25 % p. a. z částky 2 400 Kč od 12. 6. 2021 do 17. 5. 2022 zpět. Soud proto řízení v uvedeném rozsahu na základě dispozitivního projevu žalobce dle ustanovení § 96 odst. 1, 2 o. s. ř. zastavil. 4. Žalovaný se k žalobě meritorně nevyjádřil. 5. Účastníci řízení na základě výzvy soudu souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. 6. Z předložených listin soud dospěl soud k následujícímu závěru o takovémto skutkovém stavu: Původní věřitel zaslal dne 21. 5. 2015 prostřednictvím platby ze svého bankovního účtu na bankovní účet č. [bankovní účet] částku ve výši 2 400 Kč [právnická osoba] bylo zjištěno, že majitelem vkladového účtu č. [bankovní účet] byla osoba žalovaného. Žalovaný poskytnuté finanční prostředky nevrátil. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 1. 1. 2021 původní věřitel postoupil pohledávku za žalovaným žalobci. 7. Soud dospěl k následujícím právním závěrům: Dle ustanovení § 2991 odst. 1 občanského zákoníku musí ten, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, vydat ochuzenému oč se obohatil. Dle odst. 2 cit. zák. ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 8. Dle ustanovení § 1970 občanského zákoníku po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 9. Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu v souvislosti s citovanými zákonnými ustanoveními dospěl soud k závěru, že žalovaný získal majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, když mezi účastníky nebyla uzavřena smlouva týkající se poskytnutí předmětné částky. Protože původní věřitel plnil, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení plnění nynější žalobce, jemuž byla pohledávka postoupena v souladu s ustanovením § 1879 občanského zákoníku. Žalobci vzniklo taktéž vedle práva na zaplacení poskytnuté částky i právo požadovat po žalovaném zákonný úrok z prodlení dle ustanovení § 1970 občanského zákoníku ve výši vyplývající z nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ve znění pozdějších předpisů, a to ode dne následujícího po dni podání žaloby u soudu, tj. ode dne 18. 5. 2022. 10. Vzhledem k tomu, že se žalobci předloženými listinnými důkazy podařilo prokázat svá tvrzení obsažená v žalobě, rozhodl soud s odkazem na citovaná zákonná ustanovení tak, jak je uvedeno ve výroku tohoto rozsudku. 11. Dle ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř. platí, že účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. 12. V daném případě soud ve věci zcela úspěšnému žalobci přiznal náhradu nákladů řízení v celkové výši 1 489 Kč, spočívající v uhrazeném soudním poplatku ve výši 400 Kč a nákladech právního zastoupení advokátem 1 089 Kč včetně DPH, z toho odměna advokáta dle ustanovení § 14b vyhl. č. 177/96 Sb., ve znění změn a doplňků ve výši 600 Kč (za 3 úkony právní služby po 200 Kč), 3 režijní paušály ve výši 300 Kč + 21% DPH přiznaná dle ustanovení § 137 odst. 3 o. s. ř. 13. Platební místo a standardní lhůta k plnění vyplývají z ustanovení §§ 149 odst. 1, 160 odst. 1 o. s. ř.