19 C 290/2021-39 — Okresní soud v Teplicích

Žalobkyně se žalobou došlou soudu dne 21. 7. 2021 domáhala vydání rozhodnutí, kterým by soud uložil žalované povinnost zaplatit jí částku 2 549 Kč s příslušenstvím s tím, že uvedená částka představuje dluh, který vznikl žalované v důsledku porušování povinností vyplývajících jí ze smlouvy o úvěru uzavřené mezi žalovanou a právní předchůdkyní žalobkyně společností [právnická osoba], když tato poskytla žalované dne 11. 3. 2016 na její účet částku ve výši 2 000 Kč, ovšem žalovaná tuto částku v okamžiku splatnosti dne 10. 4. 2016 nevrátila. Žalovaná se rovněž zavázala zaplatit poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 549 Kč. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. Soud ve věci rozhodoval v souladu s ustanovením § 115a o.s.ř. bez nařízení jednání, když dospěl k závěru, že ve věci lze rozhodnout na základě předložených listinných důkazů, s tím, že se účastníci k výzvě soudu učiněné dle ustanovení § 101 odst. 4 o.s.ř. k uvedenému postupu nevyjádřili. Z předložených listinných důkazů učinil soud tento závěr o skutkovém stavu: Právní předchůdkyně žalobkyně společnost [právnická osoba] a žalovaná uzavřely prostřednictvím prostředku komunikace na dálku smlouvu o úvěru, na základě které byla žalované dne 11. 3. 2016 poskytnuta částka 2 000 Kč na bankovní účet žalované. Žalovaná se zavázala poskytnutou částku spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 549 Kč vrátit do 10. 4. 2016. Žalovaná poskytnutou částku ve sjednané lhůtě neuhradila. Zjištěný skutkový stav soud posoudil po právní stránce podle § 1824 a násl. a § 2395 a násl. občanského zákoníku účinného od 1. 1. 2014 a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná, když mezi účastníky byla uzavřena smlouva o úvěru uzavřená distančním způsobem, žalobkyně splnila svou povinnost a poskytla žalované na její účet částku 2 000 Kč, ale žalovaná své povinnosti vrátit tuto částku spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru v dohodnuté lhůtě nedostála. Proto soud žalobě jako důvodně podané vyhověl a žalované uložil, aby zaplatila žalobkyni částku ve výši 2 549 Kč odpovídající dlužné jistině a poplatku za poskytnutí úvěru. Protože je žalovaná v prodlení se zaplacením peněžité pohledávky, má žalobkyně vedle práva na zaplacení pohledávky podle § 1970 občanského zákoníku účinného od 1. 1. 2014 právo na zaplacení úroku z prodlení, a soud jí tedy přiznal zákonný úrok z prodlení počínaje dnem následujícím po splatnosti poskytnuté částky, do zaplacení, a to ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb. O nákladech řízení soud rozhodl dle § 142 odst. 1 o. s. ř., neboť žalobkyně byla ve sporu plně úspěšná. Přiznaná náhrada nákladů řízení sestává ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem zahrnujících odměnu advokáta za tři v řízení učiněné úkony, a to přípravu a převzetí zastoupení, sepis žaloby, výzvu k plnění v celkové výši 600 Kč určenou dle § 14b odst. 1 vyhl. č. 177/1996 Sb., tři režijní paušály po 100 Kč přiznané dle § 11, § 14b odst. 5 vyhl. č. 177/1996 Sb. a 21% DPH ve výši 189 Kč přiznanou dle § 137 odst. 3 o.s.ř. V daném případě se totiž jedná o občanské soudní řízení, které bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž žalobcem ve skutkově i právně obdobných věcech a v němž je předmětem řízení peněžité plnění a tarifní hodnota nepřevyšuje 50 000 Kč. Protože žalobkyně byla v řízení zastupována advokátem, uložil soud žalované zaplatit přiznanou náhradu nákladů řízení k rukám advokáta (§ 149 odst. 1 o.s.ř.). Lhůty k plnění uložených povinností soud stanovil podle § 160 odst. 1 věta před středníkem o.s.ř.