18 C 357/2022-34 — Okresní soud v Teplicích

Žalobce se domáhal vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci částku 1 500 Kč s příslušenstvím představující dluh žalovaného vzniklý v důsledku porušování povinností vyplývajících mu ze Smlouvy o úvěru [číslo] uzavřené dne [datum] mezi žalovaným a právním předchůdcem žalobce ([právnická osoba]). Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Soud ve věci rozhodoval v souladu s § 115a o.s.ř. bez nařízení jednání, když dospěl k závěru, že ve věci lze rozhodnout na základě předložených listinných důkazů. Žalobce ani žalovaný se k výzvě soudu učiněné dle § 101 odst. 4 o.s.ř. a doručené jim dne [datum] a [datum] k uvedenému postupu nevyjádřili. Ze smlouvy a obchodních podmínek soud zjistil, že předchůdce žalobce a žalovaný uzavřeli dne [datum] smlouvu o spotřebitelském úvěru ve výši 1 500 Kč. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] a oznámení o postoupení pohledávky je zřejmé, že pohledávka za žalovaným byla postoupena žalobci. Podle § 2395 obč. zák. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Dle § 2399 odst. 1 obč. zák. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. Podle § 2991 odst. 1 obč. zák. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Z obsahu předložených listin a po právním posouzení věci dospěl soud k následujícím závěrům: předchůdce žalobce se zavázal poskytnout žalovanému úvěr a žalovaný se zavázal úvěr vrátit a vyslovil souhlas s obchodními podmínkami předchůdce žalobce. Předchůdce žalobce uvedený úvěr žalovanému poskytl, žalovaný však úvěr řádně nesplácel, proto předchůdce žalobce prohlásil úvěr za splatný a vyčíslil výši dluhu částkou 1 500 Kč. Pohledávka byla postoupena žalobci. Žalobce dospěl k závěru, že smlouva je neplatná z důvodu nezkoumání úvěruschopnosti žalovaného, a proto soud uložil žalovanému povinnost vrátit žalobci bezdůvodné obohacení spočívající ve vydání částky 1 500 Kč, která byla původně věřitelem poskytnuta na základě smlouvy. Poněvadž je žalovaný v prodlení se zaplacením dlužné částky, uložil mu soud též povinnost žalobci zaplatit podle § 1970 obč. zák. úroky z prodlení od 1. dne prodlení ve výši stanovené v souladu s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. O nákladech řízení soud rozhodl dle § 142 odst. 1 o.s.ř., podle kterého má právo na jejich náhradu žalobce, neboť byl ve sporu plně úspěšný. Celkové náklady řízení žalobce jsou tvořeny zaplaceným soudním poplatkem ve výši 400 Kč, odměnou advokáta, jenž jej v řízení zastupoval, ve výši 600 Kč za tři úkony právní pomoci stanovenou podle § 14b odst. 1 vyhl. č. 177/1996 Sb., třemi režijními paušály (za převzetí zastoupení a sepis upomínky a žaloby) po 100 Kč stanovenými podle § 14b odst. 5 vyhl. č. 177/1996 Sb., když návrh v předmětné věci byl podán na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž žalobcem ve skutkově i právně obdobných věcech, a 21 % daní z přidané hodnoty počítané z odměny a režijních paušálů, neboť zástupce žalobce je plátcem této daně. Náklady řízení je žalovaný povinen zaplatit k rukám zástupce žalobce (§ 149 odst. 1 o.s.ř.). O lhůtě k plnění soud rozhodl podle § 160 odst. 1 věty první o.s.ř., přičemž neshledal podmínky pro umožnění žalovanému zaplatit žalobci dluh včetně nákladů řízení ve splátkách či v delší než třídenní lhůtě běžící od právní moci rozhodnutí soudu.