19 C 271/2022-35 — Okresní soud v Teplicích

Žalobkyně se svou žalobou doručenou soudu dne 27. 5. 2022 domáhala vydání rozhodnutí, kterým by soud uložil žalované povinnost zaplatit jí částku v celkové výši 10 500 Kč s příslušenstvím. Svou žalobu odůvodnila tím, že s žalovanou uzavřela dne 15. 10. 2020 smlouvu o spotřebitelském úvěru [číslo] na jejímž základě byla žalované poskytnuta částka ve výši 7 000 Kč. Žalovaná se zavázala tuto částku spolu s úrokem ve výši 2 941,69 Kč zaplatit ve 2 splátkách s termínem splatnosti 1. splátky ke dni 14. 11. 2020 ve výši 4 994,87 Kč a 2. splátky ke dni 14. 12. 2020 ve výši 4 946,82 Kč. Finanční prostředky byly v den uzavření smlouvy poskytnuty na účet žalované. Žalovaná svůj závazek nesplnila. Žalobkyně požaduje vrácení pouze poskytnuté částky ve výši 7 000 Kč. Ve smlouvě si účastníci sjednali smluvní pokutu ve výši 0,1% denně z dlužné částky. Žalobkyně proto uplatňuje smluvní pokutu ve výši 3 500 Kč. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. Soud ve věci rozhodoval v souladu s ustanovením § 115a o.s.ř. bez nařízení jednání, když dospěl k závěru, že ve věci lze rozhodnout na základě předložených listinných důkazů, s tím, že se účastníci k výzvě soudu učiněné dle ustanovení § 101 odst. 4 o.s.ř. k uvedenému postupu nevyjádřili. Po posouzení předložených listinných důkazů učinil soud tento závěr o skutkovém stavu: Účastníci uzavřeli prostřednictvím prostředku komunikace na dálku smlouvu o úvěru, na základě které byla žalované poskytnuta částka 7 000 Kč na její bankovní účet. Žalovaná se zavázala poskytnutou částku vrátit ve 2 splátkách, splatných dne 14. 11. 2020 a 14. 12. 2020. Žalovaná poskytnutou částku ve sjednané lhůtě neuhradila. Pro případ prodlení s platbou si účastníci sjednali smluvní pokutu ve výši 0,1% denně z dlužné částky. Zjištěný skutkový stav soud posoudil po právní stránce podle § 1824 a násl., § 2048 a § 2395 a násl. občanského zákoníku účinného od 1. 1. 2014 a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná, když mezi účastníky byla uzavřena smlouva o úvěru uzavřená distančním způsobem, žalobkyně splnila svou povinnost a poskytla žalované na její účet částku 7 000 Kč, ale žalovaná své povinnosti vrátit tuto částku v dohodnuté lhůtě nedostála. Proto soud žalobě jako důvodně podané vyhověl a žalované uložil, aby zaplatila žalobkyni částku v celkové výši 10 500 Kč, představující jistinu úvěru a sjednanou smluvní pokutu ve výši 3 500 Kč. Protože je žalovaná v prodlení se zaplacením peněžité pohledávky, má žalobkyně vedle práva na zaplacení pohledávky podle § 1970 občanského zákoníku účinného od 1. 1. 2014 právo na zaplacení úroku z prodlení, a soud jí tedy přiznal zákonný úrok z prodlení počínaje dnem následujícím po splatnosti poskytnuté částky, do zaplacení, a to ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb. O nákladech řízení soud rozhodl dle § 142 odst. 1 o. s. ř., neboť žalobkyně byla ve sporu plně úspěšná. Přiznaná náhrada nákladů řízení sestává ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem zahrnujících odměnu advokáta za dva v řízení učiněné úkony, a to přípravu a převzetí zastoupení a sepis žaloby v celkové výši 3 080 Kč určenou dle § 7 bod 5., § 11 odst. 1 písm. a), písm. d) vyhl. č. 177/1996 Sb., za jeden v řízení učiněný úkon, a to jednoduchou výzvu k plnění ve výši 770 Kč určený dle § 7 bod 5., § 11 odst. 2 písm. h) vyhl. č. 177/1996 Sb., tři režijní paušály po 300 Kč přiznané dle § 11, § 13 odst. 4 vyhl. č. 177/1996 Sb. a 21% DPH ve výši 997,50 Kč přiznanou dle § 137 odst. 3 o.s.ř. Protože žalobkyně byla v řízení zastupována advokátem, uložil soud žalované zaplatit přiznanou náhradu nákladů řízení k rukám advokáta (§ 149 odst. 1 o.s.ř.). Lhůty k plnění uložených povinností soud stanovil podle § 160 odst. 1 věta před středníkem o.s.ř.